Podzimní barvy už zahalují i Česko a brzo budeme muset začít oprašovat lyže, skialpy, sněžnice i další zimní vybavení. Zatímco na některých výše položených alpských pohořích sníh už i poměrně dlouho leží, při troše snahy najdete i místa, kde pořád řádí podzim. Jedním z nich je i Raxalpe – nachází se jen pár desítek minut autem jižně od Vídně, což jej minimálně z Moravy činí jedním z vůbec nejdostupnějších alpských pohoří.
Je tvořeno dominantě vápencem, což slibuje hned dvě věci – špičkové lezení a parádní ferraty. Příležitost k „obyčejnému“ chození je tu pochopitelně také spousta, mj. na nejvyšší vrchol pohoří Heukuppe (2007 m n. m.). „Vrchol“ pohoří je tvořen velkou náhorní plošinou, kde už nenastoupáte moc převýšení, navíc je možné se až nahoru vyvézt lanovkou. Většina turistů je tu však právě kvůli ferratám a lezení, které tu má mimořádně dlouhou tradici. Celá oblast je označovaná jako úplný počátek vídeňské alpské lezecké školy.
Začátečnický ráj
Pro ty z vás, kdo nemáte s ferratami velké zkušenosti, je určena zejména oblast údolí Grosses Höllental. Najdete tu hned čtyři ferraty nízké obtížnosti (A nebo B). Pro přístup do oblasti pokračujte z města Gloggnitz údolím řeky Schwarza a zaparkujte třeba u Weichtalhusu (nebo jiného parkoviště u cesty). Otevře se vám výhled do údolí, které je doslava lemováno obřími vápencovými stěnami.
Na výběr máte Ernst – Graf – Hoyoschsteig v délce 1,4 km a obtížnosti A, Rudolfsteig v délce 2,3 km a obtížnosti A (obě v západní stěně), Teufelsbadstubensteig v délce 700 m a obtížnosti B a nakonec Wachthüttelkammsteig v délce 1,1 km a obtížnosti A (obě ve východní stěně). V jižní části, kde údolí končí a pokračuje do náhorní plošiny, pak naleznete Gaislochsteig v délce 1200 m a obtížnosti B a Alpenvereinsteig v délce 1,35 km a obtížnosti B
Pro zkušené na Preiner Wand
Pokud už máte s ferratami zkušenosti, budete mířit za něčím těžším. Tím je kopec Preiner Wand (1783 m n. m.), na který vedou hned dvě „klasiky“, jedny z nejpopulárnějších cest v širém okolí Vídně. Zaparujte u hostince Griesleitenohof a vydejte se nejdřívě po zelené a poté červené značce směrem k velké vápencové stěně.
První z ferrat nese název Hans von Haidsteig. Celková obtížnost je D, na 950 horizontálních metrech nastoupáte takřka půl vertikálního kilometru! Začíná se krátkým úsekem B/C, poté následuje další B/C žebřík, dlouhé C stoupání a poté nejtěžší D místo mírně v převisu. Následně už vás čeká jen dlouhý B traverz a vrchol je pár metrů napravo od vás.
Nejtěžší v oblasti
Druhou, ještě těžší cestou (D/E) je Königschusswand Steig. Její nástup je jen pár desítek metrů dál po pěšině od první z ferrat. Uvítá vás prudkým D průchodem, následuje lehký B úsek a poté C/D výšvih k chodníku. Vzdušný C/D úsek se přehoupně do převisu (D/E). Následně vlezete do jeskyně a už to bude jednodušší, nejdříve C stěnou a potom už B/C závěr. Z obou ferrat se z kopce vraťte po značené cestě, nescházejte ferratou dolů!
Tyto ferrata jsou zde sice úplně nejtěžší, ale i na všech jednodušších samozřejmě platí zásady bezpečného pohybu na ferratách – helma, sedák a ferratová brzda jsou povinnost! Pochopitelně se na ně také vydávejte jen za velmi dobrého počasí, kdy nehrozí, že budete uvězněni v bouřce, nezapomeňte na vodu, lékarničku, nabitý mobil atd.
Další možnosti
V oblasti se nachází další dvě ferraty, tak trochu bokem od ostatních. Kronich – Eisenweg je kousek od konce lanovky, kterou se můžete svézt až na vrcholové plato. S délkou 150 metrů je určitě jednou z těch kratších ferrat v oblasti, ale obtížnost C jí i tak přidává na zábavě.
Poslední možností je pak Bärenlochsteig. S obtížností B a délkou necelého kilometru sice neslibuje nic závratného, nicméně nabízí mj. nádherné výhledy, kterou jsou na podzim ještě umocněny barevností místních lesů.
Lezení
Oblast je doslova protkána stovkami cest různých druhů i obtížností. Najdete tu sportovní cesty, vícedélky, zajištěné i nezajištěné, obtížnosti od 4 do 8 UIAA. Nejvíce cest se opět nachází ve stěně Preiner Wand, kde ty nejznámější jsou Mit göttlicher Hand a Direkte Preinerwandplatte. Vícedélky na Preineru mají většinou 5 až 6 délek, jsou relativně dobře odjištěné a dají se bez problémů slanit.
Turistika
Pokud vás nic z toho neláká, podzimní Raxalpe toho mají hodně co nabídnout i pro pěší turisty. Pro ty nejlepší výhledy budete muset vyjít na vrcholové plato, kde už si můžete vybrat, který z vrcholu vylezete – ty nejznámější jsou mj. Heukuppe (2007 m n. m.), Lichtensternhöhe (1902m n. m.) nebo Dreimarkstein (1949 m n. m.). Jedná se o jednu z vůbec nejstarších alpských turistických oblastí, najdete tu tak spoustu chat, kde se můžete občerstvit – asi nejznámější je přitom Karl-Ludwig-Haus pod Heukuppe.
Řeka Schwarza odděluje Raxalpe od jiného známého pohoří, Schneeberg. Pokud tedy máte náladu a chuť, můžete obě pohoří spojit a vyjít si právě na Schneeberg, nejvyšší horu (2076 m n. m., jinak i Klosterwappen). Cestou můžete využít nádhernou soutěsku Weichtalklamm.
