Základy florbalového tréninku – část 1. – Než začneme…
Ode dneška budete mít možnost dozvědět se něco málo z mojí praxe o florbalovém tréninku. Předem upozorňuji, že možná ne se vším budete plně souhlasit, jde ale o to, že trénink ve florbale není tak pevně svázán pravidly, jako třeba letní příprava hokejistů. Prostě a jasně – jde mi o to, abych se s vámi podělil o možnosti, jak k tréninku přistoupit.florbalovy
Pro začátek je nutné si uvědomit, jakou kategorii a v jaké soutěži budete trénovat. Je jasné, že u malých elévů nebo žákyň se nebudete zaměřovat na nabírání fyzičky nebo trénování signálů apod. Velkým problémem našich klubů je, že trenérů je nedostatek. V mládeži se o děti výjimečně starají bývalí hráči klubů – ikony týmů (mnohdy bývalí reprezentanti). Jenže tohle se praktikuje pouze a jenom u extraligových klubů, kde si na mládeži zakládají. A to ani ne u všech. Ale protože my se bavíme o klubech, kde se florbal stále hraje jenom pro zábavu a nikdo nepomýšlí na národní tým nebo evropské poháry, nastíníme si situace, která panuje.
Práce s mládeží je velice důležitá a je chybou, že tak podceňovaná. Nevím jak vy, ale pro mě osobně už jen ten pocit, kdy kluk jde na trénink místo toho, aby šel na „kouřovou“, je moc příjemný. V ten moment vím, že jsem se postaral o další lidský život, který se nezkazí alkoholem, drogami atd. Bohužel takhle to nejspíš vidí málokdo, proto je takový nezájem o trenérství. Vím, že lidé musí pracovat a někdy to jde těžko skloubit, ale jak se říká – když se chce, všechno jde. Proto na vás apeluji, abyste si čas na dvakrát hodinku a půl týdně udělali. Děti vám za to budou vděčné!
A teď už přímo k tréninku. Rekapitulace situace – jste uvolněný na dva tréninky týdně, trénujete provinční klub z vaší vesnice, chcete se držet na špičce vaší ligy. Kategorie?
Pokud mluvíme o mužích, pak byste se měl v první řadě zaměřit na dosti chabou fyzickou kondici. Většina pánů se jde na florbal prostě vyblbnout, proto je jako trenér pořádně prožeňte! Kdyby se vám navíc podařilo zajistit nějakou letní přípravu mimo sezónu, jen dobře! Další, co bereme v potaz, je dovednost hráčů. Není tajemstvím, že mnozí muži chápou florbalku stále jenom jako zkrácenou hokejovou hůl, proto s ní tak zacházejí. Je proto nutné vysvětlit, jak se správně drží, že je účelem propružení hole, nikoli podebírání míčku atd. S tím souvisí i trénink přihrávek ze správného postoje… Ale o tom příště. Když tohle všechno naši svěřenci zvládnou, je čas je naučit hrát nějaký systém. Některým to může trvat až roky (bez přehánění!) než se do něj dostanou, ale propracovaný systém, který je perfektně zvládnutý ve hře, je první obrovský krok k úspěchu.
Juniorská kategorie je obecně rychlejší než ta mužská, naopak ne tak tvrdá. Jde o chlapce, kteří jsou čerstvě venku z puberty (i když někdy ani tohle není pravda), proto se s nimi rozhodně nesmí zacházet jako s dětmi, co si jdou hrát na píseček. Důležité je především stanovit si jasná pravidla! Myslete však ale i na to, že stejně důležité jako pokárání, ba možná ještě důležitější, je pochvala! Zahřeje u srdíčka nejen vás, když se něco klukům/holkám povede. Fyzička je trénovatelná solidně, mladí jsou pružní a ohební, tak je dobré zakomponovat i prvky obratnosti atd. Řekněme, že od juniorů se dá v nevýběrových týmech začít trénovat systém.
