Známe to všichni. Má to být pohodová červnová túra v Alpách nebo Tatrách. V údolí je po ránu dobrých 20 °C, a tak si radši přiberete litr vody navíc. Šlapete stovky výškových metrů na vrchol, až když jste skoro na něm, uvidíte před sebou široké zmrzlé sněhové pole. Namísto prašanu je to ale jen přemrzlý firn. Pokud máte štěstí, už ho někdo prošlápl před vámi, ale dost často to tak nebude. Co teď? Otočit? Zkusit přejít a riskovat pád do hlubin?
V podstatě nezáleží, kde se zrovna nacházíte. Mně samotnému se toto stalo nespočetněkrát v Alpách, ve Skandinávii, ve Střední Asii i v Tatrách, ale třeba také v Albánii, na Krétě nebo na Madeiře. Jak si tedy se situací, kdy se vám do cesty postaví sněhové pole, poradit?
Prevence je základ
Jak už to tak na horách bývá, nejlepším způsobem, jak vyřešit problém, je vůbec se do něj nedostat. Ideální je tak dopředu si zjistit, jestli máte šanci zbytky sněhu potkat. Můžete k tomu načítat internetové články, kdy už bývá pohoří sněhu prosté, zkoumat nejnovější (ale i přesně rok staré) příspěvky na sociálních sítích, snažit se najít statistiky o srážkách v této zimě nebo třeba klidně zkoumat nejnovější satelitní snímky.
Není také vůbec špatné prozkoumat některé sociální sítě, např. Stravu, Endomondo nebo Garmin Connect, kde někteří zveřejňují zveřejňují svoje nejnovější horská dobrodružství a můžou informovat o aktuálním stavu sněhových podmínek.
Pokud si nebude jisti, že nemáte šanci sníh potkat, hodí se vzít s sebou i nějakou tu výbavu…
Co s sebou?
Mezi nejzákladnější výbavu patří nesmeky (popřípadě klidně mačky) a hůlky. Na 99 % budete mít vyhráno. Snad jen v těch nejstrmějších případech byste s sebou museli navíc táhnout kompletní ledovcovou výbavu, tedy lano, šrouby, smyce, karabiny, prusíky atp. V případě, že byste potkali takhle kolmou stěnu, je ale stejně lepší se na podpatku otočit a sejít dolů.
Mnohem častější je ale situace, kdy se se sněhovým polem setkáte nečekaně a potřebnou výbavu s sebou nemáte. Pokud nemáte nesmeky/mačky, neuděláte nic, hůlky se ale dají nahradit třeba klackem, v případě velmi prudkých svahů i kamenem. Každopádně pak musíte brát v úvahu věci, které vám můžou hrát do karet – třeba denní dobu.
Kdy překonávat?
Vynecháme-li klasiku o tom, že byste neměli na hory nechodit zbytečně brzo v sezóně, sněžná pole se chovají velmi podobně jako ledovce. Minimálně v tom smyslu, že přes noc zmrzají a přes den měknou. Pokud tedy pod nějakým kempujete, je ideální porušit normální poučku o brzkém vstávání, a naopak si klidně přispat. Slunce udělá práci za vás a kopání stupů bude najednou o dost jednodušší.
Pokud ovšem víte, že vás budou čekat jen rovinaté pasáže, nemusíte na nic čekat. Ač půjdete v podstatě na zmrzlém ledu, alespoň se vyhnete riziku propadnutí do sněhu – o tom ale až déle.
Jak překonávat?
Pohyb po sněhových polích velmi záleží dvou věcech – jejich sklonu a vašem směru. Vůbec nejjednodušší je jít kolmo nahoru, případně kolmo dolů. Můžete totiž přirozeně využít obě nohy i ruce (za předpokladu, že v nich máte hůlky, klacek nebo aspoň kámen). V případě, že potřebujete traverzovat, je situace složitější. Pokud je svah mírný, můžete normálně jít a využívat jen hůlku/ruku blíže ke svahu.
Jakmile je ovšem svah prudší, je potřeba jít v podstatě lezeckým traverzovým stylem, tedy čelem ke stěně. Nohou ve směru postupu vykopete do sněhu stup, následně přesunete ruku ve směru postupu, poté přesunete nohu, kterou jste kopali, druhou nohu dáte do původního stupu a nakonec přesunete i zbývající ruku. Takto pořád dokola. Obecně je jednodušší mírně stoupat, také je dobré – pokud to tedy jde – si dopředu vyhlédnout místo, kde chcete skončit.
Rizika
Sněhová pole skýtají dvě primární rizika, v nichž se můžete zranit nebo i zabít. To první nastává právě večer, přes noc a ráno, kdy je pole zmrzlé. Můžete po něm zkrátka sklouznout dolů. Na rozdíl od ledovce ovšem s sebou nemáte cepín, kterým byste mohli zabrzdit, ani lano, pomocí nějž by vás zastavili ostatní. Je tedy doslova esenciální si vykopávat pořádné stupy, které vás bezpodmínečně podrží. Dost často se ale může stát, že pole je na to příliš zmrzlé. V tom případě máte dvě možnosti – výstup vzdát nebo počkat, až sníh změkne.
Druhé riziko pak nastává právě v momentě, kdy sníh změkne. Pod sněhovým polem je totiž takřka vždy přítomna vrstva kamenů, kterou z logiky věci nemůžete vidět. Právě změkčení sněhu ale může vyústit ve vaše propadnutí do kamenného pole, což může být v nejhorších případech i několikametrový pád. Ideální je si sníh pořádně otestovat hůlkou před přenesením plné váhy.
Přesto, že článek vyznívá velmi opatrně, je zapotřebí si uvědomit, že jízda na sněhových polích jen v botech tou nejvyšší možnou rychlostí může být i skvělá zábava, které není potřeba se vzdávat – jen se k tomu musí sejít ideální podmínky.
