Českou republiku bude už snad za nedlouho sužovat sněhová nadílka a na dalších pár měsíců nám budou Alpy přístupné maximálně tak na lyžích, skialpech nebo sjezdovkách, to ale neznamená, že bychom měli vzdát plánování dalších cílů na léto. Pokud hledáte výzvu, jednu takovou tu mám – přejít Alpy. Můžete si pochopitelně vybrat nějakou ultra šílenost typu Vídeň – Nice a přejít je ze západu na východ, nicméně pro začátek by mohla stačit kratší verze; přejít je ze severu na jih. Konkrétně z Mnichova do Benátek.
Jedná se o dost možná nejznámější evropskou dálkovou turistickou cestu. Svým věhlasem ji konkuruje možná tak West Highland Way ve Skotsku a Kungsleden ve Švédsku. Z Mnichova do Benátek je to ovšem 550 kilometrů, k nimž si připočítejte cca 22 000 vertikálních metrů, a máte o zábavu na měsíc postaráno. Cesta je zevrubně popsána hned v několika průvodcích, pokus si tak dopředu vše nastudujete, nemusíte se bát, že by vám bylo něco nejasného.
Nejdřív rovina, potom kopce
Začíná se na známém Marienplatz v Mnichově a nepřekvapivě je prvních pár etap (celá trasa je totiž oficiálně rozdělena do několika etap, abyste po každém dni měli kde spát, etapy můžete nicméně libovolně slučovat nebo zkracovat) spíš odpočinkovějších. Jde se totiž předhůřím Alp víceméně po rovině. Přestože Alpy vidíte takřka celou dobu, pořádně se k nim přiblížíte až po 60 km. To totiž dorazíte do podhorského městečka Bad Tölz. Z něj už se vyrazí do prvních hor, konkrétně na kopec Benediktenwand (1800 m n. m.).
Z něj sice vzápětí slezete zpět do údolí, ale to už vás vítá další část trasy – Severní Alpy. Údolím Rißbachu přes vesnici Hinterris se dostanete až k chatě Karwendelhaus, kde se dostanete k prvnímu hřebeni, který vám opravdu stojí v cestě – Karwendelským Alpám. Překonáte je skoro v nejvyšším místě, hned pod vrcholem Birrkarspitze (2749 m n. m.), na který se dá pochopitelně vylézt. Zklesáte do údolí a hned se opět vyšvihnete na jižní hřeben Karwendelu. Z něj už ale prakticky jen slezete do údolí Innu, jen pár kilometru od Innsbrucku. První dvě části jsou za vámi.
Z Innsbrucku vás čeká jedna jednodušší etapa, abyste se hned potom znova vrhli do pořádných hor. V konstantní výšce nad 2000 m n. m. budete totiž překonávat jeden vrchol za druhým, třeba během 12. etapy jich máte na řadě hned 7, všechny nad 2600 m n. m. Projdete na hřebenu okolo známého lyžařského střediska Hintertux, abyste se ponořili ještě hlouběji do Stubaiských Alp.
Po obou stranách se vám budou míhat ledovce a/nebo zbytky zasněžených sjezdovek, ale vy si to míříte do sedla ve 2900 m n. m. mezi vrcholy Gefrorene-Wand-Spitzen a Hoher Rifler. Úbočím známého vrcholu Olperer (3476 m n. m.), na který si klidně můžete udělat den přestávku, se už blížíte do sedla Pfitscher Joch (2246 m n. m.). Opuštíme Centrální Alpy, přesouváme se do Dolomit.
Ty nejkrásnější Dolomity
První dvě etapy nás vezmou převážně jednodušším terénem, výjimkou je stoupání do sedla Gliederscharte (2644 m n. m.), kde se pořádně zapotíme. Během osmnácté etapy ale vstupujeme do toho asi vůbec nezajímavějšího terénu – srdce Dolomit. Přestože už jste pochopitelně dost unavení, jsou to právě ty následující etapy, kde je potřeba se ještě trochu zmáčknout. Jsou totiž dost dlouhé, s velkým převýšením, hodně technicky náročné a poměrně nebezpečné – ferratový set není doporučení, ale podmínka!
Přes mnoho sedel a vrcholů se nakonec dostanete až na nejvyšší bod celé trasy, Piz Boe (3152 m n. m.), přímo uprostřed známé Sella Rondy. Možná byste si mohli myslet, že z něj už se jen skutálíte do Benátek, ale tak to rozhodně není. Čeká vás totiž ještě týdenní putování přes zbytek Dolomit. A to není zadarmo, má totiž ještě přes 80 km. Je nicméně potřeba uvést, že oproti předchozím dnům není trasa tak brutální a převýšení sbírá spíše postupně.
Až dojdete do Belluna, máte v podstatě vyhráno – už vás čeká jen jeden hřeben a za ním už Pádská nížina. V ní už stačí po proudu řeky dojít těch zbývajících pár desítek kilometrů a máte vyhráno. Gratuluji!
Pár obecných rad
Celá trasa měří víc než půl tisíce kilometrů, je tak velmi velká pravděpodobnost, že v některých částech budete mít špatné počasí. Opravdu špatné. Proto je rozumné si na celý projekt vyhradit více času (nebo si ho naplánovat na více etap), protože zajisté budou dny, kdy je rozumné nevycházet z chaty. Neciťte se kvůli tomu nijak špatně, právě naopak – to, že nejdete, když vám to připadá nebezpečné, je to nejlepší, co může turista/horolezec udělat.
Celá trasa je plánovaná tak, abyste spali na chatách, nicméně se tím nemusíte nijak svazovat. Stanování je sice v určitých případech nelegální, ale pokud se nechováte jako bordeláři, pravděpodobně vám nikdo problémy dělat nebude.
A ještě jedna věc – části trasy vedou po řetězech a ferratách. Je proto velmi vhodné mít s sebou ferratový set a helmu a vědět, jak je použít. Pokud jste na nich nikdy nebyly, je více než vhodné si je vyzkoušet někde jinde, dopředu.
