Dnes do mozaiky jménem „florbalista“ vložíme další střípek, tentokrát se budeme věnovat nahrávkám a střelbě. Jde o poměrně snadno pochopitelná cvičení, která zvládnou bez problému i žáčci. Rozhodně ale jejich zvládnutí patří k základům kvalitního a všestranného florbalisty.
1 – přihrávky na šířku hřiště
Hráči se rozdělí do dvou skupinek v rozích, utvoří dvojičky. První hráč vybíhá bez míčku, dostává balónek od spoluhráče z druhého rohu. Takto si ho vyměňují až na druhou stranu hřiště. Akce by měla být zakončena střelou na branku. Důležité je ohlídat přesnost nahrávek. V případě pokažení by měli být hráči potrestáni minimálně opakováním od začátku. Zakončení by mělo být provedeno z dostatečné a ideální vzdálenosti, neměli byste hráče nechávat gólmana „vyšachovat“, protože situace 2-0 je pro něj řešitelná dost obtížně a hlavně často dochází k překombinování a konci akce v rohu. Po dojezdu se hráči POKLUSEM vracejí zpátky na svoji polovinu.
2 – ztížené cvičení č. 1
Jde prakticky o totožné cvičení, jen je ztíženo druhou dvojicí. Jakmile vyjede jedna dvojice, naproti ní startuje druhá. První dvojice jede stejně jako v prvním cvičení po okraji hřiště těsně u mantinelu, druhá jde prakticky po ose tyčky, jen kousek od ní. Přihrávky probíhají naprosto stejně, stejný je i cíl akce. Jde však o to, aby hráči měli zdviženou hlavu a sledovali, kam míček směřuje, protože uprostřed „brání“ jiná dvojice, která může akci nechtěně pokazit. Cvičení by mělo být v pohybu, zde bych doporučoval trénovat bez gólmana, není potřeba a hráči se budou moct víc koncentrovat na nahrávky.
3 – klasické nahrávky a cvičení 3/2 a běž
Na jednu polovinu pošlete hráče po dvojicích na klasické „pinkání“ mezi sebou. Budete se asi divit, ale ani spousta mužů si neumí pořádně a přesně přihrát. Tím je myšlena skutečná přihrávka, kdy má hráč hlavu nahoře a míček trefuje tak, jak by měl. Hráčům přikažte střídání stylů, měli by hrát jak forhendem, tak bekhendem a hlavně měnit typ nahrávky. Jednou normální, jindy s otočkou, někdy lob… Pochopitelně by se měla měnit i vzdálenost mezi oběma hráči.
Druhá polovina je tvořena dvěma či čtyřmi družstvy (podle počtu lidí), která se postaví proti sobě. Obvykle se staví tři hráči proti dvěma. Trojice má míček. První z trojice vybíhá s míčkem, zhruba v polovině cesty jej přesně přihrává na protihráče v druhém družstvu a řadí se do něj. Hlavně jde o přesnost nahrávek a pohyb. V případě zkažení nahrávky celé cvičení přestává plnit účel, hráči se zastaví a je konec. Sledujte i pohyb hráčů, tendencí je běh pouze do okamžiku nahrávky a následný „výklus“ do konce… NE!
4 – klasický půlkruh
Hráči si stoupnou na hrací půlkruh (někdy též nazýván basketbalovou hruškou), rozejdou se po celé délce. Všichni mají míčky. Lze střílet postupně, jako to dělají hokejisté, pak jde většinou o rozcvičovací pokusy. Ztížení pro gólmana i hráče přichází v momentu, kdy se hráči střídají. Na obrázku je očíslováno pořadí střelby. Nutno vyčkat chvilkového přesunu brankáře, přece jen při větším počtu hráčů je cvičení pro brankáře pohybově náročné. Hlavně jde o trefení branky! Střely mimo jsou naprosto k ničemu!!!
5 – střílející prostředník
Hráči se postaví na jednu polovinu hrací plochy. Udělají kruh (krom místa za brankou) kolem prostředníka. Všichni na obvodu mají míčky, prostředník ne. Začíná se z kraje. První hráč nahrává doprostřed, prostředník střílí. Druhý, třetí, čtvrtý…. desátý…. to samé. Až hráč dostřílí, poslední z kruhu se posouvá doprostřed a hráči se sunou o jedno místo. Hráč uvnitř by se měl snažit trefovat míček z voleje a přesně na branku. Důležitá je rychlost cvičení, jinak se vám hráči po odehrání dvou sérií začnou nudit!
6 – střela z první
Hráči se rozdělí do dvou zástupů přesně na polovině. Družstva se postaví na kraje, všichni mají míček. První hráč vybíhá bez míče, dostává náhru z druhého týmu a střílí. Přihrávající nabíhá na střelu, obdrží nahrávku a pálí…. A tak dál. Podstatné je střílet z první, jedině velice mizernou nahrávku tolerujte zpracovávanou! Nezapomeňte, že existuje i bekhend!
Pozn.: Ačkoliv vám možná připadá zbytečné neustálé nabádání ke kontrole hráčů, věřte tomu, že není. Každý, kdo si něčím v hráčské praxi prošel, ví, že cvičení po chvilce omrzí. A pokud budete dávat hráčům prostor na nudění se a prostoje, pak klesne rapidně i kvalita provedení cvičení a tím i jeho účinnost. Méně je někdy více!
Projděte si celou rubriku trénink florbalu . Můžěte začít od prvního dílu
Základy florbalového tréninku – část 1. – Než začneme