„Proč pořád jezdíš na ty hory?“ slyšeli jsme všichni už mnohokrát. „Vždyť jsou všechny stejně stejné,“ následuje obvykle potom. A určitě, mezi některými alpskými hřebeny je těžké rozeznat jakýkoliv rozdíl. Tak tomu ale není v případě hor Gegham v Arménii. Na rozdíl od obvyklých alpských hřebenů, tyto jsou totiž formovány čistě vulkanicky. Celým spektakulárním pohořím vede asi 110 km dlouhý trail, který je celý součástí projektu Transcaucasian trail, který má za cíl vytvořit několik set kilometrů dlouhou stezku z Gruzie až na jih Arménie.
Pohoří má nějakých 70 km na délku a asi 50 km na šířku, průměrná výška je přitom 2500 m n. m. Po většinu roku je úplně liduprázdné, jen v létě zde potkáte pastevce z národnosti Jezídů (o nich a jejich historii si doporučujeme dopředu přečíst, je to totiž ohromně zajímavé). Na pastevce ale pozor, jejich stáda většinou hlídá několik psů, kteří mohou být hodně agresivní.
Jak se sem dostat?
Dostupnost těchto arménských hor je překvapivě snadná – stačí doletět do Jerevanu, hlavního města země (létá sem např. Wizzair z Vídně za doslova pár euro). Z Jerevanu už je to jen pár desítek kilometrů na oba dva konce. Můžete vzít maršrutku za pár korun, stopovat, na sever se dá v létě použít vlak nebo, nejjednodušeji, si objednat taxík. Nebude vás to stát víc než dvě stovky.
Start na severu
Logickým místem pro start je město Sevan. To se nachází takřka na břehu jezera Sevan, jednoho z největších zdrojů sladkovodní vody na celém Kavkaze. Z města se můžete vydat po červené značce, kterou zde se svým týmem značil Člověk v tísni. Fyzické značky ale najdete málokde – ideální trasa je vyznačená jen v mapě, v terénu už si ji budete muset hledat sami. Takřka všude ale vedou polní cesty nebo velké pěšiny, navíc, pokud ji budete následovat, vyhnete se většině pastevců.
Přestože my ji zde popíšeme, neznamená to, že se jí musíte držet – právě naopak! Trasa obchází drtivou většinu všech vrcholů, na které ovšem bez problémů vylézt, záleží jen na vaší motivaci a fyzické kondici. Jelikož jsou všechny hory vulkanické, nemusíte se bát toho, že by vás kdekoliv potkali technické úseky. Zároveň pozor, na většině míst není signál a taky si musíte na celou dobu nést vlastní jídlo
Zpět ale k trase – projdete vesnicí Lchashen (cca 1950 m n. m.) a velmi mírným stoupáním půjdete kolem hory Saint Sargis (2269 m n. m.) až k hoře Sarisurb (2256 m n. m.). Tady najdete taky první pastevce. Víceméně po rovině nebo mírně do kopce pak dojdete až na úpatí Mazazu (3087 m n. m.), prvního výrazného kopce a taky prvního, na který stojí za to vylézt.
Nejvyššími vrcholy
Zatímco předchozí část byla ještě víceméně nezajímavá, o té následné se to rozhodně říct nedá. Budete totiž traverzovat pod jedním třítisicovým vrcholem za druhým a je jen na vás, na který se vydáte. Trasa vede okolo Black Ridge k jezeru Akna, jednoho z nejpříjemnějších míst ke kempování na celé trase. Také je to jedno z míst, na kterém máte největší šanci narazit na Arménce – vyjíždí sem jeepy a pak zde kempují. Není však třeba se jich stranit, právě naopak, budou vás nejspíš chtít pohostit.
Na Azhdahak, nejvyšší vrchol
Jestli je jedna hora, na kterou musíte při putováním tímto pohořím vylézt, je to určitě Azhdahak. S výškou 3598 m n. m. je z něj neskutečný rozhled jak na celé jezero Sevan, tak na takřka všechny nejvyšší hory, bonusem je i výhled na Ararat, který už se nachází za tureckou hranicí. Na vrcholu hory je kráter s vulkanickým jezerem, které v letních měsících přímo láká ke koupání.
Ještě než se k němu dostanete, musíte projít nádherným sedlem mezi západním a východním Aghusarem (3458 a 3434 m n. m.). Na Azhdahaku můžete opět potkat velké množství místních, kteří jeepy vyjedou až pod úpatí sopky a vyjdou jen posledních pár kilometrů. Zároveň tady taky můžete trek zabalit a vydat se na západ do vesnice Geghard, kde najdete hned dvě UNESCO památky.
Dál na jih
Krajinu mnoha vrcholů už máte za sebou, teď to bude spíše putováním po rozlehlé náhorní plošině. Výjimku budou tvořit dva vrcholy – Great Spitakasar (3560 m n. m.) a Gegasar (nebo taky Little Spitakasar, 3443 m n. m.). Na oba dva můžete v klidu vylézt, pokud by se vám zachtělo.
Posledních několik desítek kilometrů pak v podstatě klesáte údolím řeky Nazarkhane směrem k pradávnému motorestu Selim (nyní i Orbelian). Sloužil už před několika sty lety karavanám, které táhly z Asie do Evropy. Tam taky, po více než 100 kilometrech zakončíte vaše putování, na silnici mezi jezerem Sevanem a Vanadzorem. Pokud nechcete pokračovat dál na jih po stezce Transcaucasian trailu, v podstatě vám nezbyde než odsud odstopovat do Jerevanu.
Pohoří skýtá neskutečný potenciál i v zimě. Nádherné jsou místní scenérie jak na skialpech, tak na sněžnicích. Připravte se na to, že stoprocentně nikoho nepotkáte, a taky na obrovskou zimu, v celé zemi totiž teploty pravidelně klesají pod -20 stupňů celsia.
