Úroveň tréninkového procesu je závislá na mnoha činitelích – kvalitě řídící činnosti trenéra, úrovni schopností a dovedností hráčů, materiálních podmínkách atd.
Výsledek tréninkového procesu je tedy, kromě jiného, do značné míry závislý na osobnosti trenéra, na kvalitě jeho řídící činnosti. Trenér na základě komplexních poznatků o svých svěřencích určuje konkrétní tréninkové cíle – obsah tréninku, formy a metody motivace.
Při vedení tréninkového procesu používá trenér didaktické formy, které dělíme na:
- organizační formy - sociálně-interakční formy - metodicko-organizační formy
Organizační formy
Základní organizační formou je tréninková jednotka, která je tradičně dělena na čtyři části: - úvodní - průpravnou - hlavní - závěrečnou Úvodní část - seznámení s obsahem a cíly tréninkové jednotky - organizační záležitosti, hodnocení předcházejícího utkání či tréninku - motivace Průpravná část a) příprava hybného a nervového systému hráče na tréninkové zatížení - rozvcička - pohybová činnost mírné intenzity (pomalý běh s obraty a poskoky apod. bez rychlých švihů) může předcházet auto masáž či přípravna masáž b) po zahřátí organismu (především svalů) následuje protahovací cvičení – střečink c) po strečinku dynamická činnost (i s míčem) připravující především vnitřní organismus na zatížení¨ d) dokončení dynamické části zvýšením intenzity činnosti = zapracování organismu Hlavní část a) na začátek zařazujeme některé z těchto činností - nácvik nových pohybových dovedností - koordinačně a obratnostně náročné činnosti - rozvoj rychlostních pohybových schopností b) mohou následovat tyto pohybové činnost - ověřování, zdokonalování již dříve naučených pohybových dovedností - rozvoj krátkodobé vytrvalosti Závěrečná část - protahovací a kompenzační cvičení – regenerace - pohybová činnost s relaxačními účinky