Milujete lahodně chutnající bylinkový čaj nebo jste si oblíbili křehké meduňkové lístky jako ozdobu nejrůznějších dezertů? Přestaňte kupovat v supermarketu či zahradnictví už hotové rostliny a místo toho si je vypěstujte sami – pěkně od píky. Meduňka – pěstování totiž není vůbec těžké.
V zahrádkách je meduňka lékařská (Melissa officinalis) nejčastěji k vidění jako léčivá bylinka, ovšem panašované formy mohou uplatnit i svou okrasnou stránku. Poznáte ji podle jemné citrátové vůně a příjemné chuti.
Meduňka – pěstování
Určitě vás také potěší fakt, že jde o rostlinu vytrvalou a prakticky nenáročnou. Jedinou podmínkou je dostatečně kyprá a propustná půda – kořeny totiž rostou do hloubky, a pokud jim to neumožníte, bude celá rostlinka jen malého vzrůstu a v zimě nejspíš umrzne i při tom nejlepším přikrytí.
Jak na množení
Meduňka se nejlépe množí dělbou starých trsů. Nicméně skvěle se jí bude dařit také ze semínka. Drobný semínkový písek se vysévá v březnu do bedniček nebo pařeniště. Jen se nasype na zkypřenou půdu a lehce přitlačí třeba vhodným kouskem dřeva nebo jednoduše dlaní.
Na mladé rostlinky si ale musíte chvíli počkat, semínka totiž klíčí v průměru za měsíc. I tak však budete mít v květnu dostatečně silné rostlinky, které můžete bez obav přesadit na klasický záhon. Zasaďte je alespoň 15 centimetrů od sebe a dostatečně hluboko.
Množení z trsů můžete uskutečnit na podzim i na jaře – ideálně ještě předtím, než začne rostlina pučet. Ostrým nožem oddělte požadovaný kus a zasaďte 15-20 centimetrů hluboko. Tak nezaschnou a zároveň se rychleji rozrostou.
Meduňka je na pěstování nenáročná
Během vegetační sezóny postačí, když se postaráte o likvidaci bujně rostoucího plevele a jednou měsíčně přihnojíte speciálním hnojivem na bylinky. Pozor, nikdy ne čerstvým hnojem – mohl by meduňce spálit její citlivé kořínky!
S nemocemi se kultury meduňky příliš nepotýkají. Výjimkou bývá pouze hnilobná skvrnitost listů v hodně deštivých rocích, s níž lze bojovat volně dostupnými fungicidními prostředky.
Jak na správný sběr
Nať sbíráme před květem v okamžiku, kdy obsahuje nejvíce aktivních a vonných látek. Jednoduše ji seřežeme ostrým nožem 10-15 centimetrů nad povrchem země tak, aby ze zbytku stonků mohla rostlina znovu obrazit. Řídit se můžeme i dřevnatou částí stonků – tu je vždy třeba ponechat na místě.
Sbírat lze během léta i vícekrát – poslední sběr by měl proběhnout v září. Čím častěji budete meduňku ořezávat, tím lepšího rozkošatění trsu docílíte.
Listy sušíme nejlépe ve svazečcích na suchém a tmavém místě. Jakmile se listy mezi prsty drolí je hotovo a meruňkovou nať můžete použít třeba do čaje, ale také jako výplň do bavlněných polštářů pro lepší spánek nebo si s ní provonět prádlo v šatníku.
