Fotek hor můžeme najít milony, přesto ale každý z nás během svých výletů rád nějaké další tvoří. Je přitom jedno, jestli jsme zrovna v Himálajích nebo na Vysočině. I když ale třeba neděláme výstavy ani netvoříme kalendáře, je vždycky užitečné naučit se pár tipů, jak svoje fotografie vylepšit – přestože naše jediné publikum bude nejbližší rodina. Fotografování na horách se ve své podstatě neliší od jakéhokoliv jiného, přesto má svá specifika. Připravte se zejména na to, že získat ty nejlepší fotografie bude pořádná fuška.
Příprava je základ
Jako pro všechny horské aktivity, i pro fotografie platí, že je důležité se připravit. Týká se to zejména počasí. To, že je špatné, ještě neznamená, že v něm nejde vyfotit dobrá fotka! Nicméně je potřeba být dobře oblečený. Samozřejmě je hloupost fotit na horách v bouřce, protože spousta fotografického materiálu je jako návnada pro blesky. Myslete také na to, abyste si vše dopředu nabili, vzali se náhradní baterky, případně powebanku. Speciálně v zimě se totiž baterky vybíjejí extrémně rychle a není nic horšího, než mít před sebou perfektní záběr a být neschopen ho vyfotit…
Další část přípravy se týká samotného výběru místa na focení. K tomu nám můžou sloužit už vzniklé fotografie, panoramata na streetview nebo všemožné 3D modely terénu, kde dokážeme zjistit viditelnost v podstatě z jakéhokoliv místa. Hodí se i aplikace, které vám v podstatě z jakéhokoliv místa na planetě dokážou spočítat přesný východ a západ slunce i vzhledem k terénu.
Výběr času fotografování je v podstatě nejdůležitější ze všeho. Většina z nás fotí během poledního slunce, což je sice logické, protože právě v ten čas jsme na hřebenech, nicméně z fotografického hlediska ta úplně nejhorší možnost. Místo toho je mnohem lepší si přivstat na východ nebo posečkat na západ slunce a fotit během takzvané zlaté hodiny. Pochopitelně je také dobré vychytat roční období – některé hory jsou nejhezčí pod pokrývkou sněhu, jiné během jarního rozkvětu, některé v létě, ale nejhezčí jsou zpravidla stejně během podzimního zbarveného listí.
Nepodceňte kompozici a nastavení fotoaparátu
Hřebeny hor jsou sice pěkné, ale občas jsme jimi už tak trochu přesyceni. Vyplatí se tak zaměřit na ostatní prvky, které se v horském terénu nabízí. Stádo krav před horským štítem? Paráda! Květiny u rozbouřené bystřiny? Výborně! Postava na hřebenu? Skoro nemůže být líp. Experimentovat můžete se vším – samostatný strom v údolí, značka na pařezu, cesta vinoucí se úbočím hory, žebřík ve svahu, trhlina v ledovci.
Kromě místa, času a kompozice je neméně důležité také samotné nastavení fotoaparátu, ve kterém mnoho lidí plave. ISO hodnotu je lepší držet při zemi, 100 až 200 stačí, při zatažené obloze můžete jít až na 400. Hodnotu expozici obvykle nastavujte do minusu, abyste neměli přesvětlenou oblohu (neplatí na sněhu). Clonu nechte ideálně někde okolo f/8. S časem expozice je potřeba si hrát zejména při focení vodních prvků – vodopády, potoky atp. Fotit je samozřejmě nejlepší do RAWu kvůli postprocessingu, o kterém se ještě budeme bavit.
Co je také neméně důležité, už před výpravou si rozmyslete, jakou výbavu s sebou budete tahat. Každý kilogram navíc se vám totiž při třeba několikakilometrovém stoupání pořádně protáhne. Nevyplatí se šetřit na baterkách, na zvážení je stativ (ten pomůže hlavně při focení s velkým optickým přiblížením, kdy už foťák neudržíme stabilně v ruce), táhnout s sebou ale víc než jeden objektiv je většinou zbytečné (zajímavou alternativou k objektivům jsou bezzrcadlovky). Kromě fototechniky totiž musíte nést i všechny ostatní věci, které s sebou běžně máte.
Důležité je také umístnění techniky do batohu. Ten musí být primárně dostatečně velký, aby se do něj všechno vešlo. Zejména v zimě si dávejte pozor, aby baterky byly co nejblíže u těla, tam je totiž největší teplo, a tak se baterky nejméně vybíjí. Nikdy nedávejte techniku na bok batohu, pokud totiž spadnete nebo i jen uklouznete, můžete si být takřka jistí jejím rozbitím.
Většina práce na vás stejně čeká doma
Velmi dobrým tipem je nefotit příliš moc – čím víc fotek máte, tím víc jich je totiž budete muset upravit. Nejdůležitější je pohrát si se stíny a světly, na rozdíl od běžné krajiny je totiž na horách skoro vždycky alespoň jedno místo ve stínu. Potom už vás čeká „jednoduché“ nastavení kontrastu, saturace, bílého a černého bodu, teploty barev atp. To je ale klasika, která váš čeká vždycky.
Ještě jedním tipem může být náhradní paměťová karta, fotky v RAWu totiž zabírají až překvapivě mnoho místa a v terénu úplně nechcete řešit, které fotky vymazat. A taky myslete, že ty fotky, které si budete nejvíc pamatovat, nezvnikají postprocessingem, ale tím, že jste byli ve správnou dobu na správném místě.
Co je ale velmi důležité mít na paměti – jste důležitější než kterákoliv fotka. Ročně se zabije příliš mnoho fotografů ve snaze najít ten dokonalý záběr, tak nebuďte jedním z nich. Nikdy to nestojí za to.
