Průměrný Evropan vám na otázku, kde leží nejvyšší hora Španělského království, zaručeně odpoví, že v Pyrenejích. Fanoušek geografie si možná vzpomene na Mulhacén, nejvyšší horu Sierry Nevady na JV země. Nejvyšší hora Španělska ale leží jinde – na Kanárských ostrovech, přes 1000 km daleko od kontinentálního Španělska.
Pico de Teide (3718 m n. m.) je vulkanického původu, tvoří v podstatě celý ostrov Tenerife. Skoro až pod vrchol sice vede lanovka, to ale neznamená, že se nejedná o zajímavý horolozecký zážitek. Tenerife má navíc v současné době dvě velké výhody – není tam zima a sníh (většinou), a hlavně, dá se tam turisticky cestovat. Možná budete potřebovat test (tam a/nebo zpět, v závislosti na tom, kdy tento článek čtete), ale ubytování, půjčovny i všechny další věci turistické infrastruktury jsou normálně v provozu.
Všechny cesty se setkávají u lanovky
Na úplný vrchol kaldery (jak se odborně říká kráteru sopky) vede jen jedna cesta, a to od horní stanice lanovky. To nejnáročnější už máte většinou za sebou, na konci vás totiž čeká jen 650 metrů s nějakými 160m stoupáním. Z vrcholu se vám otevřou neskutečené výhledy – uvidíte celý ostrov, vlastně skoro celé souostroví! Největší genius loci má místo za východu slunce, kdy uvidíte neskutečně dlouhý stín celé sopky rozprostírající se daleko do oceánu.
Pozor na permity!
Kanárská vláda se před několika lety rozhodla regulovat počet lidí, které na vchol pustí – něco, co se dá dost možná v brzké době očekávat i v Krkonoších. Permit je zadarmo a dá se objednat i online. Právě na vrchní stanici lanovky ho potom ochranáři kontrolují. Celý systém se dá ale (legálně) obejít – stačí na horní stanici dorazit dříve nebo později, než kdy přijíždějí, respektive odjíždějí kontroloři. Čas jejich pří/odjezdu přitom koresponduje s příjezdem/odjezdem první/poslední lanovky. Přivstání na východ slunce vám nejen připraví skvělý zážitek, ale navíc se ani nemusíte starat o permit.
Klasická cesta přes Refugio de Altavista
Nejjednodušší cesta vede od parkoviště asi 2 km západně od dolní stanice lanovky z výšky cca 2350 m n. m. – je to tedy cca 1,5 vertikálního kilometru na vrchol. Polopouštní lávovou krajinou stoupáte nejdříve po široké hliněné cestě, abyste po několika kilometrech zatočili na pěšinku, která se serpentinami klikatí prudkým svahem k chatě Refugio de Altavista (asi 3250 m n. m.). Z chaty je to dalších 300 výškových metrů lávovým polem k lanovce, odkud už to znáte. Na chatě se dá přespat, tvoří tak ideální nocležiště pro pokračování na východ slunce.
Celý výstup nemá ani 10 kilometrů, zvažte, kolik času budete potřebovat (nezapomeňte na převýšení) – my to zvládli pod dvě a půl hodiny, ale větší část cesty jsme běželi. Problémů na cestě může nastat hned několik: v letních měsících může být kolem poledne nesnesitelné vedro, které ještě umocňuje černá lávová země. V zimních měsících vás zase může nepříjemně překvapit sněhová vánice (ano, i tady). Nezávisle na ročním období si pak dávejte pozor na výškovou nemoc, která vás při rychlém výstupu může závažně skolit.
Klidně i úplně zezdola
Normální cestu (nebo dokonce lanovku) zvládne skoro každý, proto je ideální hledat větší výzvy. Tou největší možnou je zde bezpochyby výstup přímo od hladiny oceánu. Převýšení je minimálně 3718 m, ale spíše ještě více, kvůli občasným klesáním při výstupu. Připravte se na několik desítek kilometrů, i ta nejkratší trase měří přes 25 – plus byste to v rámci výzvy měli zvládnout ještě zpět dolů.
Nejkratší a nejstrmější cesta vede ze severu. Vyrážíte z vesnice San Juan de la Ramba, kde byste se měli dotknout oceánu. 28 km trasou pokračujete víceméně na jih, až dorazíte k hoře Montaňa Blanca, odkud už se postupuje normální cestou přes chatu.
Jiná cesta vede západu. Začíná se obykle v jedné z vesnic na pobřeží pod městem Guía de Isora. Čektejte přibližně 33 km, k horní stanici lanovky se přibíhá od JZ, ve směru z hory Pico Viejo (3314 m n. m.). Poslední smysluplná alternativa je pak z JV. Výchozí vesnicí je Poris de Abona, čeká vás více než maraton. Konečnou verzi si můžete vybrat – buď se přidáte k „normálce“, nebo přes Pico Viejo k cestě ze západu.
Ač docela brutální, podobný vytrvalostní trénink se vám bude extrémně hodit při horolezeckých dobrodružstvích kdekoliv ve světě. Benefitem je vysoká nadmořská výška nahoře, kde už zákonitě budete velmi unavení – právě to stimuluje únavu a vyčerpaní ve vysokých horách kdekoliv jinde.
Ideální tréninkové centrum
Nejen během je člověk živ, a na Tenerife se toho naštěstí dá dělat mnohem víc. Takřka povinností je půjčit si silničku a vyzkoušet zdejší dokonalý vysokohorský asfalt. Na úžasné sjezdy zpět k moři budete vzpomínat ještě dlouho.
I další velmi horolezecky ceněná aktivita se tu dá provozovat – lezení. Nejzajímavější oblast je právě jižní svah sopky zvaný Arico. Na místě najdete přes 250 cest! Další oblastí, kterou byste neměli minout, je La Canada del Capricho. Ve výšce 2200 m n. m. z cest uvidíte přímo na vrchol sopky. Nesmíme zapomenout ani na Guaria, která se díky své slunečné expozici hodí pro lezení v zimních měsících.
