Přečtěte si esej mladého studenta obchodní akademie,hokejisty Dominika Makovského o jeho začátcích kariéry.
Autorem eseje je: Dominik Makovský
Pokusím se napsat jaký já mám názor o trenérech fair play a třeba i talentu hokejisty a třeba i o tom co je potřeba k úspěchu jak z pohledu trenéra tak z pohledu hráče.
Já hraji hokej už nějaký ten pátek přibližně asi 12 let nevím začínal jsem jako hodně malý. Poznal jsem mnoho trenérů různé typy trenérů, jeden chce vyhrávat fyzičkou druhý technikou a šikovností to záleží na typu trenéra co on preferuje.
Vychovat mladé hokejisty k medailím, které by měli vyhrávat v budoucnu jako dospělí za národní tým není tak jednoduché, u nějakých mladých kluků co chtějí hrát hokej může být sebelepší trenér a toho profesionálního hráče z něj neudělá, potom může být mladý hokejista, který má prostě talent dar od boha a ten zas může mít jakéhokoliv trenéra a dostane se tam kam chce.
Taky můžou být mladý hokejisti, kteří toho talentu tolik nepobrali ale dřou a dřou a jdou si za svým cílem a ty potřebují správného trenéra který z nich toho úspěšného hokejistu udělá. Z mladých hokejistů co hrají třeba na spartě nemusí být nic a jejich rodiče si myslí že když mají 6ti letého synka ve spartě nebo slavii tak jsou za vodou, ale neuvědomují si, že z těch 30 dětí co tam hraje se do profesionálního hokeje dostanou stěží 4 hráči jestli nepřeháním.
Mladí hokejisti potřebují neustále hrát aby se zlepšovali ne být někde v kvalitním klubu a mít obrovskou konkurenci a střídat se. Podívejte kde se rodí čeští hokejisti, které máme v NHL žádná sparta ani slavie nebo třeba Pardubice ne hokejisti se rodí v průměrných týmech jako je třeba Třebíč kde začínal Patrik Eliáš nebo Žďár nad Sázavou kde se vypracoval momentální kapitán národního mužstva Tomáš Rolinek tam se rodí hokejisti samozřejmě talenti jako je třeba Jaromír Jágr můžou začít kdekoliv a ten kvalitní hokejista z nich bude ale tolik talentů není.
Základ je být jeden z nejlepších ve svým týmu a čekat na příležitost, být trpělivý a čekat jestli si nás někdo vybere nebo ne. A jestli jo tak stejně ještě není vyhráno 12 letý kluk může být suverénně nejlepší ve své kategorii, ale třeba ve 14 letech přestane tolik růst začnou ho všichni přerůstat a hokejový sen se vzdaluje. Nebo naopak mladý hráč muže ve svém týmu patřit mezi ty průměrné hráče a pak najednou začne růst sílit a být lepší a lepší a postupně převyšovat ostatní. Chci tím říct, že jako mladý můžete být sebevíc lepší a pak se to zlomí a nejste nic.
Říká se, že hokejista se ukazuje až v dorostu což jsou kluci 15-17 let, anebo až v juniorech což jsou 18-20 to jsem momentálně já. Až tady se pozná jestli je ten člověk dobrý nebo ne až tam podle toho na jakou soutěž má, v juniorech a dorostu jsou 3 soutěže Extraliga, 1.Liga, Krajský přebor. Já kdybych jako prvoročák v juniorech to znamená jako že tam budu hrát první rok a budu nejmladší ročník bych se chytnul v nějakém extraligovém týmu a pravidelně bych tam hrál tak by to semnou vypadalo dost nadějně, já budu hrát soutěž o jednu nižší což je 1.liga a to ještě budu bojovat o místo, 1.liga je taky už kvalitní soutěž ale přece jen logicky extraliga je lepší. Tím že jsou jen 3 soutěže jsou to obrovské skoky ze soutěže nižší do vyšší. Sám jsem si ten skok zažil v dorostu. Trvá to než se zvykne na jiný styl hry. Takže až v dorostu a juniorech se poznává hokejista a vlastně i trenér protože tam už se dá s těm kluky dělat co si trenér usmyslí. Jenom pro představu hráči ve věku 17-19 let kteří mají ambice hrát v NHL tak už v tomto věku působí v zámoří na farmách to jsou týmy které spolupracují s týmy NHL a vycvičují tam nové posily pro týmy NHL.
