Velmi zajímavá basketbalová hra…
NBA Blacktop je souborem kratochvilných miniher na téma chlap, míč a koš.
První, co se před hráčem bez nejmenšího náznaku intra otevře, je spartánská obrazovka , vyzývající k tomu, abychom si zvolili týmy a pustili se do hry. Žádné menu, nastavení, nic. Pokud na to nováčci zírají jako opaření, mohu je uklidnit. To, co vidí, je totiž Quick Game , okamžitá rychlá hra pro instantní zábavu, zatímco hlavní menu se spouští pravým analogem. Pokud by se neznalí i přes varování přece jen pustili rovnou do hry, budou mít možná potíže vůbec zjistit, zda hrají, nebo se jen dívají na video, takže tuto cestu srdečně nedoporučuji. Když si ale otevřeme výše zmíněné volby, možnosti hry se před námi teprve začnou odkrývat . Základní menu tedy vedle Quick Game, kterou máme při spuštění na obrazovce automaticky, obsahuje položky NBA Blacktop, Game Modes, User Profile, Options, Features, Load/Save a Online. Většina položek se dále bohatě větví a jen tak mimochodem, pouhý kompletní výčet všech větví a větviček menu s jednovětým komentářem ke každé by pohodlně zaplnil celý prostor této recenze, takže budu vybírat jen, co mi připadá důležité – není ale vyloučeno, že někoho zaujme zase něco jiného.
NBA Blacktop je souborem kratochvilných miniher na téma chlap, míč a koš. Pokud se chcete někde odreagovat od náročné sezóny, tady máte nejlepší příležitost. Krom toho ale tato část hry slouží i jako druh tutoriálu – co zde vypilujete, se vám na bojišti náramně hodí. Naleznete zde následující minihry: Dunk Contest, Pickup Games, JPT Shootout, Game of 21 a Dunk School. Dunk Contest je vrcholně zábavná soutěž ve stylovém proměňování košů. Hraje se v rovněž stylovém prostředí, jež je mixem hiphopové estetiky, cirkusu a Matějské, pochopitelně na jeden koš, a ovládání postavy si zaslouží pár slov. Nápověda praví, že postavou pohybujete levým analogem, těsně před výskokem zvolíte trik pravým analogem a zakončíte tlačítkem R2. To vše musíte zvládnout v rámci „dunking range“, což je nalajnovaný prostor před košem. Ve skutečnosti člověku zabere dost času, než se do této zdánlivě prosté akce vpraví. Už jen správné načasování není žádná legrace a k tomu si připočtěte, že pravý analog může spustit víc než osmdesát základních (!) triků. To ale stále není vše. Stisknutí R2 , nutné ke zdárnému zakončení, musí proběhnout v jediné konkrétní vteřině. Aby se to vůbec dalo uskutečnit, máte k dispozici ukazatel, který se objeví až v poslední chvíli před zakončením – rychle se naplňuje svítivě žlutou a v okamžiku, kdy dorazí do výrazně označeného pole a začne červenat, nadešla vaše chvíle. Stačí se netrefit o zlomek sekundy a míč košem neprojde. Až se to naučíte, můžete si dokonce do cesty umístit překážku, o níž se borec i při drobné nepřesnosti spektakulárně přerazí. Celkově vás tu čeká překvapivá hromada zábavy, protože množství fórků, komických gest a různých jiných legračních detailů je zdánlivě nevyčerpatelné. Bobbito Garcia coby MC je jednoduše famózní a vtipně reaguje na dění pod košem. Například jsem si vypiloval jeden trik a ten se snažil opakovaně uplatňovat. MC pravil „tenhle trik musíš vážně milovat“ a při dalším opakování sarkasticky „máš ještě něco jiného?“. Nemluvě o daleko tvrdších posměšcích v případě neúspěchu. Největší legrace je to samozřejmě se živými soupeři, ale i o samotě se budete přinejmenším usmívat. Leč pokročme dále. Pickup Games jsou zápasy na malém hřišti, kde si volíte, kolik hráčů na každé straně se zúčastní mače – od jednoho do pěti. 3PT Shootout je střelba trojek, kdy máte kolem jediného koše srovnáno do oblouku patero stanovišť, každé s baterií připravených míčů a cílem je co nejrychleji projít všemi stanovišti a naházet co nejvíce míčů do koše pravým analogem. Střelba pravým analogem je při samotných zápasech alternativou ke střelbě tlačítkem, takže tato minihra slouží jako její nácvik – nic dvakrát lehkého, vše záleží na citu a nedá se tu moc radit. Při ostrém zápasu je úspěšnost takové střelby kupodivu mnohem vyšší. Game of 21 je hrou jednoho proti dvěma – nepříliš zábavný nácvik obrany. A konečně poslední položkou je Dunk School, neboli škola zakončování pomocí triků. Je příznačné a pro hru bohužel typické, že škola triků je na posledním místě menu, které má na místě prvním soutěž právě v těchto tricích. Chaotičtější strukturu aby člověk pohledal.
