Možná znáte lidskou pyramidu potřeb. I pokud ne, jistě víte, že jídlo je hodně vysoko. V podstatě skoro nejvýš. Na horách mají snad jen dvě věci větší přednost – teplo a voda. Všechno ostatní je v porovnání s nimi nepodstatné. Jídlo má ale kromě své nezbytné fyziologické funkce i velmi významnou psychickou podporu, na což si ostatně můžeme vzpomenout vždycky, když jsem nevrlí, protože nám kručí v břiše.
Možností, jak a co na horách vařit je nespočet a s vyspělejšími technologiemi každým rokem v podstatě kontinuálně narůstají. Pojďme se na ně podívat z gruntu.
Jak vařit?
Existují víceméně tři způsoby, které můžeme dále dělit. Ten první z nich je nejjednodušší – nevařit a spoléhat na jídlo, které si už uvařené táhneme s sebou. Lze doporučit na akcích do max tří dnů, kdy nám nevadí jíst pořád dokola chleba s paštikou, salámem, sýrem, marmeládou, kečupem atp.
Druhým je tradiční oheň. Víceméně nouzová varianta, protože na hřebenech se těžko můžeme spoléhat na dostatek dřeva. Stejně tak samotné vaření čehokoliv na ohni je poněkud nepraktická záležitost. Velmi dobře však plní společenskou funkci pro stmelení party.
Plyn nebo benzín?
Vařiče pak představují ten nejpokročilejší a také nejpoužívanější způsob přípravy jídla. Lze je rozdělit do dvou druhů – na plyn a benzín (obstarožní jsou i na pevný líh). V Evropě se docela určitě vyplatí ten plynový, na němž trvá příprava jídla kratší dobu, je bezpečnější a lze pro něj velmi snadno sehnat kartuše, např. ve Střední Asii už můžou převážit výhody toho benzínového. Vyhrává zejména jednoduchostí sehnání náhradní „náplně“, kdy ho můžete doplnit takřka na jakékoliv benzínce. Oproti tomu sehnat plynovou bombu např. v Kyrgyzstánu je takřka nadlidský úkol.
Snídaně a oběd
Na čem vařit už jsme snad objasnili, teď ještě zbývá otázka, co vařit. Snídaně je základem dne, začneme pro to s ní. Evergreenem se v posledních desetiletích staly ovesné vločky. Můžete buď koupit přímo instantní ochucenou verzi, nebo si uvařit a dochutit vlastní (doporučuji). Ochucení lze zařídit spousty způsoby – granko, sušené ovoce, skořicový cukr, marmeládaa, pokud máte štěstí, tak třeba i natrhané borůvky.
Alternativy jsou v podstatě dvě – jednou z nich je chleba s čímkoliv chcete, kde ale zákonitě narazíte na problém, jak ho dostatečně dlouho udržet čerstvý, druhou z nich je müsli, kde máte problém s přenosem mléka/jogurtu. Doporučujeme si k snídani udělat čaj a pořádně se jím zavodnit. Pokud máte čas a prostor, tak ani káva určitě není k zahození.
Co se týče oběda, na drtivé většině svých horských akcí jsem ho nevařil a takřka neznám skupinu, která by to tak měla. Nejčastějším artiklem je chleba, který je obvykle po několika dnech už poněkud přešlý, ale tak to zkrátka je. Trvanlivost lze vyřešit jinými „chlebovými“ produkty, třeba knäckebrodem. Ideální k chlebu je každopádně salám, šunka, sýr, paštika nebo sardinky. Vařící alternativou jsou čínské polévky, ale to už musíte mít opravdu hodně času.
Večeře
Odměna za celý den i základ dne následujícího. Celou túru se na ní těšíte, je tedy dobré dát si na ní obzvlášť záležet. V současnosti existují v zásadě dvě varianty večeří – instantní a vařící.
Klasikou mezi instantními večeřemi je bezesporu Dobrý hostinec, na kterém spousta z nás i vyrostla. Jedna porce udávaná „pro čtyři“ obvykle zasytí tak akorát jednotlivce, chuť i konzistence je nejčastěji také nevalná. O dost dražší variantou jsou pak různé Adventure Menu, Travel Menu, Many atp. Cenovka se obvykle pohybuje minimálně okolo stokoruny, některé produkty se vaří, jiné jen ohřívají, do jiných stačí nalít studenou vodu. Většinou dostanete poměrně chutný pokrm, který by měl mít i ideální počet živin.
Mou nejoblíbenější metodou je ovšem vařit, a to zejména proto, že si přitom člověk může parádně vyhrát. Co se týče „hmoty“, ideální je ta, která je dehydratovaná a nepotřebuje dlouho vařit. Vítězem je tedy kuskus, v závěsu za ním instantní bramborová kaše, potom těstoviny a čočka. Třeba rýže je vzhledem k délce vaření poměrně nevhodná.
Hlavní ingrediencí může být v podstatě cokoliv, vaši iniciativě se meze absolutně nekladou. Mezi klasiky patří tuňák, olivy, česnek (toho hodně), klobásy všeho druhy, cibule, různé masové konzervy, sýry, rajčatové protlaky, mrkve, sušená rajčata, slunečnicová semínka i jiné druhy oříšků a tak dále. Vezměte zkrátka všechno, na co máte chuť.
Co k tomu?
Pro mě je základ užití horské akce mít s sebou dostatek sladkých tyčinek. Minimem jsou pro mě dvě na den, ale znám lidi, kteří se obejdou kompletně bez nich. Nejoblíbenější druh má každý jiný, řiďte se čistě svými preferencemi.
Pokud jdete na několikadenní trek v Evropě, lámat hlavu si nemusíte, pokud ale hodláte vyrazit na několik týdnů třeba do Asie nebo na PCT, řešit byste je měli – doplňky stravy. Hodí se mít s sebou různé vitamíny (minimimálně B a C) a další suplementy, které se zkrátka budou hodit – např. magnesium. Povinností jsou určitě i další léky a přípravky, o kterých tušíte, že by se vám mohli hodit.