Takže vlastně ani když jste už v zámoří a chcete hrát NHL nemáte vyhráno je to moc a moc práce a dřiny a sen každého hokejisty. Jak dostat jako trenér mladé hokejisty k medailím tak určitě jim co nejdříve najít post, který prostě sedí a je jím stavěn. Také ten dotyčný hokejista musí chtít a trenér musí podporovat a posouvat ho dál. Pořádně pracovat s hráči se dá jak říkám až v pozdějším věku tam se to teprve láme.
Fair play vs. Výhra za každou cenu
Těžko o tomhle mluvit. Co si představit v hokeji pod fair play. Jediný co si já pod tím představím je hrát ve věkové kategorii kam patřím nehrát na černo s mladšími kluky.
Zažil jsem když chce trenér vyhrát za každou cenu a posilnit svůj tým nečistě. Takové nečestnosti se dělají spíš v těch „pralesních“ týmech a hlavně s kluky mladými kterým ještě nerostou fousy. Já jsem začínal hrát hokej v Neratovicích zde se to „černotou“ jen hemžilo ale jelikož jsme byli malí, mladí tak jsme to nějak nechápali, neznali a ani jsme to nějak neřešili já sám jsem chodil hrát na černo s mladšími kluky, protože jsem byl na svůj věk v sedmé třídě malý tak jsem chodil hrát s přípravkou což byla 4-5. třída byl jsem malý takže jsem to bral spíš tak že to je plus pro mě a budu více hrát neuvědomoval jsem si tolik, že by to bylo špatný jako trochu jo když mi trenéři přidělili registraci nějakého hráče, který zrovna nebyl na zápase a řekli mi ať se naučím nazpaměť Jméno, příjmení, datum a rok narození něco mi tam nesedělo to je pravda, ale nějak jsem to neřešil prostě jsem chtěl hrát.
Teď v mém věku už se tomu dá říci fair play jen protože jsme starší a i protože hraji v kvalitnějším týmu pro, který je něco takového pod jeho úroveň, když se něco takového zjistí zápas je kontumován a týmu je přidělena nemalá pokuta od svazu. Já osobně si myslím že takové věci by se asi neměli dělat sám jsem zažil, že Roudnice měla hráče na černo velkého silnějšího než ostatní a zranil jednoho pro něj mladšího kluka tak že ho musela odvést sanitka a přišlo se na to že ho zranil hráč na černo který byl o 2 roky starší než věková kategorie co se hrála dovedete si představit co to bylo pro Roudnici za průšvih? Proto si myslím že to není dobře jen kvůli těm zraněním. Jsem rád že v mé věkové kategorii a v týmu nějaké úrovně se už nic takového neděje. Takže za mě určitě Fair play. Samozřejmě prohra je krutá pro všechny hráče i trenéry, ale v prohře by měli brát motivaci více dřít ne si pomáhat nečistě.
Bussines vs. Podstata sportu
Tak já si myslím že jako malý kluk jsem nezačínal hrát hokej kvůli tomu že bych si tím mohl později vydělávat peníze to si jako malý kluk neuvědomím. Začínám protože se mi ten sport líbí a baví mě pak mě bud omrzí anebo bude bavit dál, mě baví dál. Až v pozdější době si hráč uvědomuje co to je profesionální hokejista a chce se ním stát. Myslím, že podstata sportu a bussines je jedno z druhým, třeba hráč může v těch pěnězích co má Jaromír Jágr vidět motivaci a kvůli tomu tolik dřít nebo to člověk hraje pro radost.
Já osobně si myslím, že člověk co to hraje jen tak jako pro radost pro zábavu se nemůže v životě někam dostat. Samozřejmě to musí bavit to je základ radost z výkonu musí taky být ale musí se hlavně chtít být nejlepší, protože nejlepší mají v první řadě hodně peněž a v druhé řadě jsou slavní a v tom si myslím, že se taky dá hledat motivace. Já nechci hrát třeba jen tak pro srandu chtěl bych hrát na vysoký úrovni a vydělávat si tím, ne třeba živit ale aspon něco málo přivydělat.
Autorem eseje je: Dominik Makovský
