Listopad je tradičně nejdepresivnější měsíc horských výletů; na vysokých horách je sněhu příliš moc pro chůzi, ale stále příliš málo pro skialpy. Pojďme si tak naplánovat výlet do země horám zaslíbené – Kyrgyzstánu. S průměrnou nadmořskou výškou 2750 m n. m. to o málokteré zemi můžeme říci s takovou jistotou.
Na rozdíl od některých jeho sousedů, do Kyrgyzstánu nepotřebujeme víza a je poměrně jednoduché se sem dostat, přímo sice nelátá nic, ale přestupů přes Istanbul nebo ruská města je na výběr dostatek. Cena se pohybuje okolo 10000 Kč. Na místě je pak záhodno pohybovat se buď půjčeným autem, taxi, maršrutkami nebo stopem – to je zde pořád velmi oblíbené. Vlaková ani autobusová doprava v našem pojetí prakticky neexistuje. Mezi Bishkekem, Oshí a Batkenem létá pár lowcostových aerolinek, což vám může výrazně zkrátit cestu do odlehlých oblastí.
Na Pik Učitel u Biškeku
Země je doslova je protkána horami vysokými od 3 do 7 tisíc metrů, bude tak záležet jen na vašem odhlodání, zkušenostech a odvaze, kterou z nich si vyberete. K těm nejdostupnějším čtyř tisícovkám (a také jednodušším) každopádně patří Pik Učitel, 4541 m n. m. Tyčí se doslova přímo nad Biškekem, od místa, kam se dá dojet autem, je to jen 9 km s převýšením okolo 2 vertikálních kilometrů. Slouží také jako vhodný aklimatizační vrchol pro další výstupy.
Na jih od Karakolu
Karakol, malé město ležící na pobřeží Issyk-Kulu, největšího kyrgyzského jezera, je doslova mekkou horolezců. Důvod jsou tři „nej“, ke kterým slouží jako výchozí bod. Prvním z nich je Chan Tengri (6995 m n. m.), nejvyšší hora Kazachstánu, dlouhou dobu považována za vůbec nejsevernější sedmitisícovku. Druhým je pak Pik Pobeda/Džengiš Čokusu („vrchol vítězství“; 7439 m n. m.), nejvyšší hora celého Kyrgyzstánu i Ťan-šanu. Obě hory jsou technicky těžkými horolezeckými výstupy.
Tím třetím „nej“ je pak ledovec Inylček, který můžou navštívit i ti z vás, kteří holdují obyčejnému trekingu. Se svou 60km délkou se řadí k vůbec nejdelším na světě. Vede k němu krásný několikadenní trek, na který se vyráží právě z Karakolu.
I v nižších oblastech Ťan-šanu se dá ale pořádně vyřádit – když budete pořádně studovat staré sovětské mapy, najdete desítky kilometrů opuštěných pěšinek. K těm jednodušším patří třeba 4denní přechod z Kyzyl-Suu do Barskoonu přes 3500m vysoké bezejmenné sedlo. Prakticky ale platí, že kamkoliv se vydáte, nebudete litovat – krajina se mění každým coulem, nicméně je pořád nádherná.
V okolí Pik Lenina
Pik Lenin (7134 m n. m.) je považován za vůbec nejjednodušší sedmitisícovku, díky čemuž je značně populární a mnozí na něm začínají se svými výškovými expedicemi. Je také jednou z nejvyšších hor Pamíru. Kromě výstupu na něj (čemuž se budeme někdy v budoucnu ještě věnovat) však i jeho okolí skýtá značné možnosti trekingu.
Výchozím místem tentokrát bude město Osh, které je druhé největší kyrgyzské město – jen pozor, nedá s v něm koupit plynová bomba, ta se v celé zemi prodává jen v Biškeku. K mým osobně nejoblíbenějším místům patří trek ze Sary Mogol do Kashka-Suu přes průsmyk Kundyk (přibližně 4400 m n. m.). Výhodou je zejména to, že si můžete odbočit na Pik Skobeleva (pravděpodobně 5051 m n. m., ale vlastně nikdo neví přesně), což je jedna z nejdostupnějších pětitisícovek v Kyrgyzstánu.
Kyrgyzská patagonie
Území na úplném východu Kyrgyzstánu, na hranici s Tádžikistánem, je velmi často připodobňováno k Yosemitům – a právem. Zdejší bigwallové stěny připomínají nejvíce ze všeho Údolí, nejznámější část Yosemit. Místo má pohnutou minulost – kromě zmatků v enklávách, které tu značně komplikují přístup, zde byl kdysi dávno unesen např. Tommy Caldwell. Nyní je už ale bezpečné (v středoasijských reáliích samozřejmé), vyhledáváno je zejména lezci.
Karavšin je jméno údolí, okolo kterého jsou všechny stěny umístěny. Údolí se dále větví na Kara-Suu a Ak-suu. V případě chuti je k dispozici hned několik různě vysokých 4- až 5tisícových vrcholů, na které si můžete vylézt, v případě přechodu mezi údolími budete každopádně překonávat sedla podobně vysoká.
Všude jinde
V tomto článku je jen velmi stručný výčet destinací, kam se můžeme vydat. Dobrá věc na Kyrgyzstánu ale je, že nádherná místa najdete v podstatě všude – ať už jsou to další hory (třeba na sever od Issyk-Kulu nebo na hranici s Uzbekistánem), údolí, jezera (třeba Sonkolu se dá výborně jezdit na koni) nebo ledovce. Prostě si vyberte na mapě, zkontrolujte dostupnost nejen na googlu, ale i na ruskojazyčných serverech (to je totiž stále nejpoužívanější jazyk) a vyrazte. Snad až na Karakol, který je opravdu horolezeckým městem, turisty potkáte málokdy.
Dobré ale každopádně je ujasnit, na co máte a co ne. Některé hory (třeba Chan Teghri) jsou extrémním horolezeckým podnikem, na který si i ti nejlepší vyčleňují i několik týdnů, i na většina pětitisícových vrcholů budete překonávat ledovec. A také – potýkat se s nadmořskou výškou. Pozitivní je, že než se k vrcholu dostanete, okolnosti (=několik dní treku) vás většinou donutí se aklimatizovat.
I naprostým začátečníkům se tu ale bude líbit. Abyste se do hor dostali, ani nemusíte nikam hodit. Naopak, horám je tu skoro nemožné uniknout, i když nechcete ani vystoupit z auta.
