V každou roční dobu lze podniknout pěší výlet, který bude mít tak trochu vojenský nádech. Začne ve Městě Libavé (novodobá vojenská historie) a bude pokračovat krajinou, kde své strategické umění prokázal generál Ernst Gideon von Laudon. Trasa z Města Libavé do Domašova nad Bystřicí má jen deset kilometrů, ale je náročná na orientaci v terénu. Bez mapy nebo navigačního systému by mohly vzniknout potíže. Přesto cestu bez potíží zvládnou i méně zdatní chodci.
Město Libavá je stále „tajemné“
Do Města Libavé se turisté musí dostat veřejným autobusem. Dobré spojení je například z Moravského Berouna, který leží na rychlíkové trati Olomouc – Ostrava Svinov. Kdo Město Libavou navštívil poprvé, nejdřív si je prohlédne. Času je dost, a městečko je malé. Z náměstí se turisté vydají silnicí ke kostelu. Dalším orientačním bodem je stavba větrného mlýna vlevo od cesty. Zpevněná komunikace vyvede do lesa.
- Víc o Městu Libavé a o vojenském újezdu v samostatných článcích:
Vojenský újezd Libavá, první seznámení;
Poutní kostel a větrný mlýn ve zpřístupněném prostoru vojenského újezdu Libavá
Žádné turistické značky
Na začátku lesa je dobré nahlédnout do mapy (nebo do satelitní navigace v telefonu). Tato lokalita byla dlouho „zapovězeným“ vojenským územím. A třebaže jsou okrajové části kolem vojenského prostoru v současné době veřejně přístupné, turističtí „značkaři“ sem ještě nenašli cestu. Naštěstí jsou komunikace „dimenzované“ na průjezd vojenské techniky, takže nelze zabloudit. Ale je dobré vědět, jaký držet směr, proto ta první kontrola terénu podle mapy.
Severozápadně na cíp lesa
Vojenská cesta se mírně vlní. Protože jsou lesy napadeny kůrovcem (situace mínus plus rok 2020), je zde prováděna těžba, což je nepřehlédnutelné. Na podzim není radno zpevněnou cestu opouštět a zajít mezi stromy. Zdejší lesy jsou totiž plné hub (hlavně masáky, kozáci a křemenáče), takže by pěší výlet mohl rychle skončit a proměnit se v houbařský „zátah“.
Je třeba dojít do míst, kde les vpravo končí. Hranice lesa je dobře patrna z mapy i v reálu. Pro kontrolu: vpravo les, vlevo louka, na horizontu několik větrných elektráren, v údolí zemědělské budovy, domky a jasně patrná silnice do obce Heroltovice. Podél lesa se sejde do k potoku. Cesta vlevo dovede na silnici 444. Nelze zabloudit.
- „Heroltovice (německy Herlsdorf) je malá vesnice, součást obce Město Libavá, spolu s nímž byla k 1. lednu 2016 vyčleněna z vojenského újezdu Libavá v okrese Olomouc. Leží za severozápadním okrajem újezdu,“ uvádí otevřená encyklopedie.
Za vesnicí odbočit vpravo (pozice 49.7385286N, 17.4795158E). Cesta se stáčí mírně na severozápad. Za Herolticemi turisté „ideově“ opouštějí novodobou vojenskou historii a v duchu mohou „přeřeřadit“ do doby vlády Marie Terezie.
Připravte si mapu, prosím
Na pozici 49.7471256N, 17.4783569E je křižovatka lesních cest. Záchytný bod – informační cedule Lesní cesta Domašov (na obrázku).
- Cesta přímo vede k dřevěným budovám rekreačního zařízení,
- turisté ale odbočí na cestu vlevo.
Následuje orientačně nejnáročnější úsek cesty, k němuž je zapotřebí mapy. Přes malý hájek je třeba dojít severozápadním směrem do bodu 49.7552222N, 17.4640664E. Jedná se o turistický bod Černý kříž. A k němu je třeba mířit.
Laudon, v Česku nejznámější habsburský generál
- „Generál Laudon jede skrz vesnici,“ je první verš starší lidové písně. Někdo by ji možná označil spíš jako píseň hospodskou. Zpívá ji kolektiv a její děj se odvíjí od libovůle pěvců.
- Všeobecné známosti písně využili autoři Svěrák & Smojlak při psaní referátu úvodního semináře ve hře Divadla Járy Cimrmana České nebe. „Generál Laudon jel v noci skrz vesnici – ve své bílé čepici – a narazil na dvoučlennou hlídku,“ referuje přednášející a rozehrává slovní férii, která je kořeněna narážkami na text zmiňované písně.
- Další příležitost, která generála Laudona připomněla české veřejnosti, byl koprodukční televizní seriál Marie Terezie, v kterém byla osoba generála ztvárněna.
- A další důvod, proč se na generála Laudona nezapomíná, je citoslovce (zlostné zvolání) „Himl laudon“. Německy by se to psalo Himmel Laudon, překlad Nebesa, Laudon!. Tak údajně volali vyděšení Prusové, když se k nim blížila Laudonova vojska.
Ernst Gideon svobodný pán von Laudon (13. února 1717, Tootzen, Švédské Lotyšsko – 14. července 1790 Nový Jičín) byl rakouský vojevůdce, jeden z nejúspěšnějších odpůrců pruského krále Fridricha Velikého. Proslavil se ve válkách s Pruskem a svým tažením na Balkán proti Osmanské říši, které ho zařadilo mezi slavné turkobijce.
Památník bitvy u Domašova
Památník Prusko – rakouské bitvy z roku 1758. Nachází se u cesty mezi Domašovem nad Bystřicí a Novou Véskou. Byl postaven v roce 1858 ke 100. výročí. Význam bitvy spočívá v zásadním oslabení pruské armády obléhající v té době město Olomouc. Byl napaden a zničen konvoj se zásobami včetně munice určené pro pruské vojsko u Olomouce. Tato událost donutila Prusy v konečném důsledku opustit Moravu. Za vítězství v bitvě u Domašova byl generálmajor Ernst Gideon von Laudon povýšen na polního podmaršálka.
- Vzhledem k tomu, že na konci druhé dekády 21. století došlo v kraji k intenzivní těžbě dřeva (kůrovec), krajina změnila tvář. Pozitivní na tom je, že se krajina otevřela k pozorování míst, kde Laudova vojska v roce 1758 operovala.
Prý tu straší
Pod křížem se prý nachází jeden z hromadných hrobů padlých z této bitvy.
Podle lidových pověstí tu také straší. Prý se tu zjevuje vždy koncem června starý vysloužilý voják. Proto prý není radno pohybovat se zde v noci právě ve dnech výročí bitvy.
Konec cesty je v Domašově
Cesta na jihozápad od Černého kříže je už značena (na mapě i ve skutečnosti) jako cyklostezka 6149. Vede do Domašova nad Bystřicí. Tam je možno se občerstvit. Ve vesnici jsou dvě malé restaurace. V Domašově zastavují rychlíky ve směru na Hlubočky a Olomouc, v opačném směru na Valšov, Krnov a Ostravu-Svinov.
- Turisté ušli deset kilometrů.
Foto: mapy.cz, ostatní (jez)
