Zimní hory jsou nádherné. Minimum lidí, žádné kameny, jen vy, skialpy/sněžnice a nekonečné ticho. V Alpách, kam většinou pro zimní horská nebezpečí jezdíme, se dá spát ve witnerraumech (malé odemčené místnosti na horských chatách), šance, že někoho potkáte, jsou zejména v týdnu minimální. Přesto je tu ale jeden strašák, který mnoho z nás od zimních výprav odrazuje – laviny.
Rozhodně nelze říci, že by to nebylo právem. Každý týden se na nás z médií valí zpráva, jak Češi skončily pod libovolnou rakouskou lavinou, výjimkou není ani to, že by laviny padaly v Česku, zejména v Krkonoších a Jeseníkách. Šance, že zrovna vy konkrétně pod lavinou skončíte, jsou sice minimální, ale přesto je rozhodně lepší být připraven. Ročně skončí pod lavinou několik set lidí, a nepřekvapivě je většina z toho právě při zimních sportech.
Mechanismus vzniku lavin
Abychom se mohli lavinám vyvarovat, musíme prvně vědět, jak vznikají. To není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Laviny lze podle vzniku rozdělit na dvě kategorie – z volného sněhu a deskové laviny. Ty první jsou relativně neškodné, uvolňuje se při nich jenom nejvrchnější vrstva sněhu. Problém nastává u těch druhých – deskových.
Ty startují z tzv. odtrhové linie. Typicky vznikají akumulací několika sněhových vrstev na sobě, které ovšem nejsou na sebe navázány. Jeden příklad za všechny – nasněží, následně je krátká obleva, po které mrzne, nahoře se tedy vytvoří malá vrstva firnu/ledu, na kterou opět nasněží. Tato vrchní vrstva sněhu se pak nemůže spojit s ledem pod ní.
Pak už stačí relativně málo síly k tomu, aby celá vrstva po „desce“ ujela dolů – lyžař, velká akumulace nového sněhu, kámen, zemětřesení (na tomto principu fungují umělé odtrhy v lyžařských střediscích). Lavina se pak řídí tzv. transportní zónou až do finální akumulační zóny, kde sníh (a vše, co vzal s sebou, teoreticky včetně vás) končí. Tyto laviny mohou velmi jednoduše skončit smrtí, případně i destrukcí domů a dalších pevných objektů.
Laviny se dále dělí na 5 tříd, podle jejich velikosti, délky a objemu materiálu, to už ale není pro pochopení vzniku není podstatné.
Lavinová předpověď
Nejjednodušším způsobem, jak se z laviny zachránit, je vůbec se do ní nedostat. V Evropě k tomu slouží lavinová předpověď, kterou vydává někde Hydrometeorologický úřad, někde Horská služba, někde kombinace obojího. Předpověď se udává na 5stupňové škále, kde 1 = nejnižší riziko, 5 = nejvyšší riziko.
Pokud tuto hodnotu zkombinujete se sklonem svahu, mělo by vám to zhruba stačit k tomu, abyste odhadli potřebné riziko. Při 4 a 5 se obvykle nikam nevychází, při 3 jen na ty nejmírnější svahy, při 1 pak můžete takřka všude. Pozor, nejvíce nehod se stává právě při stavu 3! Na potenciál vzniku lavin má vliv mnoho faktorů – množství čerstvého i navátého sněhu, expozice, doba slunečního svitu, teplota i vlhkost, kdy se mezi sebou jednotlivé faktory i mnohokrát kombinují.
Sonda
V případě, že se budete pohybovat někde mimo Evropu a USA, můžete se lavinovou předpovědí rozloučit. Pro takové případy se více než hodí umět si vykopat sondu (také kompresní test nebo test stability sněhu), ze které lze lavinové nebezpečí odvodit. Obvykle se kope cca 1 m hluboká „jáma“, ze které se poté analyzuje kvalita sněhových vrstev. Pokud jste to však nikdy nedělali, doporučujeme to minimálně napoprvé dělat s vůdcem, jinak hrozí, že se také fatálně zmýlíte.
Lavinová výbava
Už jsme si řekli, co dělat pro prevenci, nyní se pojďme podívat na to, co dělat, pokud se naneštěstí do laviny dostanete. Základem jsou dvě věci – jít alespoň ve dvou a mít kvalitní vybavení; bez obou těchto prerekvizit takřka nemáte šanci se zachránit.
Každý z členů výpravy by měl mít vždy helmu, tzv. pípák, zapnutý na mód „Send“, tedy vysílání signálu, lavinovou sondu (několik metrů dlouhá skládací tyč), lopatu a nabitý mobil. Bez těchto položek nikdy nevyrážejte ani tam, kde by to oficiálně mělo být úplně bezpečné. Velmi důležité je také absolvovat lavinový kurz, ať už s kamárádem nebo vůdcem, kde vám ukáže, jak při lavinovém neštěstí fungovat.
Záchrana člena výpravy
Pokud se vám opravdu stane to neštěstí, že by někdo spadl do výpravy, základem je nepanikařit, ale jednat rychle. Pokud je kompletně zasypaný, nemáte více jak 30 minut na jeho záchranu a do té doby vás horská služba zachránit nepřijede, takže je to jenom na vás.
Pokud je vás více, co zůstali mimo lavinu, rozdělte si role – jeden zavolá Horskou službu (v Česku ideálně přes aplikaci Záchranka, kterou přímo vysílá i polohu), druhý si připne pípák do polohy „Search“, příp. „Receive“ (podle modelu). Pokud jste méně než 100m od zasypaných, měla by vám šipka ukazovat, kudy se vydat.
Až pomocí pípáku lokalizujete zasypaného, vytáhnete sondu, kterou budete postupně pomalu zapichovat do sněhu, dokud nenarazíte na jeho tělo. Lopatou se potom opatrně dostanete k jeho tělu, kde základem je vykopat otvor pro dýchání. Pokud víte, že dorazí horská služba, nechte finální vykopání na nich, může se dost dobře stát, že má zasypaný poškozenou páteř/krk/cokoliv zlomeného a hrozí, že byste mu to jen zhoršily.