Dorostenci jsou na rozhraní puberty a dospělosti. Obvykle tu bývá problém s časem hráčů, poněvadž kvalitní středoškolské vzdělání vyžaduje i práci tomu odevzdanou, a tak je zvykem, že gymnazisti, žáci z průmyslovek a lyceí nebo obchodních akademií mívají problém s časem. Proto je moc důležité zařídit se v tomhle ohledu podle nich, jinak vám na trénink přijde pět lidí a budete rádi. Myšlení dorostenců/dorostenek je ovlivňováno počátkem sexuálního života, ať už aktivního nebo zatím jen pasivního, proto se snažte nějak motivovat svěřence, aby dali přednost florbalu, protože za děvčaty můžou jít hned po tréninku a užijí si jich dosyta. To však někteří nehodlají akceptovat, je proto důležitá především komunikace a ujasnění cílů! Pokud už naši hráči umějí jakž takž přihrát a nepatří mezi lenochody, dá se říct, že je tohle prakticky nejtrénovatelnější kategorie, co se týče komplexnosti. Dorostenec je schopen pobrat základy systému, je schopen uběhnout určitou vzdálenost a stejně tak, když na něj zavoláte, „nezabejčí“ se na hřišti a nezůstane tam jen proto, že hrál podle jeho názoru málo. Trénovat dorost je opravdu kumšt a kdo dokáže chlapcům/dívkám vštěpit do hlavy, že ne všechno na světě je sex, je frajer!
Starší žáci potřebují pevnou ruku! Jde o puberťáky každým coulem! Je jasné, že když těmhle „bojovníkům“ za svoje práva, která potlačují strašní rodiče, řeknete, aby si uvědomili kde jsou a jak se mají chovat, budou si myslet své. Vaším úkolem je ale zajistit, aby měli co nejméně času na bojkot vaší osoby a okolí a aby se soustředili na hru. Budou vás proklínat za cvičení na fyzičku, budou vás nenávidět za kolečka, kterých je nespočet, ale v duši vás budou milovat za to, že jste je svedl na správnou stranu – na stranu sportu. Právě zde budete zdokonalovat přihrávky, těžší cvičení atp., protože právě zde začínají hráči u hry myslet.
Mladší žáci jsou často slepeni ze spousty elévů, právě zde je zvykem, že se střetává nejvíc odlišných ročníků narození. Je potřeba na tohle myslet i individualitou cvičení. Tahle kategorie je důležitá právě pro svou osobitost. Zde se gólmani naučí správný postoj, zde se hráči naučí správně přihrávat, zde si hráči rozdělí posty, které jim budou vlastní. Prostě a jasně – florbal jako takový právě tady začíná. Vy máte klukům ukázat, že tudy cesta povede a i když nejsou zrovna nejštíhlejší nebo nejšikovnější, právě vy máte za cíl jim pomoct od jejich trablů. Sice to mnohdy doprovodí slzy, ale v budoucnu si na vás chlapci/dívky rády vzpomenou v dobrém.
Elévové – první a poslední kategorie. Protože přípravku mají jen v několika málo klubech, považujme elévy za konečnou stanici. Nechtějte po 8letých dětech systém, nechtějte po nich běhání na oválu, nechtějte herní myšlení. Je jisté, že začátek bude vypadat stylem „všichni hurá za balonem, kdo ho první dožene je vítěz“! Tyhle děti jsou na prvním stupni základní školy, chtějí si především hrát! Učení mají ve škole, učení mají doma, učení mají všude. Do vás vkládá dětská dušička naději, že jí umožníte zapomenout na všechny trable ze slabikářů a násobilek a ukážete, jak je florbal krásný. Pro elévy musíte být povahu, která má ráda děti, nevadí jí dětský pláč, umí s dětmi pracovat a nechce vyhrávat MS. Jestli vám je blízká škola hrou, pak jste na správném místě!
Pokračujte ve čtení druhým dílem nebo třetím dílem.