Dnešní díl bude společný pro všechny kategorie. A to mužské i ženské. Bavit se budeme o předtréninkovém strečinku a zahřátí svalů.
Vzhledem k tomu, že jde o velice neoblíbenou část tréninku a často velice odbývanou, přestože je v pozdějším věku doceněna, pojmeme ji tak, jak by měla vypadat aspoň v té nejjednodušší formě. Tzn. neodbýt vše za minutu, ale naopak netrávit půlhodinu strečinkem. Prostě zlatá střední cesta.
U mužů je problém hrát hry pro děti, protože tím nejspíš utrpí jejich ješitnost a ego, které by se nepřeneslo přes to zahrát si pět minut nějakou hru na „babu“. Proto je potřeba jim vysvětlit, že ta hra není pro děti, nýbrž pro zahřátí jejich svalů a že se zrovna nikdo nekouká na to, jak se mezi sebou honí. Jinak si myslím, že celkem není problém se zařazením něčeho podobného před trénink. Je důležité aktivity těsně před tréninkem pravidelně střídat! Pokud budete hrát pořád totéž, stane se to pro hráče rutinou a budou k tomu přistupovat jako k obyčejnému dni ve škole – budou unavení, bez zájmu, otrávení a s myšlenkami na to, jak to skončí a vezmou do rukou hole. To NE! Zmínil jsem babu… Výborným a oblíbeným zpestřením jsou kolektivní sporty před tréninkem. Takový fotbálek nebo házená na čtvrt hodinky dovedou borce pěkně rozproudit. Pozor však na dvě věci. Zaprvé – jde o rozcvičku, a tak k tomu musí přistoupit i sami hráči! Pokud pojedou „na krev“, nejen, že nebudou moct na tréninku, ale hlavně riskují zranění. Proto všeho s mírou. A druhá věc – počet. Pokud na trénink přijde 20 lidí a vy je necháte hrát fotbal nebo házenou, tak si mezi sebou bude kopat 5 lidí (to možná přeháním) a zbytek bude stát a otráveně koukat na ostatní, kteří jim nechtějí přihrát. Proto se nebojte udělat 4 týmy, postavte je proti sobě na polovině, budete mít 2 menší prostory pro 4 týmy, kluci se zahřejí a zahrají si.
Po zahřátí je načase vrhnout se do samotné rozcvičky. Ideální je krátké rozběhání, kdy vedoucí hlava rozcvičky vede za sebou „vláček“, kterému předcvičuje. Nejlepší jsou cvičení jako kroužení rukama, „vysoká kolena“, zakopávání, sbírání „papírků“ atd. Končí se obvykle sprintem přes úhlopříčku a nastává čas pro strečink.
Z různých zdrojů se dozvíte různé poučky – někde se dočtete, že nejlepší rozcvička je od hlavy k patě, někde od paty k hlavě, asi nejnovější praktikou je cvičení od osy těla = od páteře. Osobně se asi nejvíc přikláním k té poslední teorii, přestože jsem odmala zvyklý na klasické od hlavy dolů. Jde však především o to, aby měla rozcvička nějaký řád. A je asi jedno, jaké pořadí si zvolíte. Důležitá je však především návaznost cviků – to vše kvůli dostatečnému prokrvení svalů, o které nám jde prvořadě. Proto nesmíte dopustit, aby se (hlavně děti to praktikují) někdo rozcvičoval kroužením hlavy a následně protahoval nohy – NE! Je čistě na vás, kolik cviků na který sval potřebujete, je to opravdu individuální. Záleží na vašem osobním pocitu. Jde hlavně o to, aby rozcvička splnila svůj cíl. Momentálně se doporučuje spíš individuální rozcvička s „dozorem“, kdy není nikdo v čele, ale všichni se protahují „za sebe“. Tady je však nutné dodat, že je opravdu nutná kontrola, jinak vám to polovina lidí prostě „odflákne“. Druhá možnost je klasická školní – někdo si stoupne dopředu a ostatním předcvičuje. Tohle doporučuju hlavně pro malé děti, aby se naučily, jak se správně rozcvičit. Hlídat by se měla i soustředěnost. Není vzácností přijít mezi rozcvičující se borce, kteří rozebírají, kde včera byli a kam večer půjdou. Je sice fajn, že se snaží zároveň cvičit, ale výsledek je takový, že se na rozcvičku nesoustředí a tudíž efekt nulový. NE! Dost pouček, jde se na věc.
Soustředit se budeme především na ty části těla, které dostávají nejvíc zabrat. Hlavně páteř, té bychom měli věnovat speciální pozornost. Florbal je zátěžově poměrně komplexní, páteř však trpí nejvíc. Strečinková cvičení najdete v několika publikacích v knihkupectví, věnuje se jim i kolega zde na serveru, proto nebudu rozebírat jednotlivá cvičení, spíš jejich postupy. Hlavu protáhneme jako obvykle, hlavně mírně a ne trhavé pohyby – hrozí zablokování krční páteře! Páteř jsem zmiňoval, na té si opravdu dáme záležet. Nešetříme otočkami, ohyby, hlavně ale s citem, jinak vám píchne v zádech a minimálně na týden máte dosportováno. Na ruce je ideální kroužení, „zalamování“ rukou kolem krku, užíváme je především na střelbu, takže jde o ten následný trhavý pohyb, resp. přípravu na něj. Nohy dostávají při náročných utkáních nebo trénincích hodně zabrat, proto využijeme široký repertoár cviků. Nohy obecně rozcvičujeme nejdéle – je v nich velká spousta svalů.
Správná florbalová rozcvička trvá kolem 10-15 minut, naše úsilí poznáme podle míry roztažení svalů a jejich pohyblivosti. Cviky dělám do pocitu „tahu“, nikoliv však bolesti. Hrozí utržení! Dobrých rad není nikdy dost, proto i o rozcvičce platí – všeho s mírou. Teď jsme zahřátí a připravení na florbalový trénink!