O Vysokých Tatrách slyšel v Česku snad každý. Každý, kdo se trochu považuje za horolezce, v nich také nejspíš už byl. To stejné se dá říct také o Západních Tatrách, menším – jak výškově, tak plošně – bratříčkovi těch Vysokých. Přesto si s nimi návštěvností nezadají, narozdíl od již zmíněných Vysokých tady totiž můžete vylézt takřka na každý vrchol, což láká mnoho lidí i z Česka. K tomu po hřebenu Roháčů vede nádherná exponovaná hřebenovka.
Stejně jako jinde na Slovensku, i tady platí uzávěra těch nejzajímavějších míst od 1. listopadu do 14. 6. Vzhledem k tomu, že se navíc blíží zima, berte tento článek spíš jako inspiraci, kam se podívat za rok, než kam by bylo potřeba jezdit nyní (ačkoliv existují výjimky pro skialpinisty). Roháče – a hlavně jejich hřebenovka – jsou totiž opravdu atraktivní hory, kam by se měl každý český turista/horolezec někdy podívat.
Ještě než začneme, tak jedna důležitá poznámka – celé území patří do Tatranského národního parku, kde je pochopitelně zákaz stanování. A ač si můžeme o různých vyhláškách Tatrách (zákaz lezení na nejlehčích cestách, třeba) myslet cokoliv, zrovna tuto by bylo dobré respektovat. Nevýhoda je tu nasnadě – pokud vám vaše fyzička nestačí na zdolání celého hřebene najednou, budete si muset v půlce dát nelogické 600m klesání k Ťatliakově chatě, jen abyste ho další den šli zpět nahoru.
Západní Tatry x Roháče
Mnoho lidí si (vcelku oprávněně, vzhledem k tomu, jak často se oba pojmy zaměňují) myslí, že oba výrazy označují to samé. To ovšem není pravda – Západní Tatry jsou pojem označující část pohoří Karpaty. Od vyšších Východních Tater (které se následně dělí na Vysoké a Belianské) je odděluje Ľaliové sedlo (1947 m n. m.).
Západní Tatry jako takové se pak dělí na Osobitá, Sivý vrch, Roháče, Liptovské Tatry, Červené vrchy a Liptovské kopy (na Slovensku), respektive Lúčna, Kasprov vrch, Červené vrchy a Ornak v Polsku. Ve zkratce jsou tedy Roháče jen jedním z 10 celků Západních Tater, turisticky však tím nejatraktivnějším. Kromě nádherné hřebenovky za to můžou i Rohářske plesa a Ťatliakovo jezero na konci doliny.
Start v Roháčská dolině
Základní startovní bod se nachází nedaleko vesnice Zuberec, v tzv. Roháčské dolině. Přestože se v dolině nachází množství ubytovacích možností, my rozhodně doporučujeme Zverovku, legendární turistickou chatu. Právě odsud se také nejlépe začne 23km dlouhá hřebenovka s převýšením přes 2000 metrů. Počítejte s tím, že se nahoře nedá spát (kvůli pravidlům NP) a nelze nabrat žádná voda (neboť tam zkrátka není), vemte si tak dostatek vody.
Ze Zverovky půjdete po žluté značce Látanou dolinou. Stejně jako všude jinde na horách, tady také platí, že se vyplatí přivstat si, v bzrkých ranních hodinách tak buďte připraveni, že můžete také třeba potkat medvěda. Žlutá značka vás každopádně postupně dovede do sedla Zábrať, ze Zverovky je to sem 600 výškových metrů a necelých 6 km. Konečně budete nad hranicí lesa a také se vám otevře výhled na celý následný hřeben.
Hřebenovkou přes nejzajímavější místa
Ze sedla postupujete dále do kopce na polskou hranici a kopec Rákoň (1879 m n. m.), přestoupíte na modrou značku a jen s malým klesáním do sedla dojdete na Volovec (2064 m n. m.), kde opustíte slovensko-polskou hranici a připojíte se na červenou značku. Čeká vás lehké klesání do Jamnického sedla (1910 m n. m.). Dalších 5 km přes kopce Ostrý Roháč (2088 m), Plačlivé (2125 m), Nohavica (2051 m), Tri kopy (2136 m), Hrubá kopa (2166 m) a Baníkov (2178 m n. m.) do Baníkovského sedla patří vůbec k tomu nejlepšímu, co slovenské turistické značky nabízejí.
Očekávejte prudké skalnaté výstupy, železa, kramle, přelézání kamenů, slézání, kdy jste sakra rádi za lano, kterého se můžete přidržet, exponované hřebínky, výhledy na všechny strany, málo lidí (protože zdaleka ne každý si sem troufne). Pokud někdo trpí na závratě, může se tu klidně seknout na několik desítek minut. Celkem vám těchto 5 km zabere klidně několik hodin.
Závěr zpátky dolů
Ačkoliv to nejzajímavější už je za vámi, hřebenovka pořád není u konce. Z Baníkovského sedla je to prudce nahoru na Pacholu (2107 m n. m.), dále na Spálenou (2083 m n. m.) a přes hřebínek, kde jdete neustále nahoru a dolů nakonec na Malý Salatín (2046 m n. m.). Za ním se nepřekvapivě nachází Salatín (2048 m n. m.). Na dalším kopci Brestová 1934 m n. m., kde opustíte červenou značku.
Po modré značce dále dojdete kosodřevinou na Predný Salatín (1624 m n. m.), odkud už vás jenom čeká dlouhé klesání zpátky do Roháčské doliny. Pokud byste měli štěstí, můžete z hřebenu slézt o trochu dříve a svézt se lanovkou, čímž byste si ušetřili 500 výškových metrů – je ale dobré si dopředu zjistit, kdy jezdí.
Závěrem je třeba říci, že absolvování celé hřebenovky je opravdu jen pro lidi, kteří jsou ve výborné fyzické i technické kondici. Pokud to nejste, nebojte se ji rozdělit na dva nebo i tři dny – jen budete trochu nešťastně chodit pořád do a z doliny.
