Pěšky nebo na kole, vlakem či automobilem. Tak se turisté dostávají do Babiččina údolí. Ńejznámější české výletní místo je vhodné pro všechny věkové i výkonnostní kategorie: Zdatní chodci se v něm zastaví při nějaké delší túře, cyklisté se tu mohou občerstvit, „řidiči“ dětských kočárků i invalidních vozíků se nemusejí obávat neprůjezdného terénu. Senioři v Babiččině údolí zavzpomínají, nejmladší generaci se dostane poučení. Při jednodenním výletě „pěšáci“ ujdou asi šestnáct kilometrů.
Říká se, do Babiččino údolí člověk navštíví třikrát za život:
- poprvé jako dítě,
- podruhé se svými dětmi,
- potřetí s vnoučaty.
Babičku nikdo nečte, ale každý zná
Je téměř s podivem, že Babiččino údolí stále táhne. Vždyť – ruku na srdce – kdo od roku 1971, kdy byla natočena Moskalykova televizní adaptace na motivy povídky, Babičku doopravdy četl?
- Pochopí někdo dnes, kdy se polovina dětí rodí mimo manželství, utrpení nešťastné Viktorky?
- Kristlino zoufalství, když byl Míla odveden na vojnu (na 14 let)?
- Zapláče v současné době někdo při povzdechu paní kněžny: „… šťastná to žena“?
Asi to s naší kulturností ještě není nijak zlé. Svědčí o tom neutuchající zájem tisíců návštěvníků Babiččina údolí.
Jak se přiblížit k Babiččinu údolí
- Babiččino údolí je součástí obce Ratibořice.
- Leží severně od České Skalice,
- v okrese Náchod
- v Královéhradeckém kraji.
- GPS 50.4216464N, 16.0558011E
Do České Skalice, která je hlavním turistickým centrem při návštěvě Babiččina údolí, lze dojet po silnici E67 (mezi Hradcem Králové a Náchodem).
Do České Skalice se dá také velmi pohodlně cestovat vlakem:
- z Prahy (přes Hradec Králové) tam jezdí i přímé rychlíky (do Trutnova).
- Při cestování vlakem z Moravy je třeba vystoupit v Pardubicích a přejet do Hradce Králové.
Do České Skalice jezdí také autobusy (od Jaroměře nebo od Náchoda).
Naučná stezka Babiččiným údolím
Pro turisty, sázejí na jistotu a nechtějí tápat, je vyznačena naučná stezka Babiččiným údolím. Velmi pohodlná, udržovaná cesta, značená a informačními tabulemi vybavená, má výchozí bod v České Skalici u Barunčiny školy (muzeum). Vede lesoparkem podél řeky Úpy do Ratibořic. Je stinná a nejsou na ní nástrahy, které by bránily dobrému průjezdu kočárku nebo invalidního vozíku.
- Asi po dvou kilometrech turisté dojdou k loveckému pavilonu a od něj už je vidět ratibořický zámek.
- Ze zámku už je jen „pár kroků“ do Babiččina údolí – ke mlýnu a ke Starému Bělidlu. Z údolí cesta pokračuje na Rýzmburk, kde končí.
Trasa naučné stezky měří sedm a půl kilometru a má pětadvacet zastavení. Turisté podle nich poznávají přírodní zajímavosti nebo jsou upozorněni na památku vztahující se k dílu Boženy Němcové.
Babiččino údolí
Samotné Babiččino údolí není nijak krajinářsky výrazné. Je do široka vymleté meandrující Úpou. V roce 1952 bylo vyhlášeno „státní krajinnou a národní rezervací“. Ministrem školství, věd a kultury byl tehdy profesor Zdeněk Nejedlý, velký propagátor díla Boženy Němcové. V současné době má Babiččino údolí statut chráněného území.
Zámek paní kněžny
Zámek, letní sídlo vévodkyně Kateřiny Bedřišky Vilemíny Benigny Zaháňské, je jednopatrová stavba ve stylu italských letohrádků s pozdější empirovou úpravou.
Protože se otevírací doba této památky mění podle sezony, je dobré předem se podívat webové stránky zámku Ratibořice a zjistit, kdy je zámek otevřen. Mnohým turistům stačí jen prohlédnout si zámecký park.
Mlýn „pana mlynáře“
Od zámku vede cesta přímo k proslulému mlýnu. Ke mlýnu přiléhá vodní mandl – technická památka s expozicí plátenictví. Obě památky se sice v povídce neobjevují, zato stojí za prohlídku. Na mlýnském dvoře je možnost stylového venkovského občerstvení.
- Otevírací dobu a přesné vstupní informace lze nalézt na webových stránkách Babiččina údolí.
Babička s vnoučaty a psy
Nedaleko mlýna stojí doslova symbol Babiččina údolí – sousoší Babička s dětmi autorské dvojice Pavel Janák (architektonické řešení) a Otto Gutfreund (autor sousoší).
- Vnoučata „hledají na nebi svou hvězdičku“ (viz povídka);
- babička si na zem položila svou „legendární mošnu“ vždy plnou neuvěřitelných věcí (viz povídka);
- Tyrl dává pozor;
- Sultán skupinu jistí zezadu (nebo naopak).
V turistických příručkách je sousoší označováno za jedno z nejkrásnějších v Česku. Možná by se mělo raději říkat „jedno z nejznámějších“.
Staré Bělidlo
Podél náhonu osázeného vrbičkami vede pohodlná cesta ke Starému Bělidlu. Pan Pankl a jeho rodina tam sice nikdy nebydleli, ale Božena Němcová do tohoto roubeného stavení umístila děj Babičky. Dobovým nábytkem byla chalupa vybavena až po roce 1945.
- Mezi sousoším a Bělidlem je občerstvovací zóna.
Viktorčin splav
Po lekci z národopisu pokračují turisté k Viktorčině spavu – je na dohled od Bělidla. Třebaže se jedná o splav, který Povodí Labe udržuje v dokonale funkčním, soudobém stavu, turisté:
- „nevidí“ betonová čela vodní stavby, ale „dřevěný splav“,
- „neslyší“ jekot koupajících se dětí, ale „přežalostný zpěv“ Viktorčin.
Zejména v létě je vodní zábava na splavu příjemným osvěžením. Hlavně pro městské děti, které znají leda tak moderní akvaparky, je koupání u splavu nevšední zážitek.
Hrad Rýzmburk
Sedm a půlkilometrová naučná stezka pokračuje k zříceninám hradu Rýzmburku a rýzmburskému altánu. I toto místo je v Babičce popsáno. Od altánu je nádherný výhled do hlubokého údolí řeky Úpy a do okolí Červeného Kostelce. Tam cesta končí.
- Zdatní mohou pokračovat podle svého plánu po turistických značkách,
- jednodenní „výletníci“ se vrátí stejnou cestou. V České Skalici se mohou na několika místech dobře najíst.
Šestnáct kilometrů k dobru
Cesta tam a zpět, s připočítaným kilometrem nachozeným při prohlídkách, znamená nachozených šestnáct kilometrů. Hlavně děti jsou mile překvapeny, jak bez problémů a příjemně je ušly pěšky.
Staré Bělidlo ročně navštíví tisíce turistů, bez ohledu na věk a na to, zda:
- Babičku četli,
- viděli v televizi,
- nebo okopírovali děj Babičky z nějakého virtuálního „čtenářského deníku“.
Kouzlo Babiččina údolí působí na všechny – a stále.
Foto: (jez)
