O Svatojakubské pouti do Santiaga de Compostely jsme slyšeli asi všichni. Podle toho, kterou trasu se vydáme, na nás čeká pár dnů až měsíců putování s cílem ve španělské Galicii. Co už tak známé není, že podobných tras je v Evropě celá řada. Obvykle nejsou nijak spjaty s žádným poutním nebo jinak nábožensky důležitým místem, zato ale vedou přes nejzajímavější místa našeho kontinentu.
Celkem je vyznačeno skrz naskrz Evropou vyznačeno 12 tras, značených postupně od E1 do E2. Stará se o ně Evropská asociace turistických klubů, jejímž členem jsou turistické svazy a spolky většiny evropských zemí (včetně toho českého). Iniciativa vznikla v roce 1969 a trasy jsou do dneška aktualizovány. Dohromady můžete nachodit více než 65 000 kilometrů a ocitnout se takřka ve všech zemí Evropy.
Trasy jsou většina značeny poměrně špatně, nejčastěji se totiž využívá již zbudovaných stezek, k nimž jsou jenom dodány charakteristické samolepky. Jednotlivé trasy se liší i v tom, jak se na nich dá spát – zatímco ve Skandinávii nebo na Balkáně to je jednoduché, třeba v Irsku můžete mít i občas problém se soukromými pozemky. Obecně je dobré si dopředu nastudovat, jak je to se spaním, jídlem, výbavou, počasím nebezpečnými zvířaty atp. Jaké ty trasy ale jsou?
E1 – E3
Trasa E1 začíná na nejsevernějším bodě Evropy – norském Nordkappu. Na 7000 kilometrech potom překonáte celou trasu až do italské Sicílie. Nejdřív se budete pohybovat primárně okolo norsko-švédské hranice, postupně přejdete rovinami Dánska a Německa až Alpám, které přejdete na území Švýcarska. V Itálii na vás čeká primárně hřebenovka Apenin, než celou trasu zakončíte v Palermu.
E2 je výrazně kratší – měří „jen“ 4850 km. Začíná v irském Galway, odkud přejdete celé Irsko a následně i Velkou Británii. Přes kanál La Manche se přepravíte do Belgie, odkud po rovinách okolo Rýna dojdete až k podhůří Alp. Ty přejdete po švýcarsko-francouzské hranici a skončíte na pobřeží Středozemního moře v Nice.
Cesta E3 na své pouti Evropou prochází i Českou Republikou. Začíná na úplném jihu Portugalska, přes Santiago doputuje severním Španělskem k Pyrenejím. Víceméně „rovinami“ Francie a Německa pak doputuje k našim hranicím, které po horách obchází. Pod celým Karpatským obloukem pak dojde až do Rumunska, odkud vás čeká už jen Bulharsko na cestě do Istanbulu. Celkem je to 6950 km.
E4 – E6
10000 km – tolik měří nejdelší trasa ze všech, E4. Začíná v horách jižního Španělska, odkud pokračuje přes Pyreneje a následně přes celé Alpy až na Slovensko. Chvíli pokračuje rovinami Maďarska, Srbska a Rumunska, aby následně pokračovala horským Balkánem až do Řecka. Přes Krétu se pak dostanete až na Kypr, kde je konec.
Trasa E5 je v porovnání s předchozími spíše odpočinková. Začíná na pobřeží Atlantiku ve Francii a v podstatě po rovině pokračuje až do Kostnice. Přes rakouské Alpy dojdete do italských Dolomit, kde už jenom „spadnete“ do Benátek. Dohromady 3200 km.
E6 víceméně kopíruje směr E1 (jen vzdálenost je jiná – 6300 km), jde totiž opět ze severu na jih. Začíná za polárním kruhem ve Švédsku, čeká vás ovšem víceméně dlouhá švédsko-finsko-dánsko-německá rovina až po Šumavu, kde opět navštívíte ČR. Přes Rakouské Alpy se pak pokračuje do Chorvatska, odkud vás nečeká nic než dlouhý Balkán. Konec je v Alexandroupolis.
E7 – E9
Na trase E7 překonáte 6000 km. Začnete u Atlantiku, centrálním Portugalskem a Španělskem se časem dostanete do Andorry, následně budete pokračovat okolo Středozemního moře do Itálie. Krátce navštívíte Slovinsko a následně Srbsko a klasicky, spoustu Balkánských pohoří.
E8 je druhá trasa, která začíná na Britských ostrovech. Traverzuje je víceméně západo-východně, z Hullu vás poté trajekt přepraví do Nizozemska. Centrálním Německem se poté pokračuje jen kousek od Česka v Horních Rakousech, středním Slovenskem se dojde na Ukrajinu, ze které se jdete několikaset kilometrů dlouhou karpatskou hřebenovkou. Ani v Bulharsku se hory neopustí, jde se i přes nejvyšší horu Balkánu Musalu. Konec je v Istanbulu, dohromady 4700 km.
E9 je další ze severojižních tras, začíná se v Botnickém zálivu na hranicích Estonska a Ruska. Celou dobu jde poté po pobřeží. Nejdřív Baltskými státy pobřežím Baltu, poté kolem Severního moře a následně Francií, Španělskem a Portugalskem kolem Atlantiku. Celkem 5000 km,
E10 – E12
E10 s délkou 2880 patří k těm z vůbec nejkratších tras. Začíná na úplném severu Finska, které přechází až do Helsinek. Odsud se po moři dopravíte na Rujánu, a Německem a Českem dojdete až do Salzburgu. Následuje přechod celých italských Alp až do Nice.
E11 je zase jedna z nejrovinatějších tras. Začíná v Nizozemsku a jde v podstatě rovnou na východ. Překonává jenom Německo a Polsko, od nějž pokračuje na sever Estonska přes vnitrozemí Pobaltí. Největší zajímavostí je zde spousta měst, přes která trasa prochází.
Nejmladší a poslední trasou ze všech je E12. Ta je opět převážně pobřežní, tentokrát ale obchází Středozemní moře. Začíná na Gibraltaru a přes Španělsko se dostane nejdříve do Francie a posléze až do Itálie. Alternativou je ještě si prodloužit kus na chorvatské pobřeží.
