Vystoupit z vlaku, několik kilometrů přejít pěšky nebo projet na on-line bruslích, pak zase kousek ujít, nastoupit do vlaku a pokračovat v jízdě (nebo se vrátit domů). Cestou pozorovat přírodu, navštívit zajímavá městečka, vidět moderní umění zasazené do krajiny, ochutnat výrobky místních potravinářů… Není to dobrý tip na výlet skutečně „akční“? Je možno jej uskutečnit, když se vydáme pěšky z Chocně do Brandýsa a Ústí nad Orlicí. („Onlajny“ s sebou!)
Chocni dala slávu železnice
Když českou, moravskou a slezskou krajinu začalo protínat síťoví železničních „šin“, inženýr Jan Perner a jeho souputníci trasovali páteřní „jedničku“ širokým údolím Tiché Orlice. V té době získalo městečko Choceň svou přetrvávající železniční pověst. Původně projektovaná trasa přes větší a historicky významnější město Vysoké Mýto, byla převedena na Choceň. Koncem 19. století Choceň stala významným železničním uzlem: procházela jí trať z Olomouce do Prahy. Z Chocně odbočovala trať, která přes Týniště nad Orlicí zajišťovala spojení:
- s Prahou (přes Hradec Králové),
- s Jeseníkem (přes Hanušovice)
- a s Meziměstím (přes Náchod), kde byl železniční přechod do Pruska.
Atraktivná úsek pro pěší turisty vede z Chocně do Ústí nad Orlicí. Měří 17 až 20 kilometrů (podle zacházek), takže se dá velice pohodlně zvládnout za jeden den, a to i s přestávkami na občerstvení, odpočinek a prohlídky zajímavostí. Výhodou této trasy je, že ji lemuje železniční koridor („jednička“), takže je možno výlet pořídit i bez přenocování (vystoupit z rychlíku v Chocni a nazpátek nastoupit do rychlíku v Ústí).
Po celém toku lemují Tichou Orlici cyklistické stezky, které jsou ve velmi dobrém stavu. Úseky mezi:
- Chocní a Brandýsem
- a Letohradem a Ústím
mají takovou kvalitu povrchu, že zároveň slouží in-line bruslařům. Cyklostezky vedou vetšinou kolem řeky, takže je na nich minimum stoupání, což vyhovuje rodinám s menšími dětmi a většině žen. Takže kdo to má rád, může přezout do kolečkových bruslí a pokračovat po in-line.
Choceň turistická
Půvabné městečko Choceň je opravdu víc než jen nádraží. Na náměstí se připojíme na červenou turistickou značku, která vede směr Peliny. Peliny jsou příměstským lesoparkem, je-li možno lesoparkem nazvat skalní průrvu Orlice a říční nivu. Rozsáhlý park byl zbudovaný v úseku řeky, kde jeden břeh tvoří vysoké strmé rozervané skály a druhý říční niva.
Pohled až na věže Vysokého Mýta
Státní přírodní rezervace Peliny o rozloze 3,31 hektaru byla zřízena roku 1948. Strmé opukové skály nad Tichou Orlicí představují jedinečnou botanickou a zoologickou lokalitu, která vznikla jako pozůstatek křídového moře. Opukové stěny vysoké až 35 metrů jsou zvětralé do rozličných tvarů. Nad skalami vede pěšina k Doskočilově vyhlídce. Stojí zato vyjít na ni. Za dobrého počasí jsou vidět věže věnného města Vysokého Mýta. Přístup k vyhlídce po neznačeném traverzovém chodníku po horní hraně údolí nad skalami podél hranice rezervace.
Vlaky tu patří ke krajině
Červená značka vede podél řeky a železniční trati do Brandýsa. Cesty vedou strmým údolím. Elektrické vlaky nezamořují ovzduší, příroda je ve velmi dobré kondici. Co pět minut projíždějící vlaky jsou v tomto údolí doslova krajinotvorné.
Brandýs: Komenského Labyrit i labyrint
Brandýs nad Orlicí je milé malé městečko. Dříve zde byly lázně, v současné době rehabilitační centrum. Nad městečkem stojí zřícenina malého hradu. Je možno zde pojíst: hotel, restaurace na náměstí a pekárna s výtečnou vlastní výrobou. Pokračujeme po červené značce.
V Brandýse pobýval Jan Amos Komenský. Prý zde napsal Labyrint světa a ráj srdce. Proto byl na tradičním vzpomínkovém místě u Komenského obelisku vysázen a sestříhán přírodní labyrint. Stromové bludiště i památník jsou přímo na turistické (červené) trase. (Zde je opět možnost pro bruslaře.)
Umění v plenéru
Turisté jsou překvapeni i jiným kulturním počinem. V Brandýse a jeho bezprostředním okolí (na červené značce) je možno vidět několik dalších zajímavých objektů – plastik předních českých výtvarníků (Opočenský, Rittstein, Živanovičová, Příhoda). Značka vede dál přes obec Bezpráví. Bohužel, nápad, který se zrodil v první euforii porevolučního roku 1990, aby zde byl vybudován skanzen komunistického bezpráví nebyl zrealizován.
Údolím nivou až do Ústí
Ostře zaříznutým údolím, a naopak širokými meandry a slepými přitéká řeka od Ústí na Orlicí a cesta ji více méně kopíruje až do města. Zde je možno nasednout na rychlík (vlaky vyšší kvality tu nezastavují) a výlet ukončit.
Foto: mapy.cz, (jez)
