Jen těžko by jste u nás hledali osobu, která by měla co dočinění s korupcí ve fotbale, právě jako Ivan Horník, bývalý sportovní ředitel fotbalové Viktorie Žižkov. Za korupci ve fotbale dostal zákaz činnosti na 10 let, pokutu ve výši několika set tisíc (900) a přesto všechno ho fotbal živí dále.
Ve hře samozřejmě není jen samotný Horník, další „muži v ofsajdu“ jsou např. Jaroslav Starka a další. Starka nynější Horníkův zaměstnavatel požádal Julia Kramariče o posouzení soudního verdiktu. Starka, chtěl vědět, jak už i tak korupcí pošpiněného Horníka v Příbrami udržel. Z verdiktu soudu lze usoudit, že se nejednalo o úplný zákaz ve fotbale. Řadovým příznivcům z těchto zpráv skoro vstávaly vlasy na hlavě, ovšem lidem z fotbalového prostředí to nepřišlo nikterak podezřelé… Jiří Sabou, fotbalový záložník FK Teplice: Myslím, že pan Horník udělal chybu a byl za to potrestaný. Je teď pranýřován na veřejnosti a podle mě to odnesl ze všech nejvíc, až mi ho je trochu líto. A i když nesouhlasím s tím, co dělal, a vím, že to bylo špatné, tak myslím, že by měl dostat druhou šanci. Pokud ho nějaký klub chce zaměstnat, tak říkám, proč ne? Tak tedy proč ne…Dalším z party je Milan Brabec, šéf komise rozhodčích, tedy ve své době Ivanova pravá ruka, přes kterou mohl do zápasů nasadit rozhodčí dle potřeby….. …hele a ty mi pomůžeš s tím Synotem, co? No pomůžu no. J už jsem Ti chtěl pomoct včera. Hele a máme nějakého moraváka, je tam kde brát? Ty, vole tam už žádnej není, vole. Vole to je ho…. Hele a kam potom jede Jarda? Ale Jarda jede do do Zlína……Tak dej tam hele Helebranta, Helebrant je pískal teďka v tom…udělal tu Spartu Jardovi Starkovi……(úryvek ze hry Čtvrtníčka a Lábuse, Ivánku kamaráde…) Většině populace bude velmi dobře známá divadelní hra od pánů Čtvrtníčka a Lábuse, která je zábavnější formou policejních odposlechů Ivana Horníka. Hra s názvem Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? Se stala docela rychle populární a oblíbenou mezi všemi generacemi. Když se dva pánové domlouvají na úplatcích berou to vtipně přes „kapříky“ a nosiče vody. Nebo že za remízu je třicetník a na výhru, že dáme padíka asi taky dojde většině lidí, že za „úspěšnou“ remízu vyfasuje dotyčný rozhodčí tisíců třicet, za výhru však padesát. A že podstatný jsou body, to je jasné úplně každému.
„Do seriózního fotbalu Horník nepatří, ale do českého fotbalu určitě ano,“ tvrdí bývalý amatérský fotbalista Radek Váňa, který před necelými třemi lety načapal úplatné rozhodčí v nižší třídě na Nymbursku. Musíme tomu štěstíčku naproti… Zkladem úspěchu byly známosti. Hodiny strávené v pražských vinárnách i na nejrůznějších utkáních byly investicí, která se mu měla bohatě zhodnotit. Zanedlouho ho znali všichni funkcionáři i rozhodčí z Prahy a okolí. Jen s mírnou nadsázkou lze říct, že Horníka vlastně ani nešlo přehlédnout – vždy měl slabost pro elegantní i poněkud výstřední oblečení. A jak je důležité, aby alespoň neškodili, když už přímo nepomohou. Horník si proto vybudoval síť kontaktů, fotbalové chobotnici rychle přibývala další a další chapadla. Na scéně se objevují staří známí z korupční aféry. „Ve druhé lize začínala spousta mladých rozhodčích. Vyrůstali jsme spolu a pak jsme se potkávali v lize,“ vzpomíná Horník. To je příklad sudího Miroslava Liby. Když jednou Brandýs vyrazil na soustředění do Tater, najednou se k týmu připojil jiný sudí, Lubomír Puček, přezdívaný „bezbolestná vrtačka“.“Kámoš, dobrý kluk. Chce si vylepšit kondici,“ vysvětloval Horník. Jindy se v hotelu v Luhačovicích, kde tým přespával, objevila večer celá parta moravských arbitrů. Přijeli jen tak na skleničku. Po úspěšných letech v Brandýse začala slavná žižkovská éra. Horníka, který ve čtvrti proletářů odmala bydlel a sám za Viktorii hrával, zlákaly smělé plány mecenáše Vratislava Čekana. Šikovný sportovní ředitel pomohl vytáhnout klub ze dna třetí ligy až do nejvyšší soutěže a na trávník sevřený maličkými tribunami pod televizním vysílačem vyběhli v Poháru vítězů pohárů dokonce i borci londýnské Chelsea.
