Přednášky o první pomoci obyčejně ignorujeme. Nebo aspoň já jsem to tak vždycky dělal. Resuscitaci přece umím, dýchaní z úst do úst taky, uložení do stabilizované zvládám a na všechno ostatní mám záchranku v telefonu. A ano, dokud se bavíme o normálním městském prostředí, asi by to tak i mohlo platit. Problém ovšem je na místech, kde nemůžete spoléhat, že do 15 minut se u vás objeví houkající sanitka. Na horách.
Já mám naštěstí docela štěstí a přes stovky dní strávených ve výšce nad 2000 m n. m. se mi ještě nestalo, že bych potřeboval vysloveně zachránit. Všechny moje úrazy se pohybovaly na škále od „roztrhlé koleno“ po „vyvrtlý kotník“. Je mi ale jasné, že to není otázka „jestli se to stane“, jako mnohem víc „kdy se to stane“. Pojďme si tak společně projít, co byste měli umět a znát.
Teoretická příprava pomoci je základ
Pracujme s teoretickým příkladem zlomené nohy – zranění, které samo o sobě není přímo život ohrožující, nicméně je potřeba ho i tak co nejrychleji vyřešit. Jsou věci, které předcházejí řešení této situace i o několik měsíců. Tou základní z nich je zjištění čísla na záchranou službu. V Evropě si většinou vystačíte se 112, mnohem lepší si ale zjistit i čísla na místní horskou službu – a to platí i v Česku. Mimo Evropu je dobré mít na papíře telefony nejen na místní záchranku, ale třeba i na českou ambasádu.
A taky myslete na to, že rozhodně ne všude je k dispozici mobilní signál. Zatímco v Alpách jej pravděpodobně najdete v nejbližším velkém údolí/na nejbližším pořádném kopci, podle toho, co je blíž, ve Střední Asii je situace drasticky odlišná a můžete jít klidně 10denní trek bez toho, abyste si mohli aktualizovat Instagram. Pro ty případy je dobré mít s sebou satelitní telefon, který vás na holičkách nenechá skoro nikdy. Je za ním sice relativně výrazná investice, zase vám může zachránit život.
Druhou věcí, kterou je potřeba mít vyřešenou dopředu, je pojištění. V Česku si i na našich nejvyšších horách většinou vystačíte s tím základním, ale kdekoli jinde to chce vymyslet jinak. Jednou z možností je dokoupit si připojištění, ať k účtu, kartě nebo jakkoli jinak, ty ale mají většinou poměrně přísné limity, co můžete a nemůžete dělat (jaké sporty, v jaké výšce atp.). Když se těchto limitů chcete zbavit, musíte si opět připlatit.
Další možností je stát se členem klubu, který řeší pojištění společně. To možná zní složitě, ale není. V Česku jsou nejpopulárnější dva – rakouský Alpenverein a ČHS. Oba mají své výhody i nevýhody, tak si nastudujte, co by vám mělo nejvíc vyhovovat.
A ještě na jednu věc se vyplatí myslet dopředu – lékárničku. Malá krabička, leč nesmírně důležitá. Co by v ní neměli chybět? Náplasti, obinadlo, nůžky, tlakový obvaz, něco na potlačení bolesti a něco na zažívání. Velmi důležitá je také izotermická alufolie, která vás udrží v teple. Hodí se pak i tejp, a to jak kinezio, tak klasický fixační. Důležitá je i dezinfekce, magnesium, antibiotika do zásoby nebo vazelína.
Teď už do praxe
Konečně se dostáváme, co tedy skutečně dělat. Vycházíme z toho, že neporušujete základní pravidlo na horách, a jste alespoň dva. Samozřejmě ale platí, že čím větší skupina, tím lepší. Prvně zjišťujete, zdali zraněnému fungují základní životní funkce, čili jestli vnímá, dýchá a má tep. Pokud ano, snažíte se dovolat záchrany. Pokud ne, je primární nahodit srdeční oběh. Pokud nejste na signálu, jeden člen skupiny ho běží hledat, ostatní zůstávají u zraněného. Ukládají do ho stabilizované polohy, povídají se s ním a pomocí tlakových obvazů se snaží zastavit krvácení. Pokud víte (např. kvůli špatnému počasí), že záchrana bude trvat dlouho a nemáte k dispozici tlakové obvazy, můžete použít i škrtidlo – prioritou je zastavit krev.
Na tísňové lince uveďte především dvě věci – co se stalo a kde jste. Je velmi vhodné uvádět přímo GPS souřadnice, které jsou nejpřesnější. Snadno je zjistíte třeba z map.cz nebo z GPSky, ale vyčíst se dají i z papírové mapy. Pokud nejste na silnici nebo na cestě, kde se dá vyjet aspoň čtyřkolkou, snažte se najít rovné místo, kde bude moct přistát vrtulník, nebo z něho alespoň budou moct členové slanit. Ukliďte okolo něj, aby se ve víru vzduchu nemohly vznést žádné předměty a na vrtulník zřetelně ukazujte rukama a tělem tvar Y (ten je značkou pro YES, tedy ano, potřebuji záchranu).
Co když je to fakt špatné?
K horám úrazy zkrátka patří, s tím se nedá nic dělat. I když se situace může zdát beznadějná, nikdy nepřestávejte doufat. Rozhodně nepanikařte! Tím nepomůžete nikdy ničemu. Spíše se snažte uklidňovat zraněného. Pokud je na místě, kde se nikde v blízkosti nedá přistát s helikoptérou, s nejvyšší možnou opatrností jej sneste někam níže, kde to bude možné. Lze k tomu využít třeba improvizovaná nosítka sestavená z krosen a hůlek.
Pokud je ošklivé počasí – mlha, vítr, déšť, bouřka, sníh, cokoliv -, velmi pravděpodobně helikoptéra nebude moct vzlétnout. V rozvojovějších krajinách světa se budete muset spolehnout sami na sebe, v Alpách se ale dá velmi dobře spolehnout i na horské chaty. Tam mají perfektní lékárničku a většinou i někoho, kdo by měl velmi dobře zvládat základy první pomoci.
