Irsko se v průvodcích horolezců neobjevuje často. Je k tomu taky dobrý důvod – jeho nejvyšší hora má jen těsně přes tisíc metrů a většina krajiny variuje mezi 0 a 200 metry nad mořem. Přesto má ale tahle země své kouzlo. Je jím opuštěnost – nebo, chcete-li, zapomnění – této krajiny. V těch pár horách, co tu mají, totiž těžko potkáte jakéhokoliv člověka. Pokud se tak chcete ztratit z víru civilizace, je to tady přesně pro vás.
Ač ne nijak vysoké, přesto mohou zdejší hory překvapit svou technickou náročností – blízkost moře a tedy přítomnost slaného větru tu s erozí dělá divy. Na místních útesech se navíc dá parádně lézt. Zdejší počasí tu objevovat krásy přírody nedává zadarmo, chvílemi budete mít pocit, že tu prší skoro pořád – právě husté mlhy ale často dotvářejí krásu míst. Tak kam se vydat?
Connemara
Subjektivně nejhezčím pohořím celého Irska je národní park Connemara. Čeká vás to, co všude jinde, ale v nejvíce koncentrované podobě – rozlehlé bažiny, které jako by vypadly z Sherlocka Holmesa, a z nich vystupující hory. Nástupním bodem tu pro vás bude pravděpodobně Letterfrack, kde je i jediný „baťůžkářský“ hostel v širém okolí.
Značenou stezkou ještě můžete vyjít na Diamond Hill (442 m n. m.), ale pak už se musíte terén pohybovat sami. Na navigaci je to tu obecně docela náročné – značené cesty nejsou skoro nikde, a tak se musíte navigovat čistě sami. Mobil s navigací je super, ale v dešti může být často dost nepraktický. Doporučujeme si ještě přibalit mapu a buzolu.
Na výběr každopádně máte prakticky kterýkoliv kopec v okolí, v přístupu vám bude bránit jen přelézání ohradníku. Nejvyšším kopce v okolí je Benbaun (729 m n. m.). Za navštívení stojí i „podkova“ horského hřebenu u resortu Delphi – na 20 km obejdete cca 10 vrcholů, z nichž nejvyšší jsou Mweelrea (814 m n. m.) a Ben Lugmore (803 m n. m.).
Pohoří Nephin
Na úplném severozápadě se nachází další irský národní park s krkolomným názvem – Ballycroy. Aktuálně je v procesu přeměny na bezzásahovou rezervaci, kde se budou moct smět pohybovat jen turisti, už teď je to tu ale nádherné. Jsou tu dokonce i turistické cesty (ačkoliv nevedou na hřebeny) a několik míst přímo designovaných na kempování (to je jinak v Irsku relativně striktně zakázáno, ale na horách vás pravděpodobně nikdo řešit nebude).
Čeká vás tu spousta malých ledovcových jezírek a opět spousta vrcholů, na které si můžete vylézt, namátkou Nephin (806 m n. m.), Nephin Bag (627 m n. m.) nebo Tawnyanruddia (721 m n. m.).
Poloostrov Dingle
Polosotrov Dingle je poměrně úzký (na šířku má jen pár km) a vystupuju z hlavního ostrova u města Tralee. Co mu příroda nedala na horizontální velikosti, to si vynahrazuje tou vertikální – jsou to totiž hned tři relativně vysoká pohoří. Nejblíže civilizaci je pohoří s nejvyšším kopcem Baurtregaum (851 m n. m.), toto zvrásnění má přibližně 20 km. Nečekejte přitom žádnou cestu ani člověka.
O kus dál na západ naleznete oblast u jezer Coumanare. Na Irsko jsou tu hory nezvykle strmé, tak si dávejte pozor, abyste třeba za špatné viditelnosti nešlápli někam, kde byste toho litovali. Najdete tu i spoustu vodopádů, z hor je nejvyšší Slievanea NE Top (671 m n. m.). Tato část je pak průsmykem Connor oddělena od poslední části s nejvyšší horou celého poloostrova – Brandon Mountain (952 m n. m.)
Na ni se startuje z vesnice An Clochán a dokonce až na vrchol vede značená cesta – pokud tedy budete mít smůlu, hrozí, že tu dokonce potkáte nějaké turisty.
Macgillycuddy’s reeks
Pohoří s velmi obtížně vyslovitelným názvem je s vrcholem Carrauntoohil (1041 m n. m.) nejvyšší v celé zemi. Je na úplném jihozápadě, opět na vlastním poloostrově. Rozlohou je ze všech dosud jmenovaných úplně největší – dá se tu bez problémů strávit i týden a víc. U některých jezer jsou i dostupné bivaky a místy i vedou turistické značky (ačkoliv rozhodně ne všude).
Na Carrauntoohil jako takový je výstup docela jednoduchý – potřebujete k tomu se jen dostat do Cronin’s Yard Camping, odkud vede značená tzv. Devil’s Ladder Route. Cesta se u jezer přibližně v půlce rozděluje, a tak lze z výstupu utvořit i relativně pěkný okruh. Opět se připravte na to, že výstup je docela technický, a tak budete muset čas od času použít ruce.
Lahůdkou je tady přejít celé pohoří. Hřebeny se různě větví, a tak si můžete vybrat, která přesně verze vám bude vyhovovat.
Lezení
Oproti alpským zemím není Irsku dvakrát populární – zejména kvůli dešti, který dokáže zabránit lezení v průměru asi půl roku-, to ale neznamená, že by se tady nedalo vyžít. Leze se ta na několika kamenech – vápenci, kvarcitu, žule, slepencích i pískovcích. Nejpopulárnější oblasti (kromě Dublinu) jsou právě v NP Ballycroy (lezení na žule) a u Carrauntoohilu (lezení na písku). Najdete tu jak jak jedno-, tak vícedélky. Důležité je primárně kontrolovat si počasí, a to nejen dopředu, ale i během akce – může se stát, že tu začne pršet doslova během pár vteřin.
