Omrzliny jsou jednou z nejnepříjemnějších věcí, které vás na horách můžou potkat. Řadí se mezi tzv. dermatózy, poškození kůže tepelnými vlivy. V krajním (i když výjimečném) případě můžou vést až k smrti, to se však většinou spíš o hypotermii. Rozdělují se na čtyři druhy podle závažnosti poškození tkáně, minimálně první ten z nich je poměrně snadno léčitelný – primárně jsou ale omrzliny věcí, u které existuje velmi snadná prevence.
Kdo omrzliny „objevil“ není známo, jisté ale je, že se s jistotou objevovaly už před 5000 lety. Kromě horolezectví a dalších zimních aktivit jsou jejich velkým problémem všech armád, psalo se o nich už během Napoleonovy invaze do Ruska.
Jak vznikají?
Omrzliny jsou reakce organismu na nepříznivé životní podmínky (=zimu), při které tělo ztrácí teplo a celkově prochládá. Základním předpokladem je přitom nízká teplota okolí – teoreticky mohou omrzliny vznikat už při teplotě pod 15 °C, obyčejně však musí být mnohem menší, „ideálně“ pod nulou. Samozřejmě, čím menší teplota, tím větší riziko. Někteří mají genetické dispozice k omrzlinám větší (menší cévy), někteří si je pak sami přivolávají, např. kouřením nebo pitím alkoholu.
Nepočítáme však pouze s absolutní teplotou, nýbrž radši s teplotou pocitovou. Zásadním „pomocníkem“ může být vítr, který odnímá teplo z lidského těla, podobně funguje i vlhkost. Nebezpečné může být i třeba příliš upnuté oblečení. Chlad postupně snižuje zásobování tkání krví, což v konečném důsledku může vést až k jejich odumření.
Asi přitom netřeba říkat, že nejčastěji vznikají omrzliny na „koncích“ lidského těla – prstech na rukou a nohou, nos a uši.
Omrzliny prvního a druhého stupně
Prvním příznakem omrzlin je ztráta citu – pocit, který už jsme na lyžích, sněžnicích nebo jindy v zimě všichni mnohokrát zažili. Mnohem nepříjemnější než samotné zmrznutí je ale hlavně potom samotné rozmrzání prstů. Někteří i tento pocit řadí k omrzlinám, běžnější definice ale je, že prvním příznakem omrzlin je zbělání prstů, ztráta citlivosti, později zčervenání a následně pochopitelně bolest. Tomuto říkáme tzv. první stupeň.
Druhý stupeň (i všechny další) začíná stejnými projevy, až později se však místo zčervenání objeví velké hnisavé puchýře. Oba tyto stupně jsou však léčitelné do původního stavu (narozdíl od dalších dvou)
Omrzliny třetího a čtvrtého stupně
Ve třetím stupni nemrzne jen kůže jako taková, ale i tkáně pod ní. Typickým projevem je modročerné zbarvení kůže. Obvykle poškození přetrvá po několik týdnů až měsíců a nemusí se vlastně vůbec nikdy definitivně zahojit. Typickým dlouhodobým výsledkem je černé zbarvení
Poslední stupeň je pochopitelně vůbec nejzávažnější. Jsou poškozeny veškeré šlachy, svaly i kosti pod kůží. Projevuje se takřka bezbolestným rozmrzáním (protože už takřka nic necítíte), později však kůže zčerná. Často vede až k amputaci (Radek Jaroš i mnoho dalších horolezců takto přišel o prsty, poněvadž už zkrátka nešly zachránit), mimořádně bolestivá je autoamputace (kdy vám třeba prst prostě odpadne).
Léčba
Léčba omrzlin by se mohla zdát jednoduchá, zkrátka nemocného co nejdříve přesunout do co největšího tepla. Tak jednoduché to ale není. Co je důležité říci na začátek – veškerou léčbu zahajte až potom, co je jisté, že nehrozí znovu-omrznutí. To je totiž ještě horší než původní omrzliny.
Ideální je pacienta dopravit do teploty okolo 15 °C. Velmi důležité přitom je, aby nebyl přímo u zdroje sálavého tepla (kamen, radiátoru, fénu atp.) – poškozená kůže je extrémně náchylná na případnou infekci a další poškození. Těžší případy se pak dávají do vody o teplotě cca 36 °C, ideálně s přídavkem antiseptických přípravků. Rozmrzání je velmi bolestivé, je tak vhodné mít po ruce nějaké přípravky proti bolesti.
V případě, že pacienta nelze do bezpečí okamžitě přemístit, jsou na výběr dva způsoby – prvním je vložení omrzlého místa do teplejších částí lidského těla (rozkrok, podpaží), nebo mu dát víc oblečení (a tím alespoň zabránit omrzlinám těžšího charakteru). V žádném případě se nesnažte poškozená místa třít, masírovat atp., akorát byste je více poškodili.
Prevence
Mnohem lepší než omrzliny léčit je vyvarovat se jejich vzniku. Jak na to asi všichni intuitivně tušíme, přesto neškodí si to zopakovat. Prvním základním předpokladem je mít dostatečně teplého oblečení – ne jen pro příklad, že se hýbete, ale i pro případ, že byste třeba kvůli zlomenině museli na horách nouzově bivakovat. To stejné platí i o ostatním vybavení: pokud jdete někam alespoň trochu mimo civilizaci, mějte s sebou minimálně žďárák a alufolii.
Klíčové je ochránit ty nejhorší místa, mějte tak vždy s sebou silné (ideálně péřové) rukavice, dobré nepromokavé boty a čepici. Velmi se taky vyplatí sledovat předpověď, a to nejen kolik má být stupňů, ale i jestli má pršet nebo sněžit a jak silný má být vítr (ten může teplotu pocitově ochladit i o více než 10 °C!).
Pokud cítíte, že by se u vás omrzliny mohly objevit, základní zásadou je pohyb. Pohyb zvyšuje tepovou frekvenci, ta zase průtok krve v cévách a to pomáhá, aby se krev dostala i k třeba už omrzlým konečkům prstům
