Stan je velmi pravděpodobně to nejlepší, v čem se dá na horách spát – chrání před větrem, deštěm a dá se i „vydýchat“, takže v něm může být tepleji než venku. Jsou ale případy, kdy se nám stan brát nechce. Najčastěji je tu kvůli jeho váze, pokud totiž jdeme sami, jeho hmotnost není zanedbatelná, obvykle okolo váží okolo dvou kilogramů, které se můžou opravdu pronést. Dalšími důvody může být ochrana před hmyzem/zvěří na zemi nebo třeba prostá nemožnost najít místo na stan, typicky při vícedenním skalním lezení.
Ještě než si jednotlivé varianty představíme, je nutno říct, že stan bude (až na výjimku zděných/dřevených přístřešků) vždycky ta nejjistější varianta, jak se před větrem, deštěm a zimou uchránit. Cenou za to je ovšem takřka vždy vyšší váha, objem i cena. Teď už ale pojďme na to.
Spaní pod širákem
Nejjednodušší možná varianta, poněvadž k ní nepotřebujete žádné jiné vybavení než spacák a karimatku. Jednoduše si ustelete kdekoliv (ideálně však na trávě, mechu a jehličí, ale klidně i na asfaltu) a přespíte pod širým nebem. Výhodou je, že tuto metodu můžete používat kdekoliv, nevýhod je však obrovská spousta – nejste nijak chráněni před větrem ani deštěm, ráno padá rosa, můžete si tak být jistí, že budete mít mokrý spacák, může vás ohrožovat i zvěř. Doporučujeme tak provádět jen za maximálně příznivého počasí, v podstatě jen v létě.
Žďárák
Jedná se o podstatně vylepšenou metodu spaní pod širákem za použití tzv. žďárského vaku (obyčejně však jenom žďáráku). Jedná se o bivakovací pytel, do kterého se člověk zabalí. Zjednodušeně si lze žďárák představit jako druhý spacák, který je ovšem nepromokavý a vybavený izofolií, tudíž i drží teplo. Lze opět rozložit v podstatě kdekoliv. Lze zakoupit jak variantu pro dva, tak pro jednoho. Cenově se pohybuje ve stovkách, maximálně jednotkách tisíc korun.
Žďárák má však i své nevýhody – pokud opravdu silně prší a vy se do něj úplně zabalíte, začnete vydýchávat vlhkost dovnitř, což vytvoří rosu, která vám posléze začne kapat na spacák. Pořád se nicméně jedná o mnohem lepší variantu než při obyčejném spaní pod širákem. Lze si ovšem také připlatit za mnohem dražší varianty, které jsou polopropustné a měly by vlhkost propouštět ven.
Hamaky – na skály nebo do lesa
Se slovem hamaka jste se asi už někdy setkali – jedná se v podstatě o síť, kterou zavěsíte mezi dva stromy a ve které se dá přespat. Hodí se tam, kde vás může ve větším množství otravovat hmyz na zemi nebo kde je problém najít rovné místo pro stna. Alternativně lze k hamace pořídit i moskytiéru, pokud je hmyzu opravdu hodně. „Problémem“ může být, že vám hamaka nic nepřidá na tepelném komfortu. Ne každému také vyhovuje spaní do „U“.
Největší nevýhoda je však zřejmá – potřebujete alespoň dva stromy/kameny, abyste měli hamaku kam zavěsit. Hodí se tak třeba do lesa, velmi často je používána (respektive její různé alternativy) při vícedenním lezení, kdy se popruhy hamaky zafixují fixním jištění do skály, a vy tak můžete spát přímo ve vzduchu (pochopitelně taky jištěni do skály).
Tarp, celta nebo plachta
Nezáleží na tom, jak tento způsob nazveme, princip je vždy stejný. Jedná se o obvykle nepromokavou plachtu/tkaninu, kterou pomocí hůlek, stromů, kamenů nebo jiných fixních objektů natáhneme tak, aby nad námi vytvořila střechu. Kompromisem, který je vždy nutno vyřešit, je velikost plachty – ideálně chcete co největší, abyste měli největší šanci, že zabrání dešti, to ale zase přináší větší váhu a velikost. Velikost taky záleží na počtu lidí, kteří by měli pod plachtou spát.
Plachty jsou obvykle vybaveny provázky, kterými jdou přivázat ke stromům nebo hůlkám. Tarp lze s trochou šikovnosti použít i na horských hřebenech, kdy za pomocí hůlek vytvoříme v podstatě střechu. Taková konstrukce však velmi těžko odolává větru i dešti. Tarp lze mj. také úspěšně kombinovat jak se žďárákem, tak s hamakou (kdy jí v podstatě vytvoříte střechu).
Postavené bivaky a chaty
Poslední a nejpohodlnější možností je používat již postavené objekty. Mohou jimi být velmi jednoduché postavené příbytky, tzv. bivaky, nebo horské chaty. V Česku shromažďuje informace o všech možných boudách, kůlnách, opuštěných stodolách, přístřešcích atp. stránka boudy.info. V zahraničí se možnost spaní v bivacích liší doslova pohoří od pohoří. Lze tak přejít třeba Fagaraš v Rumunsku nebo nocovat pod některými těžkými alpskými vrcholy (např. Triglav, Watzmann nebo Grossglockner).
Ve většině alpských pohořích budete ale muset vzít zavděk horským chatám. V nich se obvykle spí v tzv. „lágrech“, velkých místnostech po cca 10 lidech. Navzdory přesvědčení mnohých, horské chaty nejsou vůbec drahé – pokud jste členové Alpenvereinu, alpského horského klubu, vyjdou vás cca na 10 euro na osobu. Od chaty k chatě lze přejít třeba cestu Mnichov – Benátky, v mnohých národních parcích pod nejvyššími alpskými vrcholy to jinak ani legálně nejde. Horské chaty lze velmi dobře použít třeba i na Kungsledenu ve Švédsku.
