Co je vrchol? Na to vám odpoví přece každé malé dítě: nejvyšší bod hory. A ano, má pravdu: dostáváme se pak ale k dalšímu problému: co je přesně hora? Obrázek máme jasný, ale jak přesně bychom ji měli definovat? A jak určujeme, která hora je jak významná? Kdy je vrcholek pouze součást horského hřebenu a kdy už samostatným vrcholem? Dnes se budeme zaobírat tak trochu horolezeckou teorií, co přesně za hory počítáme, jak je definujeme a jak se určuje jejich významnost.
Na úvod je třeba říct, že pro většinu lidí je tato polemika nepodstatná – vrchol hory je zkrátka to, kde máme v mapách název a na vrcholu je kříž, kámen, tyč nebo jiné označení vrcholu. Existuje ale nezanedbatelná skupina – třeba ti, co si vrcholy počítají nebo hrají Vrcholovku –, pro které je to vitálně důležité.
Co je hora?
Obecně se jako definice hory uvádí „vyvýšenina zemského povrchu, která je alespoň 300 výškových metrů nad okolím“. Tato definice je ale velmi vágní – co přesně je okolí a jak je velké? Jaký je rozdíl mezi horou a kopcem? Britové mají kritéria úplně jiná, počítající za horu jakýkoliv vrchol nad 600 výškových metrů. Jiné definice zase operují s prominencí, o které budeme mluvit za chvíli. Američani se naopak rozhodli, že „hory ani jiné podobné termíny žádnou definici nemají“, defacto tedy za horu považují vše, co někdo horou prohlásí. Žádná obecně přijímaná definice není, začneme tedy postupně s aspekty, které dělají horu horou.
Nadmořská výška
Nadmořská výška (elevation anglicky) je samozřejmě tím nejpodstatnějším údajem o hoře, nejlépe nám udává její důležitost. Asi všichni tuší, že tím nejvyšším bodem na zemi je v tomhle ohledu Mount Everest (8848 m n. m.). Ani tady ale není vše úplně jednoduché – zatímco běžně měříme nadmořskou výšku jako vertikální vzdálenost od hladiny moře, existuje i jiné kritérium, a to vzdálenost od středu země. Nebudeme vás zatěžovat fyzikálně-geografickými aspekty, ve zkratce není Země dokonalá koule, což v kombinaci s vyšší úhlovou rychlostí na rovníku zapřičiňuje, že střed planety není přesně v našem vymodelovaném středu.
K překvapení mnohých, v tomto ohledu by se stal rekordmanem Chimborazo v Ekvádoru (6268 m n. m.), který je od středu Země vzdálený o celé dva kilometry více než Everest. Stejně tak není Everest ani nejvyšší horou od svého úpatí – to by byla Mauna Kea, sopka na Havaji. Ač je její výška „jen“ 4205 m n. m., s podvodní částí to je ale od úpatí 10205 výškových metrů. Ať tak či tak, neexistuje žádné kritérium jak podle nadmořské výšky určit, zdali je bod vrchol nebo ne – koneckonců, to by se muselo dost lišit země od země.
Prominence
Druhou nejdůležitější charakteristikou je prominence, česky také význačnost. Definice je poměrně složitá – udává počet výškových metrů, o které musíme minimálně sestoupit, abychom se dostali na kterýkoliv vyšší vrchol. Jinak řečeno, jaký je výškový rozdíl mezi naším vrcholem a sedlem, kterým musíme projít, abychom prošli na vyšší vrchol. Pozor – nebereme přitom ohled na nejbližší horu vzdušnou horu, ale nejbližší takovou, kde musíme sestoupat „nejméně“. Teoreticky bychom tedy měli pro každou horu prozkoumat všechny ostatní vrcholy na světě, v praxi je to dost často jeden z těch nejbližších.
Třeba příklad Mount Everestu je jednoduchý, to je nejprominentnější hora na světě, pro jiné to ale může být o dost složitější – např. pro Mont Blanc to překvapivě není Elbrus nebo Ararat, jak bychom mohli čekat, nýbrž až Mount Everest (pro výstup na Elbrus bychom museli sestoupit níže než pro výstup na Everest).
Je to ještě složitější
Všude totiž určujeme hned několik charakteristik – prominence parent (mateřský vrchol; ona vyšší hora) a key col (ono nejnižší místo na naší trase). Aby toho nebylo málo, tak mateřský vrchol se ještě dále rozšiřuje na další tři – line parent (vrchol s vyšší výškou), prominence parent (vrchol s vyšší výškou a větší prominencí) a island parent (nejbližší vyšší vrchol s nižším key col, „klíčovým průsmykem“).
Některé vrcholy mají všechny tři mateřské vrcholy stejné (např. pro Praděd je to vždy Sněžka), někdy je to ale úplně jiné. Obecně se ale ve střední Evropě uvádí, že by hora měla mít prominenci aspoň 100 metrů, abychom ji považovali za vrchol (někde je to ale metrů třeba i 500, někde zase jen 30).
Izolace a dominance
Izolace zjednodušeně říká, jaká je vzdálenost mezi vrcholem a kterýmkoli vyšším místem, nemusí se jednat o vrchol. Obvykle neslouží k charakteristikám, jestli nějaký kopec za horu považujeme, ale spíše k určení jeho významnosti – čím větší hodnota je, tím je vrchol v krajině důležitější.
Podobně je na tom podobně dominance. Ta je ve zkratce prominence podělená nadmořskou výškou. Takový Lomnický štít v Tatrách by měl pouhých 17 %, Gerlach 89 % a Sněžka 75 % – je vidět, že je v okolí relativně významná.
Celkově se ovšem nedá říci, že by snad existovala jednotná metodika, co za hory považovat. Třeba v Alpách je „oficiálně“ evidováno 82 čtyřtisícovek, ale kritériem 100m prominence by jich prošlo jen 50, zářným příkladem může být 5 vrcholů Breithornu. Nakonec to tak záleží jen na vás, co budete za samostatný vrchol považovat a co ne.
