Pro „skalního“ turistu je dvacetikilometrová túra tak akorát. Pro „skalního“ motoristu jsou akorát tak tři kilometry pěšky. Tip na výlet je určen především těm, kdo upřednostňují vůni benzinu (nafty). A přece to bude výlet pěší. Motivem tříkilometrové procházky bude přijít na kloub tomu, proč se trati jednoho z nejstarších motoristických závodů na našem území říká Ecce homo.
Závodní trať a závod Ecce homo
„Ecce homo (z latinského Ejhle člověk) je název závodní tratě ve Šternberku, na níž se pravidelně konají motoristické závody do vrchu. Závodní trať Ecce Homo Šternberk je známá díky dlouhé historii a každoročnímu stejnojmennému závodu:
- Ecce Homo Šternberk – první červnový víkend
- Ecce Homo Historic odehrávající se s příchodem podzimu,“ uvádí se v encyklopediích.
„Geografická poloha závodu je na úpatí Nízkého Jeseníku v místě, kde přechází rovinatá Haná do prvních kopců, kde závodní trať Ecce homo směřuje od Šternberka k severovýchodu na město Moravský Beroun.“
Modelová situace: Co je Ecce homo?
Představme si modelovou situaci. Rodina se třeba vrací z dovolené v Polsku. Nebo na Krnovsku či na Opavsku.
- Řidič (tatínek) je unavený,
- spolujezdec na předním sedadle (maminka) usíná,
- děti upoutané v sedačkách na zadních sedadlech zlobí.
„Počkejte, to budete koukat,“ oznámí všem tatínek někde v Nových Dvorcích (49.7635958N, 17.3520356E). „Projedeme si Ecce homo, ale obráceně!“ V autě je hned rušno: „Co to je ecemoho, kde je ecehomo,“ volají děti. „Ecce homo Homolka,“ vyhrkne maminka bez souvislostí, jak už to maminky někdy dělají.
Je na tatínkovi, aby vše vysvětlil. Moc času mu nezbývá, protože už sjíždí vracečkami do obce Lipiny. Asi uprostřed obce (49.7426656N, 17.3227136E) odbočí vlevo a zaparkuje někde u kapličky, obecního úřadu či restaurace, prostě někde tam, kde není zákaz.
Ecce homo stojí na vrcholu trati
Tatínek nejdřív dětem vysvětlí, čemu se obecně říká Ecce homo. „Ecce homo je motiv výtvarného umění spočívající ve znázornění zbičovaného a trny korunovaného Ježíše Krista. Tato znázornění jsou zpravidla buďto malířská (obrazy), nebo sochařská (plastiky, skulptury). Latinská slova Ecce homo znamenají Ejhle (Hleďte), tu je člověk a podle Janova evangelia je pronesl Pilát Pontský k davu, kterému zmučeného Ježíše nechal ukázat,“ může jim třeba přečíst, jak heslo Ecce homo vysvětluje Wikipedie.
Šternberský automobilový závod do vrchu byl pojmenován po dvou takových sochách Krista: „Jedna stojí pod kopcem a jedna na vrcholu stoupání. Socha na kopci je datována roku 1748,“ vysvětluje se na stránkách závodu eccehomo.cz/historie/.
Jen podle mapy či GPS
A k té druhé soše (horní) se posádka auta může vydat pěšky. Aby si všichni:
- „protáhli“ těla ztuhlá dlouhým sezením,
- aby se nadýchali čerstvého vzduchu,
- aby uviděli ono Ecce homo, které dalo slavnému závodu název.
Cesta k Ecce homo není turisticky značená. U kapličky v Lipině se odbočí vlevo. Cesta vede mezi rodinnými domky a dovede k rozcestí (49.7441822N, 17.3247522E). Odbočí se vlevo – zároveň se přechází potok zvaný Sprchový. Po pár metrech se asfaltová silnice mění v lesní vozovou cestu.
Ještě k historii závodu Ecce homo
Cesta velmi mírně stoupá, potok zůstává vpravo dole. Je dost prostoru na to, připomenout si stručně historii závodu Ecce homo.
„První zmínka o Ecce homo jako závodě je spojena s rakouským automobilovým klubem ÖAC, který byl založen 6.února 1898, a se Slezským automobilovým klubem ve Vratislavi, který vznikl 7.června 1901. Obyvatelstvo Rakouska-Uherska se k motorismu stavělo vyloženě nepřátelsky.
Po důkladných přípravách obou zmíněných klubů bylo rozhodnuto uspořádat soutěž spolehlivosti a tak zvaně konkurenční jízdy na trase Vídeň – Vratislav – Vídeň. Volba této trasy nebyla náhodná, ale velmi uvážlivě vybraná. Tuto cestu používala pravidelně pošta k přepravě dostavníky. Trasa byla také velmi přesně změřena. Jízda se uskutečnila jako propagační akce za účasti mnoha významných činitelů pro stavbu silnic. Měla význam nejen společenský, ale hlavně vojenský,“ čteme na eccehomo.cz/historie/.
Za zelenou chatou opouštíme cestu
Orientačním bodem je zelená chata vlevo. U ní se musí trochu zbystřit. Po pár desítkách metrů – u sloupu vysokého napětí (49.7521961N, 17.3343492E) – začíná hlavní cesta odbočovat mírně vpravo dolů k potoku. Tady začíná dobrodružství, které se bude dětem líbit.
Výletníci ale odbočí vlevo. Dobrý stopař možná pozná, že se tudy občas chodí. Přímo před sebou stále vidí poslední větrník elektroparku, vlevo stráň. Tu je třeba zdolat. (Není to nic obtížného). V bodu 49.7535719N, 17.3345531E na vrcholku stráně je cíl, Ecce homo.
„Závodnický“ Ecce homo nemá památkovou ochranu
V České republice je registrováno nejméně 22 památkově chráněných soch s výjevem Ecce homo. Socha Krista nesoucího kříž v Lipině mezi chráněné sochy, žel, nepatří. Socha je asi z roku 1746, naposled opravena v roce 1936. V současné době je zarostlá trním, takže z hlavní silnice ani není vidět.
Stejnou cestou zpět
Návrat k zaparkovanému autu je možný jedině stejnou cestou. Řidič se protáhl, děti trochu unavily a všichni už vědí, proč se šternberskému závodu říká Ecce homo. Ty tři pěší kilometry stály zato, zastávka nebyla promarněný čas.
- Všechny ostatní informace o historii a současnosti závodu Ecce homo jsou dohledatelné na internetu. Ale o téhle „horní“ soše Krista skoro nikdo neví.
