Zkoušeli jste se někdy sami sebe ptát, jakou má váš život cenu? Myslíte, že absolutní? To pravda nejspíš není, protože kdyby ano, absolutně byste se snažili minimalizovat risk smrti, a tedy byste ani nevycházeli z domu, natož chodili po horách. Vnímání a vyhodnocování risku je naprosto individuální záležitostí, kterou má každý z nás nastavenou úplně jinak.
Při hodnocení nebezpečí a risku, do kterého jsme ochotni jít, si ale často pleteme několik pojmů – obtížnost, následky, podmínky, schopnosti, strach a další. Pojďme se tedy společně podívat, co které znamenají, abychom mohli svoje schopnosti a to, jak moc nám na našem životě záleží, lépe evaluovat.
Externí ukazatele
Externí ukazatele nemůžeme ovlivnit. Jsou pro všechny stejné a mění se maximálně v čase (někdy i extrémně rychle), nikdy ale ne s různou osobou.
Obtížnost je vpravdě tím nejjednodušším ukazatelem, zejména proto, že je víceméně objektivní. Může mít exaktní podobu (převýšení, vzdálenost, nadmořská výška, strmost) i subjektivně-objektivní, jako třeba lezecké stupnice. Ty jsou sice nejobjektivnějším možným hodnocením obtížnosti, ale přesto se zakládají na subjektivním pocitu hodnotitele, navíc existují v několika variantách (ruská, francouzská, alpská atd.).
Terén/povrch je dalším externím faktorem. Můžeme hovořit o kvalitě skály (chyty, štěrbiny, komíny, typ kamene, …), jak vzdálené je místo od nejbližší civilizace, jak náročná, případně jestli vůbec možná, je nějaká záchrana. Může poblíž přistát helikoptéra, nebo se z ní aspoň někdo slanit? Je ledovec hladce průchozí nebo plný trhlin a seraků? Je sníh kompaktní, nehrozí laviny? Jak exponovaný je hřeben? Terén je obtížnější kvantifikovat než obtížnost, ale pořád se jedná o víceméně objektivní ukazatel.
Podmínky jsou extrémně důležitým faktorem. Jedná se zejména (ale nejen) o počasí. Terén ovlivňují jen dočasně, ale i jindy jednoduchou cestu můžou udělat naprosto neschůdnou. Prudké slunce může natavit ledovec, spustit lavinu, uvolnit kamenné pole nebo vám způsobit úpal. Déšť komplikuje všechny typy povrchů, třeba na vápenci je to díky němu takřka jak na klouzačce. Mlha komplikuje orientaci, zejména pokud jste ve volném terénu, kde hledáte každý další metr na hřebenu, a úplně znemožňuje přistání záchranářského vrtulníku. Vítr působí obtíže na velmi exponovaných hřebenech atp. Spadá sem i nebezpečí, které představují ostatní lidi – ne snad, že by vás přepadli, ale třeba shozenými kameny.
Interní ukazatele
Jsou ty, které vypovídají o nás samých. Dokážeme je sami posouvat, avšak pro každého z nás jsou jiné. Zatímco někomu přijde výběh na Triglav jako běžné dopoledne, pro jiného to bude celoživotní zážitek. Důležité je hodnotit jen ty svoje – vy jste vy a nikdo jiný vás nemusí zajímat. I když jdete ve skupině, nenechte se strhnout nikam, kde by vám to nebylo příjemné.
Schopnosti jsou popis nás samých. Jak jistí si jsme v lezeckých cestách (jak obtížná cesta je pro nás v pohodě, jaká na hraně a jaká už nelezitelná?), umíme lézt on-sight, jak jsme na tom v mixech, se scramblingem a s free solem? Jaké jsou naše fyzické kapacity – jak rychle, jak dlouho a jak jistě umíme běhat, nad vysokými srázy, na hřebeni? Kolik hodin aktivity najednou zvládneme? Jak náchylní jsme na dehydrataci a úpal? Jaké jsou naše další schopnosti – manipulace s lanem, orientace, techniky záchrany, první pomoc a tak takřka donekonečna. Patří sem i schopnosti našich zařízení – třeba mobilu, GPSky, čelovky, měřítko mapy, výdrž baterií atp.
Následky jsou to, co se stane, pokud neuspějeme. Jsou také pro každého z nás jiné. Zatímco někdo si je jistý, že při pádu z této výšky si tak maximálně odře koleno, pro jiného to může být totálka. Variují od oděrek na prstech, nutnost volání záchrany až po jistou smrt (podívejte se třeba na dokument Free Solo).
Strach je přirozená lidská emoce a při pohybu v horách je extrémně důležitá. Zbystří nám díky ní všechny smysly a mysl se začne naprosto koncentrovat, tělo je připraveno podat nadlidské výkony. Právě díky strachu překonáváme překážky, které se na první pohled zdají nepřekonatelné. Strach máme většinou z následků toho, co se může stát.
Risk je subjektivním pocitem nebezpečí v každé konkrétní situaci. Je to kombinace obtížnosti, terénu, podmínek, schopností, strachu a následků. Je naprosto individuální a je velmi důležitou tomuto instinktu důvěřovat. Pokud je pro vás něco příliš riskantní, nedělejte to. Je naprosto v pořádku oddělit se od skupiny
Závazek
Je posledním pojmem, který si osvětlíme. Je to pakt, která děláme sami se sebou. Jsme si vědomi následků, které může tato aktivita vyvolat, a našich schopností. Zanalyzovali jsme všechny externí faktory a víme, co můžeme čekat a do kterého risku jsme ochotní jít.
Pokud jsme všechno pečlivě zanalyzovali, jsme připraveni vyrazit. Vždycky si ale pamatujete jedno anglické moudro: „Better safe than sorry“. Opatrnosti nikdy není nazbyt.
