Když se řekne Španělsko a hory, většina z nás si automaticky představí hlavní hřeben Pyrenejí na hranicích s Francií. Pro mnohé překvapivě však nejvyšší hora Španělska neleží v nich, nýbrž na úplném jihu Španělska, poblíž Granady, v pohoří Sierra Nevada. Je to jedno z nejjižnějších evropských pohoří modelovaných ledovcem, můžete tu tedy obdivovat mnoho jezer, karů a dalších ledovcových útvarů.
Oproti Pyrenejím je tato oblast Španělska velmi odlišná. Z jedné strany pohoří padá přímo do Středozemního moře, což pochopitelně ovlivňuje místní klima, zejména v tom, že zde velmi málo prší. Celé pohoří je tak v podstatě velká polopoušť, nicméně za dobré viditelnosti můžete vidět třeba i Afriku.
Jak se tam dostat?
Celé jižní pobřeží je bohatě obsluhováno leteckými lowcostovými přepravci z Prahy, Vídně a dokonce i Pardubic. Můžete letět do Granady, Málagy nebo Alicante. Jedná se jistě o nejrychlejší a v případě výhodného nákupu letenek i o dost možná nejlevnější cestu, jak se do pohoří dostat. Další alternativou je pak doprava autem, doporučujeme zejména, pokud máte auto, ve kterém se dá pohodlně spát. Pro dobrodruhy je tu samozřejmě i cesta vlakem nebo autobusem.
Na Mulhacén!
Mulhacen je s výškou 3482 m n. m. nejvyšší horou kontinentálního Španělska. Období vhodné pro výstup jsou v zásadě dvě – zima (na skialpech) a jaro (pěšky; poté, co roztaje sníh). V létě a na podzim je totiž hora v podstatě jedna velká pustina, kde se toho moc dělat nedá. V oblasti je poměrně hodně turistických chat, kde se dá přespat i dokoupit zásoby.
Na vrchol vede hned několik výstupových tras. Ta zjevně nejpoužívanější je od střediska zimních sportů Pradollano, kde je mj. poslední zastávka autobusu. Jedná se o jeden z vůbec největších španělských lyžařských resortů, pokud se sem vypravíte v zimě, určitě ho nevynechejte. Ze střediska se po širokých cestách stoupá k Pico del Veleta (3396 m n. m.), odkdu se nejdřív mírně sestoupí a poté pokračuje po široké cestě k Refugia de la Caldera u stejnojmenného jezera.
Z chaty je to pak příjemných asi 400 výškových metrů po širokém chodníku kolmo až na samotný vrchol.
Ze severu
Asi vůbec nejkrásnější cesta vede ze severu. Začíná se v původně muslimské vesnici Güejar-Sierra, v cca 1000 m n. m. Na rozdíl od spousty ostatních míst v okolí je kvůli poloze v údolí krásně zelené, navíc zde můžete obdivovat multikulturní historii Španělska. Z vesnice se vydáte údolím řeky Genil a kaňonem San Juan. Po cca 4 hodinách dojdete k přírodnímu bivaku Cueva Secreta (cca 1750 m n. m., v podstatě jenom skalní převis s kamennou ohradou).
Pokračujete pořád údolím potoka pod horou Alcazaba, poměrně strmým svahem pak vystoupáte až k Laguna de la Mosca (asi 2900 m n. m.). Prudkým ledovcovým karem dojdete do sedla Collado del Ciervo (3119 m n. m.), kde se napojíte na klasickou cestu až na vrchol.
Z jihu
Úplně nejkratší cesta, ačkoliv nijak dechberoucí vede z obce Treveléz (1500 m n. m.). Vzhůru vedou hned dvě cesty, které jsou podobně dlouhé, je tak ideální z nich udělat okruh. První vede takřka kolmicí Alto del Chorillo (2721 m n. m.), kdy během jen pár kilometrů nastoupáte více jak vertikální kilometr. Z něj se potom po široké prašné cestě pokračuje až na vrchol.
Druhá cesta vede takřka celou cestu šikmo do kopce, až se dojde k Laguna Hondera. Z něj je to kolmo vzhůru až na vrchol. Sice se zadýcháte, ale zase jste nahoře cobydup.
GR240 okolo pohoří
Sendero Sulayr, Slunečné hory, tak se jmenuje jedna z nejméně chozených tras celé GR soustavy. Má 300 km, překonává se při ní 9000m převýšení a v podstatě obejdete úplně celé pohoří kolem nejvyšší hory.. Celé dny nepotkáte ani člověka, jednou za pár dní projdete malou vesničkou, kde můžete dokoupit zásoby.
Oficiálně je cesta rozdělena do 19 etap, některé z nich jsou ovšem poměrně krátké, dá se tak určitě obejít za méně dní, záleží jen na vaší fyzičce. Nejvyšší dosažené místo má „jen“ 2450 m n. m., přesto se vám budou výhledy otevírat každý den. Spát můžete jak na chatách, tak ve stanu.
Co dál?
Možností, jak se v Sierra Nevadě sportovně vyřádit, je pochopitelně spousta. Kromě již zmíněných skialpů, které jsou zde díky absenci lesa opravdu spektakulární, se nabízí také přechod celého pohoří. Počítejte s mnoha dny, přibližně stovkou kilometrů a kilometry vertikálního převýšení. Na druhou stranu jsou vrcholy pohoří poměrně dobře zásobené turistickými chatami a přes celé pohoří vede značená hřebenovka. Zatímco na západě takřka neklesnete pod 3000 m n. m., na východě se budete nejčastěji pohybovat okolo 2400 m n. m. Pokud půjdete v létě, myslete zejména na dostatek vody.
Oblast je taky mimořádně populární pro silniční cyklistiku, vyjet se tu dá právě pod Mulhacén (Alto de la Sierra Nevada, 2500 m n. m.), nebo na některá z mnoha průsmyků v okolí, právě hřeben pohoří protíná třeba Puerto de la Ragua (2041 m n. m.). Očekávejte malý provoz a perfektní vysokohorské silnice.
