Dětský svět je barevný, krásný a plný pohybu. Mnohý rodič si častokrát posteskne, „Kde se v tom dítěti ta energie bere?“ Je velice inspirující pozorovat, jak se takové dítě z malého miminka rozvíjí nejen duševně, ale i pohybově.
Nejdříve třeba jen zvedá hlavičku, v šesti měsících se dovede samo otočit, pak se začíná plazit po zemi, až přijdou první kroky a krůčky. Nevím, jestli si tohohle všimli i ostatní rodiče, ale děti také prochází tzv. – odpuste mi tento neodborný termín – šplhacím obdobím. A každý rodič také určitě chce, aby se jeho ratolest zdárně pohybově rozvíjela. Jak ale dítěti umožnit třeba i tuto šplhací činnost s tím, aby byla co nejvíce zajištěna jeho bezpečnost? Dnes už přece není doba, aby děti přelézaly ploty a šplhaly po stromech a zdech. Je tu ale jedna výborná a velice praktická možnost. Je to dětské hřiště, na kterém se potomci mohou dostatečně vydovádět, vybít přebytečnou energii a zároveň jsou venku na čerstvém vzduchu. A nesmíme samozřejmě zapomenout na šplhací období. Na správném dětském hřišti je na něj samozřejmě také myšleno, protože správné dětské hřiště má i šplhací stěnu nebo dokonce šplhací síť.
Nedávno jsem se přistihl, že dnešním dětem i trochu závidím. Dnes jsou totiž dětská hřiště s různými věžemi se skluzavkou, můstky, houpačkami a prolézačkami vidět mnohem častěji, než za časů šedé normalizace, kdy jsem vyrostl. Jsou také mnohem hezčí, než normalizační kovové příšery. Pro úplnost připomínám, že v roce 1989 mi bylo 14 let. Zkrátka mají to ty naše ratolesti krásné, když se každá jen trochu osvícená obec, město, nebo instituce snaží postarat alespoň částečně o jejich sportovní vyžití. Budují se dětská hřiště v parcích, u škol a školek i třeba u nákupních center. Tato hřiště mají odlišná provedení, jsou na nich různorodé prvky pro hru, ale pro mne jako pro rodiče jsou vždy skutečnou oázou klidu, kdy mohu své děti vypustit třeba na houpačku s pružinou a přemýšlet, co ještě musím koupit nebo co budu dělat zítra v práci. V neposlední řadě tato veřejná dětská hřiště bývají i oddělena od silnic, takže člověk ví, že se dítěti nemůže přihodit, že by např. vběhlo pod auto.
V poslední době jsem sám sebe přistihl, že jsem začal podvědomě hodnotit, jak se mi jednotlivá hřiště líbí celkově třeba pokud se týká barevnosti a souladu s přírodou a jak se mi líbí podle hraček, které jsou na nich dětem k dispozici. Jak už jsem zmínil na začátku, dětský svět je barevný a my dospělí bychom tomu měli ještě co nejvíce napomáhat. Nemá to být ale přeplácanost. Také si říkám, že dětské hřiště, které je umístěno pod širým nebem, by mělo být vyrobeno z přírodního materiálu, nejlépe ze dřeva. Barevnost a veselost pak zajistí různé doplňky. Mám tedy mezi typy dětských hřišť svého favorita.
Kromě skutečnosti, že často využívám se svými dětmi veřejně přístupná dětská hřiště, jsem v poslední době zaznamenal, že mnozí mí známí a přátelé, kteří mají děti zhruba ve věku od tří do třinácti let, si začali pořizovat dětská hřiště i k sobě domů do zahrad. Pro děti je to pravý ráj. Radostně vyběhnou na trávník a hned se vrhnou na šplhání, lezení, klouzání a další hry na své oblíbené hrací věži. Rodiče na ně celou dobu vidí a tak mají i čas sednout si s přáteli ke skleničce a v klidu si vychutnat dobré víno nebo něco ostřejšího. A když se pak děti touto hrou unaví, můžou si dát svačinu v prostoru pod věží dětského hřiště. Stačí jim tam umístit vhodný stoleček s lavičkami, nebo takový stoleček rovnou koupit s celým hřištěm. Moc hezkou hračkou pro děti je také malý domeček, ve kterém si mohou připadat, že na ně rodiče nevidí. Některé takové domečky se dají také vmontovat do podesty hrací věže, čímž se nádherně využije tento jinak volný prostor a děti mají svůj vlastní kout, kde si mohou zkusit hospodařit podle svých představ.
Dětské hřiště je zkrátka skvělou volbou pro všechny, kdo nechtějí, aby děti trávily všechen čas u počítače a u televize. Umožňuje dětem rozvíjet zdravé pohybové aktivity na čerstvém vzduchu a pod dohledem dospělých. Zároveň se zde mohou učit vzájemné ohleduplnosti a opatrnosti. Myslím, že oblíbenost dětských hřišť jak u dětí, tak u rodičů, je zcela na místě a doufám, že dětských hřišť na veřejně přístupných místech i v zahradách rodinných domů bude stále přibývat.
