Ledovců najdeme v Alpách spoustu, nedává tak příliš smysl jezdit za nimi jinam řekl by jeden. Mimo Alp najdeme ty nejbližší ve Skandinávii. A přestože někdo by mohl říct, ledovec jako ledovec, není tomu tak. Ty skandinávské jsou díky půlroční (takřka) tmě mnohem… mystičtější? Záhadnější? Dobrodružnější? Když je člověk vidí, těžko si může nevzpomenout na vikingskou mytologii.
Asi vůbec nejzajímavější je přitom NP Jotunheimen v Norsku. Samotný překlad národního parku do češtiny znamená Království obrů. Má rozlohu 3500 km2, nalézá se v něm 29 nejvyšších norských hor, s tou nejvyšší (Galdhøpiggen) mající 2469 m n. m. Kromě toho se můžete kochat doslova nespočtem ledovců, jezer, říček, bažin a dalších ledovcových útvarů. V celém NP je množství chat, které provozuje Asociace norských turistů, a široká síť značených turistických cest.
Jak se tam dostat?
V zásadě existují tři možnosti – tou pravděpodobněji nejlevnější, zejména pokud jedete ve více lidech, je auto. Z Česka je to sice asi 1700 km a přes 20 hodin jízdy, zase si s sebou můžete vzít jídlo a všechno horolezecké harampádí, takže se nad tím minimálně vyplatí uvažovat.
Relativně levnou i hodně drahou alternativou můžou být letenky (rozhodně jsou však nejrychlejší). Přestože do Osla lze v akcích koupit letenky i jen za pár euro, další cesty po Norsku budou pak velmi drahé. Navíc musíte hodně přemýšlet, co si vzít s sebou. Poslední alternativou je pak vlak/autobus. Ty budou peněžně podobně drahé jako normální letenky, ale zejména vlak v sobě skýtá jistou romantiku.
Na Galdhøpiggen
Většina návštěvníků prvně míří na sever, kde se nacházejí dvě nejvyšší hory – Galdhøpiggen a Glittertinden (2452 m n. m.). Základnou pro treky v této oblasti je Spiterstulen, kde se dá spát ve stanu i v chatě (a kam se také dá dojet autem). Na nejvyšší horu to přitom není nijak extrémně náročný trek – na rozdíl od spousty jiných v oblasti na něj ani nebudete potřebovat ledovcové vybavení. Počítejte ovšem i tak s asi 1400 výškovými metry.
Z chaty (přibližně 1000 m n. m.) se vyráží po hliněných serpentinách strmě do kopce. Vítá vás tráva, ovce, zurčící potůčky a výhled na počátek výstupu. Podle ročního období potom narazíte buď na suť/kamení, nebo rovnou na sněhová pole. Nemusíte se však bát, cesta je prakticky celoročně prošláplá.
Samotný vrchol
Po sněhových polích dorazíte až Keilhaus topp (2355 m n. m.), o kterém si pravděpodobně budete celou dobu mylně myslet, že je to samotný vrchol. Z něj je to jednoduché, po ledovci (nehrozí na něm trhliny, ale v závislosti na ročním období se vám můžou mačky nebo nesmeky hodit) dojdete až na samotný vrchol. Na něm je i chatka norské asociace turistů, což jen svědčí o tom, jak je vrchol populární.
Nahoru vede každopádně ještě jedna cesta – z chaty Juvasshytta, respektive od jezera Juvvatnet (k výjezdu autem musíte platit mýto). Překonává se při něm ovšem ledovec Jotunheimen, na kterém je rozhodně rozumné být navázaní. Většina Norů tu chodí s průvodcem, ale povinný oficiálně není (nebo se nám to aspoň nepovedlo dohledat). Jinak je ovšem výstup o něco méně náročný než normální trasa, překonává se na něm totiž jenom poloviční převýšení.
Delší treky
V pohoří samozřejmě existuje velká spousta různě dlouhých treků. Tím nejznámějším je pravděpodobně trek Juvashytta – Galdhøpiggen – Spiterstulen – Glittertind – Glitterheim – Memurubu – Besseggen – Gjendesheim. Zabere vám 4 dny, překonáte asi 66 km. Velmi doporučujeme mít s sebou ledovcové vybavení, minimálně právě na cestu z Juvashytty na Galdhøpiggen (případně můžete využít služby průvodce).
Právě touto cestou se začíná, následně se sestupuje do Spiterstulenu, kde se první noc spí (celkem 10 km, 6 – 8 hodin). Druhý den se pokračuje na Glittertind. Ten byl mimochodem dlouhou dobu nejvyšší horou Norska, až globální změna klimatu a roztátí ledovce na jeho vrcholu ho zmenšilo natolik, že se zmenšil na druhou nejvyšší. Podobný osud potkal i jižní vrchol nejvyšší hory Švédska.
Na vrcholu Glittertindu je ledovec, nicméně by měl být úplně bezpečný, pokračuje se potom na další chatu Glitterheim. Celkem vás čeká 19 km a 6 – 9 hodin.
Druhá půlka
Nejvyšší vrcholy už máte za sebou, to ale neznamená, že by snad příroda byla méně krásná. Naopak! Jen se místo výhledů z hor budete kochat výhledy na ně. Z Glitterheimu stoupáte na průsmyk Hestlægerskaret, z kterého budete klesat k obrovskému jezeru Russvatnet. Z něj přejdete ještě jeden hřeben a u jezere Gjende najdete chatu Memurubu. Celkem vám tento den zabere 21 km a cca 8 – 9 hodin.
Poslední den už je „odpočinkový“, z chaty vystoupáte na hřeben Besseggen, odkud budete pozorovat zbytky Jotunheimenu (nedá se však říct, že by přírod mimo NP byla výrazně jiná nebo méně hezká). Stačí pokračovat až na parkoviště v Gjendesheimu, odkud se dá dostat i autobusem. Poslední den má 16 km, počítejte s přibližně pěti hodinami.
Treků, kterých se tu můžete zúčastnit, tu najdete samozřejmě mnohem více. Oblast mají skvěle pokrytou mapy.cz, dost může napovědět i třeba mapa chat norské turistické asociaci. Nezávisle na tom, kam se vydáte, jedno je jistá – skandinávská příroda vám jistojistě učaruje.
