Pekingské zelí má oficiální latinské označení Brassica rapa pekinensis. I když pochází původem z Asie, je u nás velice oblíbená a také není příliš velký problém si tuto křupavou zeleninu vypěstovat. Vzhledem k nízké kalorické hodnotě je velice oblíbenou potravinou pro ty, kteří se snaží dosáhnout nebo si udržovat štíhlou postavu. Výhodou čínského zelí je také to, že obsahuje spoustu vitamínů C a B.
Pekingské vs. čínské zelí
Na úvod bychom měli objasnit, že pekingské zelí není jiný název pro čínské zelí. Jedná se o dva druhy zelí a rozdíl je zřejmý na první pohled. Pekingské zelí má kuželovitý tvar a jeho listy jsou bez řapíků se silnými bílými žebry. Barva listu je světle zelená až bílá (pokud vybíráme podle barvy, volte světlejší pekingské zelí, jeho chuť je jemnější. Čínské zelí netvoří pevnou hlávku, ale listovou růžici. Barva listů je tmavší, listy mohou být hladké nebo kadeřavé.
Kdy začít s výsevem?
Pekingské zelí se vysévá přímo do záhonu většinou pro podzimní sklizeň. Výsev provádíme na přelomu června a července (pokud volíte předpěstování sazenic, tak sazenice vysadíme koncem července na konečné stanoviště). Pokud bychom začali pěstovat brzy na jaře, kdy je den ještě krátký a teploty jsou nižší, mohlo by nám zelí předčasně vybíhat do květu.
Požadavky na půdu
Ideální je středně těžká půda, dobře propustná s dostatkem živin. Naopak jílovité a kyselé půdy jsou naprosto nevhodné. Potřeba živin je způsobena tím, že pekingské zelí má poměrně krátkou vegetační dobu – o to více ale potřebuje síly ke svému růstu. Ideální je, pokud pekingské zelí vysadíte tam, kde jste na podzim hnojili. Dobře uděláte, když ho vysadíte tam, kde jste zrovna sklidili rané brambory. Naopak pekingské zelí nedáváme po sklizni hlávkového zelí, květáku, brokolici či ředkvičkách – tyto rostliny jsou náchylné na stejné choroby a škůdce.
Jaké zvolit rostlinné sousedy?
Pekingské zelí má rádo společnost rajčat a okurek. Velice prospěšné je také v blízkosti této zeleniny pěstovat i bylinky, které přirozeně odrazují některé škůdce. Vhodné bylinky jsou například máta, tymián, lichořeřišnice či šalvěj. Naopak se vyhýbejte společnosti cibule, česneku a červené řepy, protože tyto rostliny potřebují méně zálivky.
Výsev pekingského zelí
Výsev provádíme nejčastěji v období od května do července (v ostatních měsících volíme předpěstovanou sadbu, kterou nevystavujeme nízkým teplotám, pekingské zelí pak vybíhá brzo do květu). Jednotlivé řádky by od sebe měly být ve vzdálenosti 35 až 40 centimetrů. Semínka vyséváme do hloubky 1 cm, a to tak, že do vzdálenosti 35 až 50 cm dáme vždy dvě semínka najednou. Po vysetí přihrneme, přišlápneme a zalijeme. Použijeme bílou netkanou textilii na přikrytí. Po vzejití rostlinky vyjednotíme na vzdálenost okolo 35 cm (některé odrůdy vyžadují vzdálenost až 50 cm).
Předpěstování pekingského zelí
Pokud dáváte přednost předpěstování sazenic, pak semínka sejeme do menších nádob. Vhodné je použít k tomuto účelu výsevní substrát, díky kterému pak při přesazovaní kořínky neutrpí újmu. Teplota v průběhu celého dne by se měla pohybovat okolo 20 °C (pod tuto teplotu by neměla nikdy klesnout). Až mají sazenice asi deset pravých lístků, je čas na jejich výsadbu ve sponu 40 x 40 cm nebo 50 x 30 cm. Také sazenice na záhoně přikryjeme bílou netkanou textilií.
Pravidelná zálivka
Volte průměrnou zálivku rovnou ke kořenům. Obzvláště za suchého a teplého počasí je nutné rostliny dostatečně zavlažovat. Zálivka totiž rostliny ochladí a zabrání jim vybíhat do květu. Netkanou textilii přitom nemusíme odstraňovat, propouští totiž vodu. Pletí je důležité zejména z počátku, použít ale můžete mulč z posečené trávy, který působí jako prevence plevele.
Sklízení pekingského zelí
Sklizeň provádíme od září až do poloviny říjny. Obecně je vegetační doba dlouhá 70 dní. Zralé hlávky jsou plně vyvinuté, zelené a uzavřené. Hlávky, které jsou shora nažloutlé, ještě nejsou zralé a se sklizní proto počkejte. Sklizeň probíhá tak, že celou hlávku pekingského zelí odřízneme. Pekingské zelí nelze sklízet po listech (na rozdíl od čínského zelí, které takto sklízet lze). Hlávku se přitom snažíme nepoškodit.
Skladování pekingského zelí
Pro skladování vybíráme ty nejkrásnější kusy pekingského zelí, které nenesou známky poškození. Ideální jsou hlávky, které jsou dobře uzavřené a váží více než 1 kg. Hlávky těžší než 2,5 kg už nejsou pro skladování vhodné. Pekingské zelí uchováváme v tmavém sklepě nastojato v bedýnkách, které jsme vyložili textilií. Takto nám mohou vydržet až do poloviny února (v závislosti na odrůdě). V lednici vydrží asi 14 dní. Při konzumaci pak spotřebováváme pouze vnitřní listy, ty vnější vyhodíme, dáme do kompostu nebo je nabídneme býložravým zvířecím mazlíčkům.
Pozor na škůdce a nemoci
Pekingské zelí je bohužel velice lákavé pro mnohý hmyz. Ten si na něm může pochutnat tak, že ani nesklidíme. Nebezpeční jsou zejména dřepčíci, květilky, mšice a bělásci. Z chorob je pekingské zelí náchylné na virovou mozaiku, fomovou hnilobu brukvovitých rostlin či fyziologické změny způsobené deficitem vápníku.
Druhy pekingského zelí
Na trhu je dostupných několik druhů pekingského zelí, které se může lišit délkou vegetačního období. Najít tak můžeme velmi rané až pozdní odrůdy. Jednou z nejoblíbenějších raných odrůd je Manoko F1, která je dobře skladovatelná. Středně raná odrůda Nozaki produkuje neuzavřené hlávky, může se pochlubit jemnější chutí, ale není vhodná pro skladování. Z pozdních odrůd jmenujme Concord F1, která je určena pro letní a podzimní sklizeň a velmi dobře se skladuje.
