Denali je s výškou 6190 m n. m. nejvyšší horou nejen Aljašky a USA, ale i celého severoamerického kontinentu. Že vám toto jméno nic neříká? Není divu – jmenuje se tak oficiálně totiž pouze 5 let. V roce 1896 byla po americkém prezidentovi pojmenována jako Mount McKinley, pod tímto názvem byla známa takřka 120 let, dokud bojovníci za indiánská práva nedosáhli svého a nepřiměli americkou vládu, aby hoře dala své původní jméno – Denali, v překladu „vysoký“.
Denali je jednou z nejtěžších hor na severoamerickém kontinentu a pro úspěšné zdolání je potřeba mít mnoho zkušeností s aklimatizací, ledovci i lezením – pokud je nemáte, radši se je naučte třeba v Alpách. Kvůli své poloze (leží až na 63. stupni severní šířky) se leze takřka výhradně v létě, a i přesto je jednou z nejchladnějších hor planety. Druhým největším problémem je často sněhem zapadaný ledovec a zapomenout určitě nesmíme ani na silné vichřice.
Formality
Denali leží v NP se stejným názvem, pro vstup do něj platí poměrně přísné formality. Minimálně 60 dní před začátkem výpravy je potřeba expedici nahlásit a doplnit seznam členů, stejně jako zaplatit permit (350 dolarů na osobu). Pro výstup je potřeba mít s sebou horského vůdce s kvalifikací americké federace. Rangeři NP si s každým účastníkem sjednávají osobní schůzku – až po ní vás k hoře pustí.
K získání permitu je potřeba americké vízum, se kterým se můžete takřka rozloučit, pokud jste navštívili Írán nebo jiné arabské země. Na hoře také neplatí Alpenverein, zařiďte si tedy jiné pojištění. A ještě poslední perlička – každý dostane přenosný záchod, je přísně zakázáno vykonávat potřebu jinam než do něj.
Jak se tam dostat?
Denali leží přibližně v půlce mezi Anchorage a Fairbanks, dvěma nejznámějšími aljašskými městy. Od nejbližší silnice je to 60 km. Nejjednodušší doprava vede letecky do Anchorage, odtud taxíkem/stopem/vlakem do Talkeetny, kde probíhá pohovor s rangery. Následně si musíte vybrat jednu z leteckých společností, která s vámi odletí na ledovec pod Denali (asi 600 dolarů za zpáteční let). Většina společností má váhový limit na zavazadla, tak si dejte pozor, ať ho nepřekročíte.
Výstup přes několik táborů
Letadlo s vámi doletí na ledovec Kahiltna, který se nachází asi ve 2200 m n. m. Prvním úkolem je dostat se do základního tábora. Nejlépe k tomu poslouží saně a skialpy. Mezi ledovcem a BC (basecamp, 4200 m n. m.), který je také značen jako C4, jsou tři tábory -C1, C2 a C3. Obvyklá praxe je z ledovce do BC dorazit za cca týden s postupnou vynáškou věcí mezi tábory.
Co to znamená? První den si vynesete věci do C1 a vrátíte se zpět na letiště/ledovec. Druhý den se sami přesunete do C1. Další den vynesete věci do C2, vrátíte se zpět a tak pořád dokola. Celý tento postup je důležitý zejména kvůli aklimatizaci, v takto vysokých zeměpisných šířkách je totiž výrazně méně kyslíku než ve stejně výšce na rovníku a poslední věc, co tu chcete dostat, je výšková nemoc.
Na vrchol přes West Bustress
Když už jste dostatečně zaklimatizovaní v BC, je čas vyrazit na samotný vrchol. Nejčastěji se chodí cestou zvanou West Bustress. Po cestě je ještě jeden tábor, značen jako C5 nebo jako HC (high camp) v 5200 m n. m. Z něj se prvně traverzuje strmý svah, ve kterém je naprosto nutné se jistit – rangeři tam ale natahují fixní lana, a tak vás to ani moc nezdrží.
Když máte nepříjemný traverz za sebou, dojdete do Denali Passu. Zbývá nastoupit do posledního hřebene, Kahilta Horn. Není nebezpečný, jen se budete pravděpodobně brodit ve velké hromadě sněhu. Na vrcholu vás nečeká nic kromě nádherných výhledů prakticky na celou Aljašku, pokud tedy máte štěstí, že není zataženo, což je tu velmi často. Běžně to sem od přistání na ledovci trvá lezcům 20 dnů.
Pozor i na sestup
Známé horské přísloví praví, že není vítěz ten, kdo vyleze na vrchol, ale ten, kdo z něj sleze dolů. Na Denali to platí ještě více než kde jinde. Cestou dolů vás bude trápit to samé, co nahoru, akorát nyní budete mnohem unavenější – teploty, které i v létě dosahují -30 °C, ledovcové trhliny, závěje sněhu. Rozhodně je dobré na sestup myslet už dopředu a po cestě si nachystat zásoby, které si budete při návratu postupně vyzvedávat. Jen pozor – v celém NP musí být jídlo zakopáno aspoň v hloubce jednoho metru, aby ho nenašla zvířata.
Speciální místo v seznamu nebezpečí si zaslouží i vichřice, které na Denali útočí velmi často. Je to kvůli velké prominenci, kterou Denali má – je třetí nejprominentnější hora světa. Zatímco třeba Mount Everest se zvedá z Tibetské náhorní plošiny, kde má relativní převýšení přibližně 3,5 tisíce metrů, Denali se zvedá asi z 600 metrů nad mořem, okolní terén tak převyšuje o více než 5 kilometrů! Velká výška nad terénem vytváří na vrcholu vlastní mikroklima, což je příznivé právě pro vznik vichřic.
