Dnes se budeme zamýšlet nad moderní florbalovou „metodou“, praktikovanou hlavně v Česku. Co myslíte, měli by hrát hráči za víc kategorií? Nechali byste hrát své děti se staršími?
Je to vcelku běžná věc ve všech sportech. Pokud jsou děti talentované, hrávají obvykle za více kategorií najednou. Jako příklad můžu uvést fotbal. Už není nic zvláštního, když za A-tým Sparty nastoupí mladíček Kadlec, stejně jako za Blšany chytal kdysi neznámý Petr Čech. Prostě a jasně, talentu a píli se meze nekladou… Ale je důležité si uvědomit jednu podstatnou věc. Vzhledem k početné základně fotbalistů (co si budeme povídat, florbal se v tomhle ohledu zatím na fotbal stále dívá z velké dálky) je možné dělit kategorie přesně podle ročníků. Tím pádem žáček r. narození 1999 bude hrát nejspíš se stejně starými chlapci.
Ve florbale je z důvodu menší základny dělení kategorií ob dva roky. Když se nad tím zamyslíte, tak hráč tím pádem může hrát proti o 3 roky starším protihráčům. Což je v pubertálním věku značný problém pro spoustu mladých hochů, jejichž vývoj probíhá individuálně. Zatímco na jedné straně hřiště nastupuje šikovný 12letý školáček, proti němu může stát 15letý středoškolák, jehož tvář už možná zdobí vousy… Přirovnání s vousy berte s nadsázkou, ačkoliv vím, že přesně tohle se stává. Spíš jde o poukázání na ten jasný a zřetelný rozdíl. Nehledě na to, že 15letý bude mít jistě nějakou svalovou hmotu, o pár kilo víc, o pár cm či možná desítek cm víc… Prostě a jasně, jde sice o jednu kategorii, ale i tak vidíme zcela jasně ohromný rozdíl.
Úplným extrémem pak bylo dle mě naprosto hloupé pravidlo, kdy hráč – věkem dorostenec – 16 let – mohl nastupovat v seniorské soutěži. Ano, je fakt, že mladiství v tomhle věku leckdy měří a váží víc než dospělí muži, ale bavme se o valné většině… U 16letého výrostka lze předpokládat spíš „muší“ váhu a nepoměrnou výšku vzhledem k hmotnosti. Jak pak skončí střet „mladé pušky“ a ostříleného 30letého mazáka si dovedete představit. Jeden příklad za vše. V loňské sezóně došlo v havířovské sportovní hale k těžkému zranění T. Bajgara, dorostence v barvách domácího týmu. Ač velice šikovný a talentovaný hráč, jeho malý vzrůst a hlavně síla v podobě soupeře z ostravského Pepina, znamenala těžké zranění. Co naplat, že se jednalo o nešťastný střet… Předejít mu podle mě šlo právě věkovým omezením. Naštěstí se z toho Tomáš dostal! Ovšem zájem České florbalové unie se nejspíš ubírá opačným směrem. Místo aby zpřísnila věkové kritérium pro možnost nastoupení v mužských soutěžích, posunula věkové kategorie o rok dopředu. Tím se sice vyřešil problém s tím, že dorostenci hráli za reprezentaci juniorů, v podstatě tedy popírali systém českých soutěží, ovšem nevím, jestli to pomůže z hlediska kategorického.
Kdybych měl vybrat největší kategorické skoky, pak první je rozhodně z mladších žáků do starších. Přechod od „sekané“ k silovějšímu florbalu činí většině mladých hráčů problémy. A proto právě tady jde o první velké síto hráčů. Kdo jím projde, zvykne si na styl, je na pár let vcelku za vodou. Hra se postupně akorát zrychluje a přitvrzuje. Velkým problémem je však pro mladé muže odchod z juniorské kategorie, která se vyznačuje hlavně svou rychlostí a přechod do kategorie mužů, která není tak rychlá. Je však nesrovnatelně tvrdší. V málokterém sportu se 18letí hoši dokážou okamžitě přizpůsobit mužskému stylu. Obvykle musí schytat spoustu ran, než se otrkají a na důraz si zvyknou. Otázkou tedy zůstává, jestli by se nemělo povolení přeskočit dvě věkové kategorie zrušit. Myslím si, že na zkoušku postačí prozatím sem tam nějaký trénink. Zápasové tempo je přece jen o něčem jiném…
Pokud se tohle pravidlo nezruší oficiálně, aspoň trenéři by měli mít rozum a brát v potaz všechny ohledy, pro které by hráč měl hrát nanejvýš za o jeden/dva roky starší věkovou kategorii!
Přečtěte si také o florbalové střelbě či o nácviku herních situací.