Základy tréninku rychlosti v plaveckém tréninku.
Změna rychlostních schopností na dovednosti je dlouhodobou záležitostí a jejich ovlivňování patří k nejobtížnějším tréninkovým úkolům. Více než u jiných pohybových schopností vyžaduje znalost podmínek, metod, cvičení, principů, opatření a hlavně jejich dodržování v tréninkové praxi. V opačném případě se nejedná o cílený trénink rychlostních schopností, ale spíše zásah do rychlostní vytrvalosti. To sice nepřímo ke stimulaci rychlostních schopností přispívá, ale pro jejich rozvoj je to nedostatečné. V úvahách o rychlosti se často objevují pochyby, zda ji vůbec lze tréninkem ovlivnit, zda tento komplex schopností neurčují výhradně dědičné dispozice. Přesto však nepochybně lze tyto schopnosti rozvíjet. Důležitý je věk, kdy se s cíleným tréninkem začne, a důsledné dodržování metodických principů a doporučení.
Příznivé podmínky pro rozvoj rychlostních schopností se vyskytují už v dětském věku, kdy se ve 12 – 13 letech formuje nervový základ rychlostních projevů a rychlost nervových procesů. V tomto věku je zaznamenáván větší přirozený nárůst rychlostních a také rychlostně silových schopností. Po 14. a 15. roce (u děvčat o něco dříve, než u hochů) se přirozená dispozice zvyšování „čisté“ rychlosti – především frekvence pohybů – poněkud snižuje. Další přírůstek např. rychlosti lokomoce se objasňuje zlepšením silových schopností, zlepšením techniky a zvýšením anaerobních schopností. Maxima rozvoje rychlostních schopností se většinou dosahuje v 18 – 21 letech. Tyto skutečnosti zásadně určují dlouhodobou strategii tréninku.
Ani pozdější věk přes 20 let však neznamená, že ovlivňování rychlostních schopností nemá naději na úspěch. I tady přináší systematické zatěžování jistý efekt.