Online módy kopírují single a to zcela uspokojivě.
Nuže, vzhůru do Game Modes. Zde nás čekají následující módy: The Association, Season, Playoffs, Rookie Challenge, Practice a Situation. Jádrem všeho a současně i jádrem celého titulu je The Association. To je nekonečná hra, sezónu za sezónou, s milionem možných nastavení – představte si, cokoli chcete, a najdete to tu. Kdo na něco tak bezbřehého nemá nervy, může si střihnout jedinou sezónu v módu Season, ještě kratší horizont nabízí v yřazovací pavouk Playoffs a extrémem jsou Situations, kde můžete vstoupit kamkoli do konkrétního zápasu, který si nastavíte dle vašich představ – prostě si můžete vyzkoušet, co by se stalo, kdyby byl Shaq v tom konkrétním reálném momentu neuklouznul po banánové slupce. Rookie Challenge je Quick Game v zeleném. Pozoruhodnou položkou z hlediska struktury titulu je Practice, což je – další zasutý kus tutoriálu! Má dvě podsložky: Standard a Free Throw. Režim Standard vypadá následovně: máte pár spoluhráčů, konstrukci s košem a míč. Hřiště lemují „soupeři“, vyčkávající, co s vámi bude. Přiběhnete k míči a postava ho automaticky sebere ze země a začne driblovat. S pomocí levé analogové páčky se pohodlně proběhnete a vyzkoušíte si, že postava dobře reaguje, byť je tu určitý postřehnutelný distanc mezi ní a páčkou – postavu necítíte v ruce tak dokonale, jak byste mohli a chtěli. Tlačítkem X přihrajete nejbližšímu označenému spoluhráči – ti, kterým je možné přihrát, se označují ve směru, kterým jste zrovna natočeni – a kamera se plynule přesune na něj. Tlačítkem se symbolem čtverečku střílíte na koš. Záleží na tom, jak dlouho tlačítko přidržíte – zde vám hra trochu napoví, takže se dozvíte, zda jste drželi tlačítko optimální dobu, nebo zda jste přetáhli. Mělo by se to projevit na úspěšnosti střelby, ale mnohdy dobře zavěsíte a přesto se dozvíte, že jste drželi tlačítko moc dlouho a naopak. Když netrefíte a míč odskáče až do míst, kde stojí přihlížející oponenti, seberou ho oni a můžete si vyzkoušet, jak pro změnu protivníka míče zbavit. Free Throw je pak trénink trestného střílení, při němž se využívá pohybového senzoru v ovladači. Nakloníte Sisaxis jemně k sobě a hráč začne zvedat paže s míčem. Ve správném okamžiku – ten si musíte vychytat sami – překlopíte ovladač opět do vodorovné polohy, lze použít pohyb podobný nahazování prutu, a pokud jste vystihli přesný moment, vsítíte koš. Jde to kupodivu docela snadno a při zápasu se to šikne – choďte si pro fauly.
Trocha historie
Kořeny basketbalu podle některých sahají až k olmécké hře „pok-a-tok“, případně k aztécké „tlachtli“. Jisté je jen, že šlo o prohazování čehosi kamenným kruhem umístěným na zdi a ve srovnání se současností otočeným o devadesát stupňů, čili metaný objekt musel proletět kruhem zboku, místo shora. Na dalším už se vědci, luštící vytesané reliéfy, nemohou shodnout. Údajně se tak hrálo lidskými hlavami – podle jiných jen míčem – bylo dovoleno vše, včetně zabíjení soupeřů a poražené mužstvo se obětovalo bohům. Jsou ale i hlasy, tvrdící, že původně bylo obětováno mužstvo VÍTĚZNÉ . Takovou ligu si lze dost obtížně představit, nicméně i v současnosti se obecně ve sportu pomalu stává běžnou praxe, že vítězný borec získá obratem zákaz činnosti, případně trestní postih, takže se možná v budoucnu obětování šampióna opět dočkáme.
