Ti z vás, kdo v podstatě na jakékoliv sociální síti sledují kteréhokoliv sportovce, už možná postřehli zvláštní trend, který se za lockdownu zjevil jak houby po dešti – everesting, naprosto šílené výjezdy a výběhu na různé hory a průsmyky po celém světě.O co jde? A jak to lze použít v horolezectví?
Jako everesting se označuje pokus během jedné jediné aktivity kumulativně nastoupat nadmořskou výšku Mount Everestu, tedy 8848 výškových metrů. Pokus může být na kole nebo běžecky a celé „hnutí“ má svoje oficiální stránky, včetně síně slávy a oficiálních pravidel.
Počátky
S Everestingem první začal vnuk George Malloryho (údajně první člověk, který vystoupal na Everest, jeho úspěch je však neověřitelný). Ten si vybral 1069 metrů vysoký kopec (Mt. Donna Buang v Austrálii) poblíž svého domu, na který osmkrát vyjel. Pravé zviditelnění ale musíme přiznat Andy van Bergenovi, který před 10 lety zorganizoval jízdu 65 jezdců. 40 z nich výjezd dokončilo, a tak se zrodil Everesting. Největší popularitu mu ale zařídil až lockdown, kdy (sta)tisíce cyklistů a běžců museli zůstat doma a nevěděli, co dělat. Tahle výzvy jim totiž přišla tak akorát vhod.
Pravidla
Pravidla se můžou zdát velmi jednoduchá, a v podstatě jsou. Aby mohl pokus být uznán jako Eversting a zapsán do Síně slávy, musí jich několik splňovat. Pokus musí být vykonán jedním člověkem v kuse během jedné aktivity. Povoleny jsou přestávky např. na jídlo, ale spánek je zakázaný (nejdelší pokus i tak trval přes dva dny).
Aktivita musí být zaznamenána na GPS zařízení a musí být nahrána do aplikace Strava. Při aktivitě musí být nastoupána minimálně 8848 metrů v rámci jednoho kopce. Do celkového převýšení se započítávají i kopce, které člověk překonává během sjezdu/seběhu. Sjezd a výjezd musí být celou dobu vykonáván stejnou trasou (neplatí pro běh, kde člověk může klesat i za pomoci jiného dopravního prostředku).
Všechny výjezdy musí být až na úplný vrchol kopce/sedla/konce silnice. Při cyklistice není možné jít s kolem v ruce. Pochopitelně také není možné používat elektrokola. Kromě samotného Everestingu existují i další kategorie – vEverestingu, tedy překonání převýšení na trenažéru, typicky Swiftu. Jiným příkladem je půlEveresting, tedy překonání jen polovičního převýšení, nebo 10K, tedy překonání rovných 10 vertikálních kilometrů.
Síň slávy
Každý úspěšný pokus Everstingu je zaznamenán do Síně slávy celého projektu, která je pravidelně aktualizována. Zvláště ceněny jsou zejména ty pokusy, které se vykonají na „novém“ kopci – takovém, na kterém ještě nikdo jiný Everesting neprováděl. Na každém kopci je zobrazen seznam všech jezdců, kteří tam vyjeli, včetně jejich časů.
Pro představu, úplně nejrychlejší cyklista, Ir Ronan McLaughlin, zvládl Everesting za neskutečných 6 hodina 40 minut na průsmyku Mamore Gap v Irsku, nejrychlejší ženě to trvalo 8 hodin 53 minut na kopci Haggenegg ve Švýcarsku.
Běžecky byl nejrychlejší Philipp Plunger v Trentinu s časem 9 hodin 25 minut. Na rovinu je ale potřeba říci, že běžecký Eversting není ani zdaleka tak populární jako ten cyklistický
Jak se připravit?
Pokud sami nad Everstingem přemýšlíte, vězte, že příprava je základ všeho. Primárně je důležité si dobře vybrat kopec, měl by mít pro vás co nejpohodlnější gradient – vyhovují vám spíš 3, 4 %, nebo máte rádi pořádné stojky přes 10 % (pro běhání vynásobte gradienty 2,5)? Chci spíš delší kopec a méně opakování nebo naopak? To všechno berte v potaz a vyberte si podle toho. V Česku mezi ideální kopce na cyklistiku patří třeba Ještěd, Radhošť, Zlaté návrší, Klínovec a další, pro běžce je vhodná třeba Lysá Hora, Sněžka nebo Kralický Sněžník.
Dalším krokem je pořádně si svůj pokus promyslet. Kolik hodin mi bude trvat? Kolik spotřebuji vody? Pokud pojedu přes noc, je pro mě lepší začít ráno nebo večer? Jakou mám energetickou spotřebu? Kdy budu energii nahrazovat jenom tyčkami/gely a kdy se potřebuju opravdu najíst? Nevybije se mi mobil? Nevybijí se mi hodinky/cyklopočítač?
Na všechny tyhle otázky byste si měli povinně odpovědět dávno před dnem D, další částí je ale mít pořádně natrénováno. Vrhnout se totiž do Everestingu takřka z nuly by takřka jistě skončilo neúspěchem. Ideální je začít třeba „půleverestingem“, kdy stačí překonat převýšení 4424 m.
Důležité je také zkontrolovat si svoje technické vybavení. Při běhu ani tak není potřeba nic řešit, ale kolo by mělo jít před pokusem určitě na kontrolu do servisu.
Jak mi to pomůže?
Během Everestingu se takřka jistě dostanete na konec svých psychických i fyzických sil, což se pro trénink lezení ve vysokých horách nesmírně hodí. Každá příležitost, která vás do podobných podmínek dostane, je nedocenitelná. Při Everestingu ovšem budete moct kdykoliv přestat, což se lezení v horách. kdy vám klidně může jít o život, určitě říct nedá. Mentální připravenost a schopnost nevzdat se je něco, co se obtížně cvičí, ale při Everestingu budete mít příležitostí víc než dost. Krom toho ještě navíc dobře fyzicky natrénujete.
