Posttraumatický šok (PTSD) neboli posttraumatická stresová porucha může potkat každého z nás. Důležité je vědět, že se není za co stydět. Poprvé ji pozoroval Sigmund Freud, který si všiml zhoršeného fyzického a psychického zdraví u rakousko-uherských vojáků po první světové válce. Jako nemoc byl však posttraumatický šok uznán až o mnoho let později a to americkými psychiatry. Opět si všimli zhoršeného zdraví u přeživších vojáků z korejské a vietnamské války. Díky nim dnes víme, že se jedná o skutečnou psychickou nemoc.
Co je spouštěčem?
Spouštěč se v souvislosti s posttraumatickým šokem nazývá stresor. V drtivé většině případů se jedná o psychicky náročnou, nečekanou a silně šokující událost nebo životní období. Lékaři vypozorovali, že se posttraumatickému šoku málokdy vyhnou osoby, které prožily mučení či únos. V ostatních případech je cca 20 % – 40 % šance. Někteří jedinci jsou zkrátka psychicky odolnější než druzí. Je to stejné jako s imunitním systémem – jeden chytne chřipku a druhý nemá ani obyčejnou rýmu.
Mezi nejčastější stresory patří:
· zmiňované únosy a mučení
· pobyt ve vězení
· dopravní nehody a katastrofy (autonehoda, vykolejení vlaku…)
· týrání v domácnosti (většinou dětí a žen)
· smrt blízké osoby
· účast ve válce
· a další podobně nepříjemné události
Příznaky posttraumatického šoku
Šok se nemusí dostavit ihned, ale klidně i do několika týdnů po traumatizující události – nejpozději však do šesti měsíců. Příznaky pak trvají cca jeden měsíc, samozřejmě to záleží na ochotě pacienta spolupracovat a zkušenostech a kvalifikaci ošetřujícího lékaře (psychiatra).
Jaké jsou nejběžnější příznaky posttraumatického šoku?
· zprvu se objeví akutní reakce na stres – ustrnutí, dezorientace, laxnost k okolnímu dění
· následuje apatie nebo hyperaktivita – pacient od pacienta se to liší
· pacienti v podstatě znovu a znovu prožívají stresovou událost – vracejí se k ní ve snech, v myšlenkách a nemohou ji „vyhnat z hlavy“
· velmi častý je strach z místa události, případně z určité činnosti (řízení, jízda na koni, koupání)
· kvůli neustálým vzpomínkám a nočním můrám se postiženým špatně usíná a trpí nedostatkem spánku
· dále se snadno vylekají, vyhýbají se většímu počtu lidí a obecně se spíše straní
Léčba PTSD
Ze začátku je nutné pacienta dostat pomocí léků do stádia, kdy bude schopen fungovat a docházet na pravidelné sezení s psychiatrem. Posttraumatický šok je choulostivá událost a psychoterapie hraje v jeho léčbě významnou roli.
Z léků se předepisují antidepresiva, a další léčiva upravující například hladinu serotoninu v těle. Při léčbě PTSD se pracuje i s tzv. efektem placebo. Pacient dostává pilulky plněné bílým práškem, který nemá vůbec žádné účinky. To však sami nevědí a jejich stav se po pozření pilulky postupně zlepšuje.
Rozdíly v psychoterapii jsou nejvíce patrné v porovnání dětské terapie a terapie dospělých. Dítěti se musí vše nejprve podrobně vysvětlit, aby pochopilo, co se mu vlastně děje. Naopak u dospělého hraje velkou roli hodnocení jeho psychického stavu a postupné vyrovnávání se s událostí.