Gruzie je svým příležitostmi k horské turistice v Česku vyhlášená. I přes problémy s ruskou okupací Abcházie a Jižní Osetie je nejbezpečnější ze zemí na Kavkaze, vyniká velmi levným leteckým spojením všude do Střední Evropy a disponuje originální kuchyní. Kazbek, na hranicích Gruzie a Ruska, je navíc jedna z vůbec nejlehčích pětitisícovek.
Dneska se podíváme na region Svanetie, který přímo protkán treky všech délek a náročností. Od jednoduchých půldenních výletů nalehko až po extrémní horolezecké expedice na nejvyšší gruzínskou horu, Shkharu (5193 m n. m.). Ačkoliv region přímo sousedí s Abcházií, o bezpečnost se tu už bát nemusíte.
Nejpopulárnější: z Mestie do Ushguli
Vůbec nejpopulárnější trek spojuje dvě malé vesnice: Mestii a Ushguli. Nejproblematičtější je se k nim vůbec dostat. Do Mestie dvakrát týdně létá malé letadlo z Tbilisi, ale spíše se připravte na několikahodinovou cestu maršrutkou ze Zugdidi. Na místě vás čeká ráj vesnic, které jakoby nikdy neopustily středověk…
Trek je velmi populární, tj. už tu na vás budou místní zvyklí. Pokud chcete, dá se celý absolvovat úplně nalehko se spaním za pár euro v místních guesthousech. Vesničané vás samozřejmě neopomenou pozvat na místní pálenku. Celý trek prochází jedním z nejzapomenutějších regionů Evropy, kdy do mnoha vesnic až do nedávna nevedla silnice (a v zimě se k nim pořád nedá dostat). Do Ushguli byla silnice postavena teprve před pěti lety! Od té doby ale zažívá místo nebývalý turistický boom.
Zapomenutými vesnicemi
Trek začnete v Mestii, které zároveň funguje i jako lyžařské středisko. Celá, necelých 60km dlouhá trasa se dá zvládnout za 3 – 4 dny, podle vaší kondice a podle toho, jestli půjdete nalehko nebo natěžko. Z Mestie vyrazíte do traverzovým svahem, mezi hřebeny nad vámi a vesnicemi dole. Zhabeshi, další vesnice, kterou navštívíte, je ideálním cílem pro první noc. Stejně jako všude jinde, i tady můžete čekat stovky let staré kamenné věže.
Největší převýšení vás čeká hned následující den, kdy musíte vylézt na hřeben cca do 2500 m n. m. (s případným prodloužením na vrchol Sgimieuki (3183 m n. m.). Odtud zase dolů do údolí do Adishi (opět dobré místo pro přespání). Nejnáročnější místo celého treku následuje další den, kdy budete muset brodit ledovcovou řeku Adishchala. Na místě obvykle bývají koně, které vás můžou převézt, ale mnohem více se vyplatí sundat boty a řeku obyčejně přebrodit. Ideální je tu být brzo ráno, kdy ještě řeka nemá takový proud jako odpoledne, kdy roztává ledovec.
Opět vás čeká výstup na hřeben a následně sestup do Lalkhori, kde se dá znovu přespat. Poslední den poté strávíte buď traverzem kopcem, či přímo na štěrkové cestě nově vedoucí do Ushguli. Můžete ho i vynechat a do Ushguli se dostat jeepem. Celá trasa se dá zkracovat či prodlužovat o okolní kopce, záleží jen na vašem tempu a chuti. Ať už budete dělat cokoliv, nezapomeňte mít respekt k místním a respektujte jejich tradice – vy jste tu jen hostem.
Jezero Tobavarchkhili
Zatímco předcházející trek by mnozí označili za turistickou masovku (před covidem na něj vycházelo i 100 lidí denně!), o tom následujícím se to rozhodně říct nedá. Nenavštívíte sice žádná středověká městečka, ale je naopak půjdete přírodou plnou jezer, skalnatých soutěsek, vodopadů bačů a překrásných výhledů.
Začínáte ve vesnici Mukhrui a následujících 80 km vás převede pohoří Egrisi, oddělující Svanetii od nížin na jihu. Cestou překonáte dvě skoro 3000m sedla – Ohkoje a Natachtish. Největším lákadlem tohoto treku je ale určitě jezero Tobavarchkhili, které přímo láká k vykoupání se. Trek končí ve vesnici Khaishi, odkud se dá stopnout auto do Mestie nebo zpátky do Zugdidi.
Výstup na Shkharu
Shkhara je s výškou 5193 m n. m. nejvyšší horou celé Gruzie. Výstup na ní patří k tomu nejdobrodružnějšímu, co můžete v zemi podniknout. Nejčastěji se kvůli snadnějšímu přístupu leze z ruské strany, ale i z gruzínské to pochopitelně jde, výstupové cesty začínají v Ushguli. I nejjednodušší cesta má ruskou obtížnost 4B, kdy je potřeba mít kompletní horolezecké znalosti. Nejtěžší cesty mají obtížnost i 6B – nejtěžší, jakou cesta může vůbec mít.
Kdybyste horu opravdu chtěli vylézt, počítejte zjednodušeně s těmi nejhoršími možnými podmínkami. Nahoře se může velmi nečekaně měnit počasí, cestou vás potká několik spršek kamení a ledu, lámavá skála, nestabilní ledovec, několik metrů prašanu a nulová možnost záchrany. Ročně se ji povede slézt jen jednotkám, maximálně desítkám lidí.
Jednodenní výlety v okolí
Tím, že je region poměrně značně turisticky navštěvovaný, najdete tu i spoustu tras, které se hodí k jednodenním výletům. Nejvíce jich začíná v již zmiňované Mestii. Na výběr je třeba mezi výstupem na kopec Zuruldi (2332 m n. m.), k jezerům Koruldi, na horu Gul (2926 m n. m.), k ledovci Chalaadi nebo na hřeben Chkhuti.
I v okolí Ushguli, konce prvního treku, se dá strávit několik dní navíc. Nádherný výhled na přilehlý Kavkazský hřeben je z kopce Chubedishi, jít se i dá přímo pod nástupní místo na Shkharu, k jejímu ledovci. Pokud na to máte povahu, nemusíte se vůbec bát opustit značené cesty a objevovat kopce po vlastní trase.
