Zlomenina kotníku patří mezi velmi časté úrazy dolních končetin. Mechanismy těchto poranění jsou většinou nepřímé, a nezřídka se jedná o zlomeniny otevřené, což je z důvodu chudého krytu měkkých tkání. U zavřených zlomenin je zase kůže napínána tlakem úlomků a hrozí její poškození.
Ke zlomenině kotníku dochází násilným převrácením, natažením nebo ohnutím v hlezebním kloubu. Díky tomu, že uzavřená zlomenina kotníku je často nerozeznatelná od pouhého podvrtnutí, je třeba co nejdříve vyhledat lékařskou pomoc a nechat si udělat RTG snímek postiženého místa. Zlomeninu doprovází narůstající otok a krevní výron, který však u nedislokovaných zlomenin nemusí být tak výrazný.
Pokud je zlomená kost posunutá (dislokace), je nezbytné jeji navrácení do původní polohy (repozice) a následná fixace za pomocí pevné sádrové dlahy nebo kompletní sádry. Bohužel, v mnoha případech není možno kost po repozici udržet ve správném postavení a je třeba zlomeninu operativně stabilizovat pomocí kovových šroubů a/nebo drátu. To se provádí v celkové anestezii. U většiny zlomenin kotníku je operativní zákrok nezbytný a neoperativní terapie za pomocí fixace sádrou je možná pouze u zlomenin s nulovou nebo minimální dislokací.
Kost může být zlomená několika způsoby. V současnosti se v lékařství používá klasifikace vycházející z rozsahu anatomických škod, které zjistíme pomocí rentgenového snímku. Zlomeniny se podle toho dělí na tři druhy:
1) lýtková kost je zlomena pod úrovní kloubní štěrbiny, příčný lom
2) lýtková kost je zlomena v úrovni kloubní štěrbiny, šikmý lom, vazivové spojení kostí je většinou poraněno.
3) lýtková kost je zlomena nad úrovní kloubní štěrbiny, vazivové spojení kosti přetrženo
Doba zhojení bývá podle typu zlomeniny a rozsahu poškození tkání mezi šesti až dvanácti týdny. U diabetiků a kuřáků často u zlomenin hlezna dochází k porucham hojení. Pooperační režim je závislý na rozsahu poškození, ale zpravidla je možná šetrná zátěž již po šesti týdnech od operace.
Rehabilitace
Ať se jedná o jakýkoliv druh zlomeniny, je velmi vhodná následná rehabilitace. Ta má většinou formu léčebné tělesné výchovy, ve které pacient rozcvičuje ztuhlé klouby a případně posiluje oslabené svalové partie. Často je pacientům také jako rehabilitace doporučována vířivka, avšak ne vždy je to vhodné řešení, neboť proud vody ve vířivce prokrvuje tkáně – včetně otoku – a ten pak může narůstat a dále překážet v rocvičování ztuhlého svalstva a kloubů.
U komplikovaných zlomenin pacient rovněž cvičí od 4. dne, ale po odstranění
stehů se přikládá sádra na 4 – 6 týdnů, bez zatěžování dolní končetiny. Díky prvotnímu
cvičení po operaci je rehabilitace po sundání sádry snadnější.
