Faery, jak se ostrovům zkráceně říká, jsou umístěny víceméně uprostřed ničeho mezi Norskem, Islandem a Velkou Británií. Sopečné soustroví, tvořené 18 velkými a 11 malými ostrovy (plus nespočtem skalních ostrůvků), je autonomní součástí Dánského království, tj. funguje víceméně jako samostatný stát, ale některé věci, třeba zahraniční politiku, za něj vyřizuje přece jen větší Dánsko.
Žije zde cca 50000 obyvatel a hlavní město se nazývá Tórshavn, za kulturou sem ale jezdí málokdo. Faery jsou populární zejména kvůli své drsné, severské přírodě. Stometrové srázy tu se tu doslova tyčí z moře, prší tu naprostou většinu času a většinu měsíců v roce nahoře i sněží. Pojďme si tak dát pár tipů, jak se tu horolezecky vyřádit.
Jak se sem dostat?
Faery jsou jedním z nejdražších míst v Evropě (a tím pádem nejspíš i na světě), hodí se tedy si sem dopravit většinu zásob. Logickou možností by byl trajekt – ten jezdí ze Skotska i Dánska, doba plavby je několik dní. Finančně je ovšem většinou o dost dražší než letecká doprava. Ta létá zejména z dánské Kodaně, stojí přibližně 100 euro za jednosměrnou letenku se zavazadlem.
Na místě si lze půjčit auto, což je extrémně drahé, případně jezdit místními, relativně spolehlivými autobusy. Pokud ovšem jste dobrodružnější povahy, můžete zkusit stopovat – dříve zde zdaleka ne všichni měli auto, stop byl tedy velmi populární i mezi místními, což se dosud zachovalo, málokdy tedy budete čekat více než na třetí auto. Bombu lze koupit jen v hlavním městě.
Villingadalsfjall
Jestli vám jméno této s hory s nadmořskou výškou 841 m n. m. přijde krkolomné, zvykejte si – jiné to na těchto ostrovech nebude. Leží na ostrově Viðoy, což je nejsevernější z ostrovů, proto tam také tento článek začíná. Zde v podstatě všechny výstupy začínají od moře, nejinak je tomu i tady. Z vesnice Viðareiði je to jen 2 km, ale výstup je to sakra strmý.
Důvod, proč se na tento kopec chodí, je ovšem jiný. Je jím mys Enniberg, 700m vysoký útes ještě dva kilometry na sever. Jde ho i vylézt – v roce 2018 to lezci zvládli poprvé, prvních 150 metrů je travnatý přístup ke skále, dalších 250m je čisté vícedélkové lezení a posledních 300 metrů je opět travnato-skalnatý dolez. Doporučujeme jen těm, kdo jsou velmi zkušení.
Slættaratindur
Hora, jejíž jméno vyslovujeme přibližně jako Sléteretindur, je nejvyšší horou celého soustroví (880 m n. m.). Jako na jedinou horu se z ní nestoupá přímo od hladiny moře, ale ze sedla Eiðisskarð v asi 400 m n. m. Je to nejvyšší hora, a tak bývá v létě občas dost přelidněná, nicméně i tak stojí za návštěvu. Pokud budete mít štěstí a jasný den, uvidíte z ní totiž všech 18 ostrovů.
Dvoudenní hike k Slættanes
Zatímco předchozí túry se daly pohodlně absolvovat za den, o této to neplatí. 30 kilometrů jednou z těch největších pustin na ostrově vám zabere určitě dva dny. Trek je celý na ostrově Vágar (tam je i letiště), můžete ho tak absolvovat úplně na začátku nebo na konci. Začátek je kousek před tunelem vedoucí z ostrova k dalším ostrovům.
Cíl celého treku je dlouho opuštěná vesnice Slættanes, skoro přesně v půlce trasy. V podstatě celou dobu se vám budou střídat široké travnaté pláně, úzké pěšinky vedoucí roklemi i těsně nad exponovanými strmými srázy, kde se budete modlit za relativně pevný krok. Trek končí ve vesnici Gásadalur, kde je i jedno jedno z nejpopulárnějších míst na celých Faerech – vodopád Múlafossur tekoucí přímo do moře.
Na Faerech je obecně zakázáno stanovat, protože všechna půda tu někomu patří. Zrovna na tomto treku to ale úplně řešit nemusíte, protože šance, že někoho potkáte, se limitně blíží nule.
Ostatní túry
V podstatě na každém ostrově najdete spoustu míst, kde se dá udělat parádní hike. Některá jsou takřka světoznámá, např. maják Kallur na ostrově Kalsoy nebo vodopád Bøsdalafossur vytékající z jezera Vatnið, jiné, podle nás subjektivně krásnější, jsou takřka nenavěšťovaná.
Mezi ně patří třeba hike z vesnice Tjørnuvík do Saksunu (ona známá vesnice se zelenými střechami) až do Vestmanny, případně stará cesta z vesnice Gásadalur, což je v podstatě via ferrata vedoucí strmými svahy. Na Faerech se přímo i leze, kousek od Torshávnu, u vesnice Norðradalur. Čekají vás tu jedinečné čedičové sloupy, podobné, jako máme třeba my na Panské skále, s tím rozdílem, že tady si na nich můžete legálně zalézt.
Před covidem byl na Faerech velký problém s overtourismem, kdy turistů příježdělo víc, než byla místní infrastruktura fyzicky schopna pobrat – ústilo to i v pravidelné volání policie atp. S covidem samozřejmě tento problém lehce opadl, dá se ale čekat, že v budoucnu nastane znova, buďte tedy při svých aktivitách opatrní, jak jen to půjde.
Základem je nevstupovat na soukromé pozemky, pokud byste někdo chtěli stanovat, tak se vždy ptejte majitele, jestli s tím nemá problém. Dobrým tipem je potom přijíždet v off-season, kdy je tu turisté znatelně méně. Ideální měsíc je třeba květen nebo září. Zimu už kvůli dlouhým nocím nemůžeme doporučit.
