Nevím jak pro vás, ale já si vždycky Skotsko asocioval především s rozsáhlými bažinami, sklenkou whiskey a atmosférou, jaká se hodí možná tak ke knížce Sherlocka Holmese u rozpálených kamen v kamenném domě. Až nedávná návštěva mě změnila názor – Skotsko je totiž naprostým rájem, co se svobodných outdoorových aktivit týče.
Ano, nečekejte pěkné počasí. Prší tu. Skoro pořád. A když neprší, tak pršet bude. Nebo je mlha. Nebo vítr. Pokud ani jedno z toho neplatí a zrovna svítí slunce, budou vás žrát midges, skotská miniaturní verze našich komárů. Jejich menší velikost ale způsobuje tak maximálně větší agresivitu, připravte si tak moskytiéru, repelent a dostatek sil na případný útěk do vyšších poloh.
Oblast Fort Williamu
Fort William je turistický hostspot celého Skotska. Nachází se tu jednak známá palírna whisky (opravdu píšeme jako whisky, whiskey necheme Američanům), ale hlavně Ben Nevis (1345 m n. m.), nejvyšší hora nejen Skotska, ale i celého Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Z údolí u Fort Williamu na něj vede 8km trek s takřka celým 1300m převýšením, začíná se totiž takřka na úrovni moře. Připravte se na to, že nejspíš nic neuvidíte – mlha se na vrcholu objevuje 355 (!) dní v roce.
Zatímco na Ben Nevis vede pečlivě udržovaná pěšinka, o oblasti Glen Coe už se to tak úplně říct nedá. Je to ale naprostý ráj, co se svobody týče. Ledovec tu vymodeloval příkré travnaté svahy ústící přímo do bažin, eroze ještě nestihla shladit ostré žulové hřebínky. Pěšinky buď nejsou nebo jsou malé, hlavně ale není důvod, proč jimi ztrácet čas. Jednoduše si vyhlédněte kopec a běžte. Nikdo vás zastavovat nebude. Po úspěšném dni v horách se můžete stavit u památníku Masakru v Glen Coe, který byl vztyčen na památku povražděného klanu. I taková je temná stránka skotské historie.
V oblasti Fort Williamu se musíme bezpodmínečně ještě zmínit o jednom projektu, který zde končí, respektive spíše začíná – West Highland Way (Cesta západní Skotskou vysočinou). Měří 155 km a je jedním z nejpopulárnějších treků nejen ve Spojeném království, ale i na celém světě. Začíná ve vesnici Milngavie a končí právě ve Fort Williamu. Jeho absolvování trvá obvykle něco okolo týdne, ale najdou se i tací – a to vás asi překvapí –, co to zvládnou pod 14 hodin, nepředstavitelným tempem přes 10 km/h.
Oblast Cairngorms
Tohle už je ta pravá skotská divočina, o které každý básní. Desítky kilometrů bez civilizace, pouze vy, rozbouřené horské bystřiny, bažiny, mlha, sem tam nějaké jezero a úžasné hory. Vstupem do této oblasti je město Aviemore, z něhož vede malá odbočka k lyžařskému středisku Cairngorm. To je funkční jenom v zimě, v létě tu nečekejte skoro nikoho. Stačí nasadit batoh a zmizet do divočiny. Oblasti vévodí kopec Ben Macdui (1309 m n. m.), ale v těsné blízkosti se nachází několik desítek dalších, které jsou třeba jen o pár metrů nižší.
V celé oblasti se nachází několik (desítek) chatek, kdyby se vám náhodou už nechtělo stanovat. Kromě obyčejného letního trávení časů nabízí Cairngorms i nespočet příležitostí v zimě, kdy tu napadne sníh (ano, četli jste správně, padá tu sníh). Na skialp je to díky neexistence lesa a ideálně příkrým svahům úplná nádhera. Jen světla je tu v zimě bohužel dost málo.
Když už jsme v zimě, musíme se určitě zmínit o ledopádech. Těmi je totiž Skotsko známo ve světě asi nejvíc. Desítky skalnatých věží v zimě pokryje směs ledu, sněhu a jinovatky, která je jako dělaná na klidně několikadélkové cesty. Ledové cesty pochopitelně extrémně závisí na počasí, ledu nesmí být málo ani moc, radši si tak nechte dost času. V zimě je navíc ještě častěji špatné počasí. Počítejte s teplotami okolo nuly, plískanicí, větrem a mlhou takovou, že neuvidíte na svoji ruku.
Co dál?
Ve Skotsku je k toho vidění samozřejmě mnohem víc. Musíme se zmínit o Cape Weath Trail, brutální 320km trek vedoucí západním pobřežím. Každý den bilancujete na hraně útesu při pobřeží Atlantiku, začíná se ve Fort Williamu, končí u majáku Cape Wrath. Trasa trvá něco mezi 24 hodinami a 2 týdny v závislosti na vašich schopnostech a odhodlání.
I nelezeckých cílů zde najdete požehnaně. Známá jezera jako Loch Ness nebo Loch Lomond, Kaledonský průplav, který rozděluje Skotsko na dvě části, nebo třeba Isle of Skye, na kterém jsou i vynikající lezecké cesty vedoucí třeba přímo z moře.
Do Skotska se dá dostat za hubičku s kteroukoliv nízkonákladovkou z Prahy, Vídně i všech ostatních středoevropských letišť. Na místě se dá půjčit auto, jezdit autobusem a skvěle funguje taky stop – my nikdy nečekali více než 20 minut. Ubytování se dá řešit pomocí hotelů, AirBnB, klasických Bed and Breakfast nebo stanu; kempování ve volné přírodě je totiž vysloveně povoleno. V opuštěných horách často najdete i opuštěné přístřešky a chatky, které můžete libovolně okupovat. Nic vám tak nebrání vyrazit.
