Střední Asie: byrokratické peklo s úplatky

Kyrgyzstán i Tádžikistán jsou, alespoň v horolezeckém světě, jedny z nejpopulárnějších “exotických” destinací. Kazachstán i Uzbekistán zase dominují u dobrodruhů, kteří se nepotřebují drápat do vysokých výšek. Domluvíte se tu rusky (rozumějte česky s přízvukem), je tu o dost levněji, nejsou tu potřeba vůdci ani agentury a příroda je tu zkrátka dechberoucí.

Získání razítka budete občas jediné, co si po několika hodinách čekání přát

Jeden problém tu ale je – byrokratické pozůstatky Sovětského svazu. Ať s vízem nebo ne, ve všech destinacích se budete muset obrnit trpělivostí při jednání s jakýmkoliv úředníkem, policistou nebo strářci na hranicích. Pojďme si tak objasnit, co musíte ve kterém státu udělat proto, abyste neměli problém. Důležité je přitom zdůraznit, že už pár dní potom, co tento článek vyjde, může být klidně zastaralý. Vždy se tak snažte si informace dopředu ověřit třeba na českém Ministerstvu zahraničních věcí.

Kyrgyzstán

Jedna z nejpopulárnějších destinací má také jeden z nejjednodušších pobytů. Občané ČR už jsou pěkných pár let vyjmuti z vízové povinnosti a povinnost registrace v hotelech nebo na policii je také zrušená. Podobně to funguje také v Kazachstánu, který je k turistům v tomto ohledu také přívětivý. Pro návštěvu vám tak stačí pouze pas a po vstupu už se musíte starat jen o to, abyste do 30 dnů odjeli. V obou zemích byly také zrušena všechna covidová opatření.

Problém v Kyrgyzstánu jsou však jinde – na hranicích. Zejména ve Ferganské nížině (na úplném západě) je pořád několik tádžických a uzbeckých exkláv, kterými místní projedou, ale vy ne (samozřejmě se to ale dá vyřešit úplatkem na hranicích). Stejně tak do hraničních oblastí (třeba do Karavshinu nebo k ledovci Inylček) je potřeba tzv. pohraniční povolení, které stojí okolo 30 €. 

Pik Lenin je na kyrgyzsko-tádžických hranicích

Posledním problémem je pak časté a nevyzpytatelné zavírání hranic mezi Kyrgyzstánem a Tádžikistánem – to záleží zejména na datu poslední přestřelky ve zmiňovaných exklávech a v nepokojích v Khorogu v Pamíru v Tádžikistánu. Aktuálně jsou třeba všechny hraniční přechody mezi Kyrgyzstánem a Tádžikistánem uzavřeny. Můžete si zkusit svoji cestu přes hranice uplatit, ale budete tím riskovat i zatčení.

Uzbekistán

Tato země sice nedisponuje tak vysokými horami (nejvyšší hora má jen 4633 m n. m.), zato se nyní perfektně hodí třeba pro objíždění zavřených kyrgyzsko-tádžických hranic. Skvělou zprávu je, že od roku 2019 byla zrušena víza, takže nemusíte navštěvovat ambasádu. Horší zprávu je nutnost registrace v hotelích nebo na policejních stanicích OVIR.

OVIR je oddělení policie, kde se musíte hlásit, pokud přespáváte v neoficiálních guesthousech nebo ve stanu (v oficiálních ubytování by to měli vyřešit za vás). Na OVIRu se musíte hlásit do 3 dní od vstupu do země. Z ubytování budete dostávat lístečky, které by teoreticky měli kontrolovat při odchodu ze země, ale prakticky se tak neděje – můžete to tak risknout a na celý OVIR ani nepomyslet.

Pokud to není vaše cesta, alternativou je také uplatit některý hotel (jsou i takové, které se na to přímo specializují), aby vám vystavil lístek na váš celý pobyt.

Tádžikistán

Nejnovější příspěvek do bezvízových zemí – od ledna máme povolený bezvízový styk i do této nádherné islámské země. Stejně jako u Uzbekistánu ovšem platí nutnost registrace OVIR, tentokrát je limit 10 dní – kratší návštěvy tak lze stihnout i bez toho (alespoň teoreticky, jestli budete puštěni přes hranice záleží prakticky výhradně na aktuální náladě pohraničníka a vaší vůli ho podplatit). Tádžikistán oficiálně také požaduje test na PCR, na hranicích to už ale nikdo nevymáhá.

Nekonečné krásy Pamíru

V Tádžikistánu je ještě jeden velký problém – region Pamíru. Ke vstupu do něj musíte disponovat tzv. GBAO permitem. Ten si můžete zařídit buď v kancelářích OVIRu (nejpraktičtěji v Dushanbe nebo Khujandu), případně k vízu – to je ale od zavedení bezvízového styku velmi problematické získat, online to nelze a museli byste navštívit ambasádu.

V Pamíru, hlavně jeho centru Khorogu, se navíc pravidelně pořádají demonstrace, kdy následně musí situaci v regionu uklidňovat armáda. Výsledkem jsou pravidelně zranění a často i mrtví – v ten moment je vám i platné povolení k ničemu a vojáci vás do oblasti nepustí (nezávisle na tom, jak moc se je budete snažit uplatit).

Turkmenistán, Afghánistán a Pákistán

Další -státy jsou velmi různorodé. Do Turkmenistánu je nesmírně těžké vízum dostat – získá ho celosvětově jen pár lidí. Častější jsou tranzitní víza z Íránu do Uzbekistánu, často na 5 nebo 10 dní. I k jejich získání ale musíte být velcí šťastlivci. Turkmenistán je ovšem v podstatě poušť, takže nás to nemusí zas tak mrzet. Do Afghánistánu je nyní naprosto nerozumné se vydávat, MZV to důrazně nedoporučuje a je v podstatě nemožné se pojistit.

Možnosti lezení v Pákistánu jsou takřka neomezené

Pákistán, ač má pověst velmi nebezpečné země, je ve skutečnosti relativně bezpečný, alespoň co se horské turistiky týče. Ta je tu totiž možná jen s místní cestovní kanceláří, která za vás všechno (obvykle včetně víza) zařídí. Při cestování po zemi s vámi tak dokonce cestuje i ozbrojený armádní důstojník. Jediná nevýhoda je samozřejmě cena, která se bude šplhat do stovek až tisíc dolarů. Pro lezení na nejvyšší hory (třeba K2) budete vždy potřebovat ještě jeden speciální permit.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno