Pamatujete? V Návratu krále se hraničář Aragorn, elf Legolas a trpaslík Gimli vydávají po stezce mrtvých, aby vyhledali pomoc prokleté armády, která kdysi přísahala věrnost králi. Vybavíte si tu děsivou scenérii rozervaných kamenných prstů? Ten bizarní kousek přírody je možno navštívit. Nachází se v regionu Wairarapa, v Palliserově zátoce, jen asi pětadvacet kilometrů od majáku na Cape Palliser. Vstup do bizarních kulis utvořených přírodou je zdarma.
Procházka „stezkou mrtvých“
Bylo by škoda nespojit návštěvu majáku na Cape Palliser a kolonie lachtanů s malou odbočkou do Putangirua Pinnacles, kde se natáčely scény z třetího dílu Pána prstenů:
- Vzpomínáte? Aragorn, Gimli a Legolas procházejí stezkou mrtvých a „verbují“ neživou armádu k obraně Minas Tirith. (Ti duchové kdysi slíbili v podobné situaci Gondoru pomoc, jenže slib porušili, a proto ve smrti nenašli klid. Aragorn jim zaručí, že touhle pomocí svůj dluh vyrovnají a budou moci spočinout.)
Zpět do reality
Místo se nachází asi 25 kilometrů před majákem na Cape Palliser ve směru od Martinborough (respektive 20 kilometrů za vesnicí Ngawy při návratu od majáku). Z pobřežní komunikace je třeba odbočit směrem do vnitrozemí, odbočka je značena Putangirua Pinnacles.
Cesta zavede na parkoviště, kolem kterého je zřízeno jednoduché tábořiště. Je vybaveno jen toaletami a piknikovými lavicemi, což případně ke skromnému přenocování úplně postačí).
Na parkovišti je orientační plán, podle kterého si lze vytvořit představu o délce a náročnosti okruhu. Není to žádná „selanka“.
Takové po našem „skalní město“
Putangirua Pinnacles je geologická útvar v čele údolí v pohoří Aorangi na Severním ostrově Nového Zélandu. V češtině bychom pro lokalitu použili nejspíš použili výrazu „skalní město“.
Jedná se o žleb ohraničený vysokými, štíhlými a ostrými věžemi nepravidelného tvaru i povrchu. Vznikly vymýváním měkčího materiálu původní horniny (slepence). Uvádí se, že před sedmi až devíti miliony let bylo pohoří Aorangi, v němž Putangirua Pinnaclesleží, ostrovem v moři. Zjednodušeně: jak hladina moře stoupala a klesala, a dále vlivem povětrností, došlo k erozi slepence.
„Není přesně známo, jak dlouho se věže vytvářely, ale jsou považovány za méně než 125 tisíc let staré. Hlavní eroze pravděpodobně začala před sedmi tisíci lety a zrychlila se v posledních tisíci letech odlesňováním oblasti. Současná míra eroze je přibližně jeden centimetr za rok,“ uvádí en.wikipedia.org.
Cesta podél potoka a potokem
Začátek vycházkového okruhu se nijak náročný „nezdá“: vede podél kamenitého potoka a jediné, co musejí turisté zdolávat, jsou četné přestupy z jednoho na druhý břeh (po balvanech). Čím výš se cesta dostává, tím víc se nohy boří do do štěrku a oblázků.
Potok proti proudu slábne, ale boky údolí se začnou prudce zvedat a dostávají čím dál bizarnější podobu.
Právě na začátku „skalního města“ je nenápadná odbočka vlevo. Je dobré si ji povšimnout a zapamatovat, protože vede na zpáteční cestu okruhu.
Návštěvník může jít divokým a rozervaným žlebem stále výš – s vědomím, že je cesta „slepá“. Jestliže má dost sil, lze se vyškrábat až na vrcholky stěn.
Zpátky po červené „Bush Walk Loop“
Ale je třeba vrátit se do paty skalního města a najít červenou značku (Bush Walk Loop). Vede do lesa, který se svou zelenou svěžestí zdá být osvěžením oproti skalnatému suchopáru. Lesní cesta se začne serpentinově klikatit poměrně strmým svahem, místy je stoupání usnadněno schody. Bez odpočinku dovede až nad vrcholovou vyhlídku, kde turista pochopí smysl výstupu. Vyhlídka se nachází nad žlebem se skalními útvary, všechny jehly a věže je možno shlédnout z „ptačí“ perspektivy.
Poté už značená cesta (až na mírné vlnky) jenom klesá buší stále dolů (četné schody). Dovede až na výchozí parkoviště.
- Okruh lze obejít i v protisměru.
Foto: (jez)
