Polárium. Poslední dobou jak mezi lékaři, tak především mezi pacienty velmi frekventované slovo. Co je to za zařízení a čemu slouží? Třeba to v Teplicích nad Bečvou, které jsou vyhlášené unikátní alkalickou zemitou kyselkou s vysokým obsahem oxidu uhličitého. Tou tu léčí pacienty již od poloviny šestnáctého století. Polarium tu mají ale jen několik měsíců.
Principem celotělové chladové terapie je využívání střídavých účinků velmi nízkých a pokojových teplot na lidský organismus. Základní princip je do jisté míry obdobný jako u sauny. Sauna pracuje s vlhkým a ohřátým vzduchem o teplotě plus 60 až 110°C. Chladová terapie používá účinek extrémních chladových hodnot v rozmezí minus 110 až 160°C. Výrazným rozdílem oproti sauně je ale skutečnost, že zatímco po sauně je doporučován klid a odpočinek, po polariu je naopak žádoucí intenzivní pohyb.
Polárium – vliv na zdraví
Jaký má vlastně polarium na lidské zdraví vliv? Následkem extrémního ochlazení povrchu kůže se bleskově utlumí kožní nervová zakončení, čímž se sníží vnímání bolesti. Po ukončení procedury se povrch těla rychle oteplí a až čtyřnásobně se zvýší místní prokrvení. Kromě léčebného působení místního překrvení byl prokázán i preventivní místní efekt v procesu stárnutí a degenerace podkožního vaziva při celulitidě. Kromě léčebných a rehabilitačních účinků lze očekávat i velmi dobrý kosmetický efekt této metody. Dále má za následek celou řadu pochodů v organismu vedoucích k příznivému ovlivnění různých onemocnění, především revmatických.
Během metody dochází k vyplavení hormonů endorfinů, což vyvolává prakticky u všech osob po absolvování terapie pocit mimořádné tělesné síly a duševní pohody.
Výborné je i využití kosmetických efektů léčebné metody jako doplněk jiných kosmetických zákroků na kůži a efektu anti ageing. V literatuře se také uvádí příznivé působení na psychické rozpoložení člověka a pozitivní efekt na sexuální apetenci.
Poprvé se začala celotělová chladová terapie používat v Japonsku v sedmdesátých létech 20.století. První výsledky publikoval profesor T.Yamauchi při léčení revmatických kloubních chorob a astmatu.
V osmdesátých letech 20.století se celotělová chladová terapie rozšířila i do Evropy, nejprve do Německa, a potom do Polska a dalších států.
Polárium Kuriozity o chladu:
Studiu vlivů extrémních podmínek na člověka, především chladu, se věda zabývá přibližně sedmdesát let, i když zkušenosti s extrémním chladem jsou pochopitelně mnohem starší. Od 17. století pronikali stále častěji odvážní mořeplavci stále dále za oba polární kruhy a získávali nové poznatky o zemích věčného sněhu a ledu. Prvním velkým zimním exodem bylo tažení císaře Napoleona I. na Rus v roce 1812, kdy především vlivem zimy, hladu a vyčerpání došlo k devadesáti procentním ztrátám obou válčících armád. Dochované paměti jsou dodnes hrůzným čtením, žádný účastník tažení starší padesáti let celkové útrapy nepřežil.
V roce 1875 byl poprvé přeplaván kanál La Manche (Angličan Matthew Webb na druhý pokus, za 21:45 hod uplaval téměř 63 km). A to se nebavíme o žádných extrémních hodnotách chladu. Voda kanálu je v nejparnějším létě teplá kolem 15 až 16°C, což klade na každého plavce velké otužilecké nároky.
V roce 1896 bylo na Aljašce objeveno zlato. Z celého světa se sem sjíždělo desetitisíce dobrodruhů, avšak nástrahy „zlaté horečky“ mnoho z nich zahubily. Značná část dobrodruhů tu umrzla.
V roce 1912 ztroskotala největší a nejmodernější loď světa – Titanic. Podle četných svědectví vydrželi lidé z Titanicu ve vodě naživu nejdéle hodinu, teplota vody se pohybovala jen kolem 2°C..
- ledna 1962 se z nejvyšší hory peruánských And-Huascaránu po hustém sněžení utrhl kus ledovce, který vyvolal lavinu. Pod ní zahynulo čtyři tisíce osob. Přitom prakticky nebylo úniku. Rychlost lavin u mokrého sněhu je 25 až 36 kilometrů za hodinu, u uleželého sněhu 50-70 kilometrů a u prachového sněhu 120-360 kilometrů v hodině.
Přesně 8 minut a 10 vteřin strávil ve více než 120 stupňovém mrazu polaria psycholog Andrew Urbiš (60) z beskydské obce Ostravice. Vytvořil tak zřejmě světový rekord v délce pobytu člověka v extrémním chladu. Na sobě přitom měl jen trenýrky, ponožky, rukavice, na hlavě čelenku a na ústech roušku. Podle dostupných informací, které však nejsou zadokumentovány, vydržel dosud člověk v tak silném mrazu maximálně 7 minut.
Studená voda obsahuje více rozpuštěného kyslíku než teplá, což je jeden z klíčových důvodů, proč jsou antarktické vody mimořádně produktivní a podporují takovou hojnost živých forem. Přesto vyžaduje život v tak extrémních podmínkách jedinečné strategie přežití, které se vyvinuly cestou přirozeného výběru. V Jižním oceánu tak žije mnoho úzce specializovaných organismů, některé z nich se nevyskytují nikde jinde na Zemi.
