Kumarin je toxin, který se přirozeně objevuje v mnoha rostlinách a bylinách. Jako aromatická přísada se používá také pro potravinářské a kosmetické účely. Podle výzkumů však jeho zvýšený příjem může být rizikový.
Kumarin je chemická sloučenina, kterou najdeme ve velké míře především v tomce vonné, semenech slivoně a v dalších rostlinách. Obsažen je také ve skořici, které se budeme blíže zabývat, či v citronové trávě. Díky své silné vůni, připomínající čerstvě posekané seno, se používá v potravinářství i kosmetickém průmyslu. Je toxin, takže jeho zvýšený příjem může způsobovat různé zdravotnické komplikace a kromě alergických reakcí může být při vyšších koncentracích i toxický. I proto je v národních i evropských legislativách stanoveno maximální možné obsažené množství této látky.
Kumarin a možná rizika
Příjem kumarinu ve větších dávkách může způsobovat bolesti hlavy, spavost, závrať, krvácení, vykazuje však i karcinogenní účinky. Podle některých výzkumů vykazuji i halucinogenní a erotogenní účinky. Kumariny jsou vlastně celou skupinou chemických látek, dělí se na jednoduché a kondenzované. Některé vykazují také fototoxicitu, která se u člověka projevuje zvýšenou reakcí na světlo. Může se dostavit výrazná alergická reakce, zvýšení citlivosti pokožky po zarudnutí kůže.
Využití v lékařství
I přes svou toxicitu má kumarin také pozitivní vliv na zdraví a používá se i v lékařství. Zamezuje srážení krve, tlumí křeče nebo podporuje srdeční činnost. Je proto základní látkou pro výrobu mnohých antikoagulantů, např. známého Warfarinu.
Kumarin ve skořici
Jedním z mnoha problematických potravin, kterých se může vyšší množství kumarinu týkat, je skořice. Existuje rozdíl mezi pravou cejlonskou skořicí a nepravou „cassia“ skořicí, který se projevuje mimo jiné právě v obsahu kumarinu. V nepravé skořici je množství kumarinu podstatně více než v té pravé, je ovšem také levnější. Proto se výrobci cukrovinek a dalších potravin s obsahem skořice uchylují právě k využití nepravé skořice a mohou následně dosahovat limitních hodnot. Problém je v tom, že z hlediska zákona jsou oba typy skořice na stejné úrovni a z etikety se tak nedozvíme, která byla použita. Jakousi zárukou jsou nám právě regulační orgány, které stanovují maximální povolené množství.
Bohužel nemáme příliš možností, jak se kumarinu v potravinách vyvarovat či jak se o jeho přítomnosti vůbec dozvědět. Být na pozoru však můžete při přípravě a užívání nejrůznějších bylin, které jsou obsahem kumarinu známy. Jsou to kromě již zmíněných např. levandule, heřmánek, jitrocel či meduňka. Opět platí, že u zakoupeních produktů (čajů, bylinných směsí) musí být obsažené množství kontrolováno.
