Asijský a americký kontinent jsou propojeny průlivem, jehož část před několika deseti tisíci lety zanikla. Beringův průliv je ale stále 82 kilometrů široký a umožňuje spojení Tichého a Severního ledového oceánu.
Objevení v 16. století mu jméno nepřineslo
Zprávy o tom, že se mezi Amerikou a Ruskem nachází průliv, existovaly již v roce 1562. V té době podle nejstarších dochovaných záznamů došlo k vůbec prvnímu zdolání kanálu od severního až k jižnímu výběžku. I přesto, že se to Rusovi Semjonovi Ivanovičovi Děžnovovi povedlo velmi brzy, průliv po něm pojmenován nebyl. Své jméno získal až po dalším objeviteli a mořeplavci. A sice po Rusovi dánského původu Vitusovi Beringovi. Ten v roce 1728 proplul zálivem. Nedokázal se ale dostat z jeho jednoho konce na druhý.
Po prvním objeviteli přišli další mořeplavci
Tím, kdo již prokazatelně dokázal přeplout z Asie do Ameriky, byl v roce 1732 Michail Gvozděv. O šest let později, v roce 1778 došlo ke třetímu zdolání obou kontinentů. To měl na svědomí James Cook. Bez použití lodě, zato se psím spřežením, dokázal kapitán Max Gottschalk přesun z východního mysu Sibiře do Shismarefu. Přes ostrovy Malý a Velký Diomede byl vůbec prvním cestovatelem, kterému se povedlo dostat se z Ruska do Ameriky bez použití lodě.
V moderní historii se pak často hovoří o roce 2013. V tom dokázalo 65 plavců ze 17 zemí světa štafetovým plaváním překonat Beringovu úžinu. Cesta trvající přibližně 110 kilometrů začínala v ruském Dezhnevu a skončila v americkém Mysu prince Waleského.
Snadné propojení Ameriky a Ruska
Z geologického hlediska Beringův průliv spojuje Čukotské s Beringovým mořem. V nejvýchodnější části výběžku Asie prochází Děžněvovým mysem, na aljašském Sewardově poloostrově pak Mysem prince Waleského.
Ve středu Beringova průlivu najdeme Diodémovy ostrovy. Ty jsou americko-ruským souostrovím. Tedy souostrovím, jehož majiteli jsou jak Rusko tak také USA. Dohromady zde žije něco kolem šesti set obyvatel. Ti jsou původními obyvateli národa Inupiatů.
Zamrzlá umožnila přechod lidí i zvířat
Před více než 20 tisíci lety, během doby ledové, dokázala hladina moře klesnout o stovky metrů. Z úžiny se tak stal pomyslný ledový most mezi Asií a Amerikou, který zapříčinil migraci nejen lidí, ale také zvířat a rostlin.
Právě Beringie, jak zaniklou pevninu nazýváme, je klíčem k záhadě rozšíření koní z Ameriky. Koně se totiž poté, co se voda proměnila v jeden obrovský kus ledu, mohli přesunout i do asijské části světa. Naopak z Asie se zase do Ameriky pravděpodobně dostali první lidé.
Existují také výzkumu potvrzující, že již před touto dobou ledovou v Americe obyvatelstvo existovalo. Tyto studie ale nijak nevyvrací, že by se i tak obyvatelstvo z Asie do americké oblasti nepřesunulo.
Kruté zimní podmínky i v 21. století
Kvůli hloubce, která dosahuje maximálně padesát metrů, je Beringův průliv považován za šelfové moře. To nikdy stoprocentně neroztaje. V zimě je pokryt ledovými poli dosahujícími tloušťky až 1,2 metru. Ty nedokážou pořádně roztát, a tak se i přes léto v průlivu nacházejí kusy ledu. Zima je v této části obecně velmi krutá. Teplota se pohybuje na hranici až -50 °C.
Domov milionu živočichů i skvělá obchodní cesta
V současné době lze v Beringově úžině najít nejeden živočišný druh. Dokonce je místem, kde ročně migruje až miliony mořských savců. Pohybují se zde třeba grónská velryba nebo mrož tichomořský
Protože se jedná o opravdu klíčové místo spojující dva světové velikány, jedná se o strategický bod celého námořnictví. Využitím Beringovy úžiny při přepravě může dojít k ušetření nejenom času, ale také paliva. Aby došlo k ještě snadnějšímu propojení Asie s Amerikou, existují směle plány. Mezi ně patří například podkopání tunelem nebo přemostění.
