Globální klimatická změna se děje, jakýkoliv na ni můžete mít názor. Snad se dá diskutovat o tom, jakou míru zavinění na ní má člověk, o čemž si koneckonců může každý myslet co chce (nicméně třeba vědecký konsenzus je docela jasný, že nějakou má určitě). Teplota se posledních 70 let stabilně zvyšuje, stejně tak koncentrace oxidu uhličitého i dalších skleníkových plynů. Nebudu dnes rozebírat, jak globální klimatickou zastavit (tedy spíše aspoň zpomalit), o činech nás samých stejně nejvíc rozhoduje naše svědomí. Místo toho si pojďme zapřemýšlet nad tím, jak hory budou vypadat za deset let. A jak třeba za sto?
Na úvod musím říct, že se rozhodně nepovažuji za „klimaskeptika“ ani „ekoteroristu“. Jezdím na kole i autem, jím maso, i když možná méně často než ostatní, létání se snažím omezit. Přesto mě ale některé aspekty, které se v budoucnu v horách po celém světě budou dít, poměrně znepokojují.
Co se stane s ledovci?
Je asi nejtíživější otázka. Nejjednodušší odpověď – roztají. Jakkoli je tento scénář smutný, rozhodně je nejpravděpodobnější. Už nyní totiž tají tempem několik (desítek) metrů ročně a výsledek je takřka nevyhnutelný. Ještě než se do toho stavu dostaneme, čeká nás pár perných let, někde i desetiletí. S rostoucím tempem tání totiž ledovce ztrácí svou „kvalitu“, tvoří se v nich častěji trhliny a obecně jsou nebezpečnější. Některé velmi nepříjemné efekty můžeme pozorovat už nyní. Aplské chaty postavené v první polovině 20. století na hraně ledovce jsou už nyní dost často i několik desítek metrů ve skále. Je to třeba 50 výškových metrů navíc večer i ráno.
Praktický dopad na horolezectví bude fatální. Některé cesty úplně zaniknou. Spoustě cest se obtížnost ulehčí, nicméně to nejsme schopni predikovat, protože pod ledovec zkrátka nevidíme. Některé hory budou naopak dost možná mnohem obtížnější, neboť budou skály, které jsou aktuálně pod ledovcem, mnohem obtížnější, než je chůze po ledovci. Tohle všechno ale ukáže až čas.
S ústupem ledovců souvisí také mnohem častější padání kamenů, které můžeme v teplých denních hodinách v létě pozorovat už teď. Třeba při výstupu na Mont Blanc jsou padající kameny v kuloárech objektivně nejnebezpečnějším místem celého výstupu.
Zblázněné počasí
Že se nemění i klima (dlouhodobý stav atmosféry), ale i počasí (krátkodobý stav atmosféry), jste si pravděpodobně stihli všimnout. Bude hůř. Na horách bude přibývat bouřek, a to i velmi intenzivních. Bude extrémně důležité sledovat předpověď a v bouřkách nahoru nechodit. Problémem bude, že jej nebudeme schopni pořádně modelovat, a tak budou předpovědi méně přesné.
Druhou kapitolou potom bude sníh, respektive jeho neexistence. Že se mění zimy v Česku, toho jsme si asi taky stihli všimnout. Třeba existence Jizerské 50 je každý rok v čím dál větším ohrožení. Časem se dočkáme toho, že už se zkrátka pořádat nebude. Nebo možná bude, ale na 5km kolečku na umělém sněhu. Je to smutné? Ano. Dá se s tím něco dělat? Možná. Stihneme to? Nejspíše ne.
Pokud už v Alpách sníh bude, riziko lavin bude mnohem nebezpečnější. Se stoupající průměrnou teplotou se bude konzistence sněhu natolik měnit, že postupem času bude nebezpečí lavin vysoké prakticky kdykoliv.
V krajině Střední Evropy nás kromě bouřek a sněhu trápí ještě možná povodně a sucho, jinde ve světě ale čekejme vysloveně katastrofy. Už letos byly v Latinské Americe zaznamenány nejsilnější hurikány, stejně tak se dá očekávat zesílená existence výskytu tornádu a tak dále a tak dále.
Co s tím?
Jakkoli se můžeme snažit, naše individuální snaha tento proces nezvrátí. Vlády se možná už začaly trochu snažit, ale pozdě a pomalu. Jedinou možností, která nám reálně zůstává, je adaptovat se. Jak na to?
S náladami počasí neuděláme nic, ale můžeme se naučit dostatečně rychle řešit problémy s ním spojené. Už jste se začali věnovat skyrunningu, abyste mohli z hřebenu včas seběhnout? Umíte rychle slaňovat, abyste nebezpečná místa pod tlakem bouřky bezpečně překonali? Umíte překonávat trhliny a tahat se z nich? Umíte používat pípák a nacházet se v lavině? Noste vždycky helmu, neboť s kamennými vodopády se budete setkávat čím dál častěji. Sledujte předpovědi, jakkoli budou možná nepřesné.
I trénink se dá uzpůsobit. Je to smutné, ale trénink na ledu můžete pomalu začít upozaďovat, přestože ledovce tady reálně ještě několik desítek let budou. Místo něj se zaměřte na skály, protože to je zkrátka budoucnost horolezení. I na takových horách jako je Mount Everest se reálně s dopady klimatické změny začínají setkávat, neboť šerpové mají každoročně větší a větší problém natahat do hory fixní lana.
Budoucnost není ani zdaleka růžová. Ale hory tu s námi zkrátka budou, ať teplota bude jakákoliv. Tak si je užívejme, dokud můžeme. Jak se říká, neexistují špatné podmínky, jen špatně připravený turista.