Online módy kopírují single a to zcela uspokojivě, jen vám možná zabere trochu času, než najdete dost spoluhráčů. Za zmínku stojí, že na Playstationu 3 si zahraje o dva hráče víc, než na Billově mašině: deset. A když říkám, že režim kopíruje single, znamená to samozřejmě i nabídku NBA Blackout, což je, především kvůli Dunk Contestu, prostě paráda. Offline režim pak umožní bojovat až sedmi borcům.
Je na čase říci něco o vizuální podobě hry. Jak už jsem výše zmínil, ve srovnání s loňským ročníkem je vidět zlepšení – ostatně by byla ostuda, kdyby vidět nebylo – a míra už tak obdivuhodného realismu je zase o krůček dál. Přesto si neodpustím pár připomínek. Občasná hranatost méně důležitých postav v detailu – lavička, diváci – a botulotoxinové grimasy tváří, u nichž šlo tvůrcům zjevně hlavně o jejich rozpoznatelnost, mi nijak zvlášť nevadí. To, že zblízka ne úplně všechno souhlasí se zákony anatomie, také není důvod pro nehodu při holení. Ale už mě opravdu dost zaráží tradiční cukavé přechody mezi animacemi jednotlivých pohybů. Je jasné, že pro to jistě existuje nějaký pádný technický důvod, ale nevypadá to dobře. Klidně bych oželel třetinu kvality grafiky, kdyby se postavy pohybovaly naprosto hladce. Propána, vždyť je to sport a PlayStation 3! Kolikrát už jsem hrál hru, která mě moc nezajímala, ale držela mou pozornost obdivem k realisticky plynulému pohybu ovládané postavy – ovšem nešlo o sportovní žánr. Ale jakmile tu je obor, v němž je tělesnost a pohyb na prvním místě, sportovci běhají, jako kdyby do nich trenér každých pár vteřin pustil pro povzbuzení slabý elektrošok. Jinak ovšem samotné množství zobrazovaných pohybů vzbuzuje úctu. Komu čest, tomu čest, tohle muselo stát moře práce.
Trocha historie II
Za skutečného zakladatele basketbalu v dnešním slova smyslu je považován James Naismith, v době svého geniálního nápadu budoucí presbyteriánský kněz, který vymyslel hru se dvěma koši na broskve pro Křesťanskou asociaci mladých mužů, známou jako YMCA, ve – Springfieldu. Stalo se to v prosinci roku 1891. Hra se ovšem díky raketovému růstu popularity rychle profesionalizovala a zhrubla. Diváci ovlivňovali let míče a když se jim v tom zabránilo klecí, jíž se hřiště obklopilo, píchali hráče skrz pletivo hřebíky. Možná právě toto období je výrobci basketbalových her neprávem opomíjeno.
Umělá inteligence je na dobré úrovni, spolupráce vlastních hráčů vás dokonce občas naplní úžasem. K dispozici je navíc řada stupňů obtížnosti a ani na základní úrovni Rookie se soupeř nechová jako chovanec ústavu při léčbě sportem. I začátečník si ale zahraje, i když zápas bude možná vypadat trochu jako australský nebo eskymácký box: já dám ránu – koš -, ty dáš ránu – koš. Hra ovšem nabízí obrovský prostor pro taktické manévry, včetně samozřejmého pohybu bez míče, volby rozestavení a strategie, a na vyšších obtížnostech si rozhodně přijde na své i skalní fanoušek a znalec – ostatně nic lepšího stejně na konzolovém trhu není. Zbývá zmínit skvělý zvuk: od hudby – namátkou Breakestra, Common, Cut Chemist, Devo, Fishbone, G-Love, J-Dilla, Quantic, Quasimotto, Q-Tip, Run DMC, Stone Roses a spousta dalších -, přes Kevina Harlana a Kennyho Smithe na postu komentátorů až po roztleskávačky, speciální efekty a bouřlivé reakce diváků, všechno je na svém místě a prakticky není co kritizovat. Shrnuto a podtrženo: pro fanoušky jasná koupě a zábava na hodně dlouho – nejspíš až do příštího dílu od 2K Sports.
