Sádlo je živočišný tuk, který si můžeme koupit v obchodě. Spousta lidí se ale rozhodne vyškvařit si své vlastní sádlo – a možná si dopřát nějakých těch škvarečků jako vedlejšího produktu. Při škvaření sádla ale může nastat hned několik problémů. Pokud jej škvaříme při vysokých teplotách (příliš zbrkle), můžeme sádlo připálit. A někdy sádlo netuhne a netuhne. Chladnutí sádla trvá obvykle poměrně dlouho, takže vám může ztuhnout až teprve druhého dne. To znamená, že byste neměli podléhat panice.
Sádlo není luxusní zboží
Sádlo nepodáváme k šampaňskému a dalším luxusním potravinám. Můžete jej ale podávat na oslavách, kde teče tvrdý alkohol proudem. Promastit si žaludek je dlouholetá praxe, jak zaprvé večer déle vydržet, a za druhé si ráno neužívat tak náročnou kocovinu. Chleba s sádlem je pochoutka, na kterou řada z nás nedá dopustit. Můžete se s ní setkat na různých akcích spojených s lidovým folklorem, jako jsou hody nebo otevřené sklepy.
Škvaření sádla je umění
Škvaření sádla je v podstatě velmi jednoduchá činnost. Jednoduše nakrájíte čerstvé sádlo na malé kostičky, dáte do litinového nebo nerezového hlubokého hrnce a pak už jen zahříváte na mírném plameni. Pokud byste použili příliš velký plamen, mohlo by dojít k připálení sádla. Takové pak nemá krásnou bílou barvu, nýbrž nahnědlou. Sádlo se nevyškvaří celé do tekutého stavu, určité kousky v něm zůstanou – a to jsou pak výborné škvarky, které můžete sníst jen tak, nebo je použít na spodek sklenice se sádlem.
Správně vyškvařené sádlo
Sádlo, které je správně vyškvařené, nepáchne. S kupovaným se to nedá srovnat (jen málokdo si kupované sádlo namaže na chleba a ozdobí cibulkou). V poslední době si ale i ti, kteří se škvařením mají již zkušenosti, stěžují na to, že sádlo nechce ztuhnout. Důvodů může být hned několik: na začátku škvaření se k sádlu přilévá mléko nebo pivo. Pokud to s jejich množstvím přeženete, nemusí vám sádlo pak už nikdy ztuhnout. Proto se snažte podlévat jen mírně.
Hřbetní a břišní sádlo
Problémem může být i druh sádla, které použijete. Obvykle můžete nakoupit čerstvé sádlo hřbetní a břišní. Břišní sádlo je možné zpracovat rychleji, než to hřbetní. Břišní sádlo má tu nevýhodu, že po vyškvaření nikdy neztuhne úplně. Zejména při pokojové teplotě bude polotekuté. Má také méně výraznou barvu. Pokud chcete tuhé sádlo, pak používejte sádlo hřbetní. Ať už máte sádlo připravené z břišního nebo hřbetního tuku, vždy je skladujeme v lednici. Nejčastěji seženete hřbetní sádlo, které se lépe krájí a po správném škvaření by mělo krásně ztuhnout.
Škvaření sádla v mikrovlnce
Zatímco nejlepší možností je škvařit škvarky klasickým způsobem v hrnci, existují také alternativní možnosti. Jednou z nich je škvaření sádla v mikrovlnce. Je to o něco rychlejší a navíc to může být pohodlnější. A to z toho důvodu, že prskající sádlo zaneřádí pouze omezený prostor mikrovlnné trouby a ne celou kuchyň. Získané sádlo je dobré kvality, o škvarečkách se to ale říct nedá. Jsou vyškvařené až příliš a navíc nejsou tak krásně křupavé, jak jsme zvyklí.
Škvaření sádla ve vodě
Ke škvaření sádla ve vodě přistoupí ten, kdo klasické vepřové sádlo příliš nemiluje. Přípravou totiž nevzniknou ani křupavé škvarečky, a dokonce ani chutné sádlo. Tuto přípravu škvařeného sádla můžeme připodobnit k vaření tučného masa, kdy se na povrchu polévky po vychladnutí objeví vrstvička sádla. Tuto vrstvičku je třeba při škvaření sbírat. Sádlo nechutná tak výrazně po praseti. Najde se celá spousta odpůrců této metody, stejně jako ti, kteří ji obhajují.
Zdravé sádlo
Vědci se již celá léta přou o to, který z tuků je vlastně pro lidský organismus nejlepší. Zatímco někteří upřednostňují rostlinné varianty tuků, najdou se i takoví, kteří naopak vyzdvihují živočišné tuky, mezi nimiž vévodí i sádlo. Ano, sádlo je plné tuku a mnohdy obsahuje také sůl. Kromě toho je ale také zdrojem vitamínu D. Je také důležité, odkud sádlo pochází. Pokud máme to štěstí a koupíme si sádlo pasoucích se prasat, může být jeho obsah obohacen také o omega-3 mastné kyseliny (ano, ty, které jsou obsaženy v rybách).
Sádlo a cholesterol
Nevýhodou sádla je zejména obrovské množství cholesterolu, které se nepříznivě projevuje zejména na kardiovaskulárním zdraví člověka. Cholesterol je v určité míře nezbytný pro správné fungování lidského těla. Pokud je ho ale moc (což je velice běžný problém), může oslabovat cévní stěny a způsobovat ony zdravotní problémy. Naštěstí sádlo se nemusí pouze konzumovat. Je totiž již dlouho součástí lidové medicíny.
Sádlo v lidové medicíně
Sádlo se v lidové medicíně používá jako tzv. nosný tuk, tedy tuk, ze kterého se dají vyrobit různé masti. Stačí, když k němu použijete vhodné bylinky a můžete získat mast na ekzémy a suchou pokožku, ale také mast na lepší odkašlávání či hojení ran. Záleží na tom, jakou bylinku (nebo jejich směs) k němu použijete. Klasicky můžete tímto způsobem získat měsíčkovou mast (do tekutého sádla přidáte květy měsíčku a necháte tři dny odstát). Na dýchací cesty můžete stejným způsobem připravit tymiánovou mast.
Sádlo husí a z dalšího ptactva
Sádlo ale není pouze vepřové. Asi nejznámějším je sádlo husí nebo kachní. I ta se těší velké oblibě, i když je většinou používáme zejména na chleba a ne na vaření, jako tolik známé vepřové sádlo. Sádlo z ptactva je obvykle při pokojové teplotě polotekuté. Také k těmto druhům sádla můžete do sklenic přidávat smaženou cibulku nebo škvarečky.
