Pacific Crest Trail, častěji psáno jako PCT (čteme [:Pí Sí Tí]) je dálková cesta napříč Spojenými státy americkými, z jižní hranice s Mexikem po severní hranici s Britskou Kolumbií v Kanadě.. Prochází mimo jiné Sierrou Nevadou a Kaskádovým pohořím a se svými 4286 km patří mezi to nejdelší, co můžete na celém světě vůbec souvisle přejít. Trasu před pár lety zpopularizoval film Divočina, nicméně i před ním to byla zcela jistě ta nejprestižnější věc, kterou mohl jakýkoliv hiker, jak si turisti na trase říkají, přejít.
Trasa vede přes tři státy – Kalifornii, Oregon a Washington – v nadmořské výšce od 43 (Cascade Locks) po 4009 (Forester Pass) m n. m s celkovým neskutečným převýšením 128 kilometrů, cestou potkáte hned 7 národních parků. Přestože oficiálně je nejrychlejší čas pro překonání 52 dnů (přes 80 km denně), nám normálním smrtelníkům to většinou zabere něco mezi 4 až 8 měsíci. Ročně na přechod vyrazí 700 až 800 lidí, z nichž mírná většina (asi 60 %) skutečně dokončí. Uvažujete, že byste byli jedním z nich?
Historie započala ve 20. století
První návrh na zbudování trailu vznesl Clinton C. Clarke v roce 1932 jako stezku vedoucí z Mexika až do Kanady podél hor u Tichého oceánu. Hlavní myšlenkou bylo propojit John Muir Trail, Tahoe-Yosemite Trail (oba v Kalifornii), Skyline Trail (v Oregonu) a Cascade Crest Trail (ve Washingtonu). Hlavní záštitu nad vymyšlením a vytyčením trasy si vzala organizace YMCA, která mezi lety 1935 a 1938 vymyslela přes 3600 km trasy.
Už zbývaly jen zbytky, ale byl problém je dodělat. Do dodělání dokonce vkročil prezident Lyndon B. Johnson, který zaštítil organizaci zbudováním a financováním Pacific Crest Trail Association, která se o trail dodnes stará. Dobrovolníci trail nakonec oficiálně dokončili v roce 1993, přestože Martin Popendick ho poprvé přešel už v roce 1952.
Thru-hike
Je anglické označení pro pokus o přechod celé trasy. Obyčejně se chodí z jihu na sever, někteří však preferují jít ze severu na jih. Co je vhodnější závisí čistě na sněhové pokrývce, která se v nejvyšších partiích drží obyčejně po většinu roku. Možností je také tzv. „flip-flop“, kdy se začne z jihu a přibližně ve třetině se hiker dopraví na druhou stranu treku (tedy na sever), odkud začne putovat zpět na jih. Výhodu má, že bude mít nejlepší klimatické podmínky. Nevýhodu, že se ze severu nedá do Spojených států po trase vstoupit legálně. Devadesát procent lidí se proto pokouší trail přejít z jihu.
Jestli je něco pro PCT typické, jsou to občerstvovací stanice, resupply points. Do různých měst a pošt poblíž trasy si totiž můžete zaslat dopředu balíčky se vším, co můžete potřebovat – nové boty, jídlo, bomby, knížky atp. Podstatou je ale samozřejmě zevrubné naplánování, kde a kdy budete. Zkuste si nicméně plánovat, za jak dlouho ujdete 3500 km nebo kde přesně budete za 150 dnů…
Jestli je ale ještě něco důležitějšího než podrobné plánování vašeho itineráře, je to podrobné zvážení všeho, co ponesete na zádech. Přece jen, svůj batoh ponesete půl roku v kuse. Na PCT se to dokonce řeší tak moc, že se hikeři dělí na tři skupiny podle váhy (bez jídla a vody) – tradiční (nad 10 kg), lightweight (5 – 10 kg) a ultralight (pod 5 kg). Zdá se vám 5 kg absurdně málo? Mně taky, nebojte.
Ale ušetřit se dá skutečně na všem. Od hmotností lahví na vodu, pochopitelně hmotnosti oblečení, batohu a obuvi, po množství zubní pasty, upilování zubního kartáčku, zmenšení systému vaření, vytrhávání stránek z knížky, strhávání etiket z jídla… možností je takřka nekonečno. Ještě jedna věc je pro zdolávání PCT velmi typická – každý hiker dostane přezdívku. Radši si dopředu nějakou vymyslete, abyste nedostali nějakou, která se vám třeba nebude líbit.
Co budete potřebovat?
Přestože na to nejsme z Evropy zvyklí, k thru-hiku budeme muset spoustu věcí vyřídit. V první řádě víza nebo ESTU jak do Kanady, tak do USA. Potom permity – jeden pro samotné umožnění přechodu, PCTA totiž umožňuje na trek vyrazit jen 50 lidem za den, ale permit je alespoň zadarmo. Potom ještě permit ke vstupu do Kanady bez použití hraničního přechodu a California Fire Permit (jen za vyplnění dotazníku), abyste si pomohli vařit na vařiči. I s permitem ale není možné zapalovat ohně kdekoliv v jižní Kalfornii.
Důležité je taky se dobře připravit a ideálně na to trénovat několik let dopředu. Pravidelným sportem a tréninkem shoďte přebytečná kila, přechody v příšerném počasí se připravujte mentálně. Trpět budete také hlady – jídlo, které si sbalíte, vám přestane chutnat, a budete si tesknit přesně po tom jídle, které jste si zrovna nesbalili. Role se otočí, jakmile doplníte zásoby. Velmi se taky hodí tzv. handbook, knížka, ve které jsou všechny praktické tipy, místa na spaní, s vodou, stanicemi, obchody, přístřešky atd.
